Legendární herec Petr Čepek se proslavil zejména svým uhrančivým pohledem. Nemusel se nikde předvádět, vystupovat přehnaně teatrálně nebo se kohokoliv doprošovat. Vylezl ze své ulity pouze, když sám uznal za vhodné, vždy to však stálo za to.
Dožadoval se preciznosti. Byl vždy připravený, věci bral zodpovědně, nikdy by se před zkouškou například neopil a od ostatních vyžadoval stejnou míru důslednosti. Když tak nebylo, dokázal neuvěřitelně vybouchnout.
Role nedostával. On role tvořil. Jeho tajuplný vzhled a bodavý pohled utvářel charaktery, které diváci všech věkových kategorií obdivují i desetiletí poté.
Vzpomeňme například na černého myslivce z Babičky.
Zemřel ve věku 54 let 20. září 1994 na rakovinu plic. Z ničeho nic zmizel z povrchu zemského, uchýlil se na svou chatu v Krkonoších a v bolestech, vážící asi 30 kilo navždy odešel. Stalo se tak v nemocnici ve Vrchlabí.
Tajemství, které celu smrt obestírá, je však Čepkova poslední role, o které se traduje, že je prokletá. Jde o postavu Goetheova Fausta, kterou nikdo nechce hrát:
„Mezi herci se traduje, že Fausta je lepší nechat spát, protože nosí problémy, nemoci a smrt,“ svěřil se před lety jeden z Čepkových kolegů.
„Petr ale na pověry moc nevěřil, navíc ho role doslova očarovala. Když ho skolila nemoc, spíš si uvědomoval, že mu jeho tělo účtuje za uplynulý život. Nijak se totiž nešetřil, pil i kouřil se stejnou vášní, jako hrál.“
Bolesti mu začaly už na jaře 1993. Doktoři zprvu vůbec netušili, co mu je. Tehdy podstoupil operaci, po které si vyslechl sužující diagnózu – rakovina . V natáčení však navzdory bolestem pokračoval. Kolegové ho varovali, že si zahrává, on na ně však nedbal a jen se smál. Ve velkých bolestech ještě zvládl k Faustovi dokončit postsynchrony.
Za roli ve Švankmajerově filmu, kde upsal duši ďáblu, získal následně Českého lva in memoriam.
Fotogalerie |