Cestovala jste po celém světě včetně Afriky. Sama vím, že o ní mají Evropané často dost zkreslené představy...
Je to tak, Afrika je neuvěřitelně rozmanitý kontinent a každá země je tam jiná, to je jako srovnávat Švédsko s Albánií. Jsou tam stejně velké rozdíly. Když jsem tam cestovala poprvé, měla jsem představu, že jen co vyjdu z letadla, bude se střílet a vrhnou se na mě hadi a pavouci a okamžitě umřu, protože je tam všechno otrávené. Přitom člověk z toho letadla vyjde mezi mrakodrapy a kvůli provozu nemůže div přejít silnici.
Proč se ta představa lidí drží?
To je představa lidí, co se tam neměli možnost podívat, a je založena na dokumentech o domorodcích, ti lidé přitom žijí jako my.
Která země vám přirostla k srdci?
Asi desetkrát jsem navštívila Rwandu, každý rok nebo dva se neuvěřitelně posouvá a dnes už tam děti tu bolestnou historii neznají. V mnohém nám může být příkladem, třeba v technologiích jsou dál. Před pěti lety tam i v té nejposlednější vesnici platili daně mobilem, to v Česku ještě nešlo. Pak tam mají také největší zastoupení žen v politice na celém světě.
Kam se mohou Češi podívat?
Botswana je nejstabilnější africkou demokracií, mám ráda i západ Afriky, třeba Ghanu, která je velmi prosperující a stabilní zemí a z hlediska historie je bohatá nesmírně. Třeba co se týče otroctví, právě třeba i z Ghany se odváželi otroci do Ameriky a opravdu hodně se tam toho o této historii a všem s ní spojeném dovíte. Taky jsem tam dostala respekt k ananasům, protože potřebují rok k dozrání, což jsem nevěděla. (smích)
Kam by se naopak pouštět neměli a je tam potřeba pomáhat?
Demokratická republika Kongo, Sierra Leone, Eritrea, Etiopie a Somálsko jsou stále ještě bolavé oblasti, kde je potřeba pomáhat. Nejsilnější zážitky mám ze Středoafrické republiky, bohužel ne pozitivní.
Pavla Gomba na křtu knihy Malý mnich s Jitkou Čvančarovou
Pomáháte v rámci UNICEF i uprchlíkům v Česku?
Česká republika je pro nás odpovědná a dostatečně vyspělá na to, aby se o ně postarala. UNICEF pomáhá tam, kde to opravdu nejde. Pomáháme ale změnit různé systémy, teď třeba pomáháme řešit problematiku státní příslušnosti. Když se tu třeba narodí dítě dvěma uprchlíkům z Ukrajiny, automaticky nezískává české občanství, přestože se narodí na území České republiky.
Teď jsme na křtu knihy Malý mnich o dětském mnichovi z Bhútánu. Jak jste se k němu dostala?
K jeho příběhu jsem se dostala náhodou, když jsme s UNICEF natáčeli v dětském klášteře, kam bychom jinak neměli přístup, je to tedy i světově výjimečný unikát, že jsme se tam vůbec dostali. Původní klášter, který jsme si vyhlídli, byl v přestavbě a natáčet jsme tam nemohli, ale kousek dál byl ještě další, a tam žil právě Dorji.
Pavla Gomba stojí v čele UNICEF už přes dvě dekády.
Jak jste mu pomohli?
Vybrali jsme více než pět milionů na pitnou vodu a vzdělávání těchto malých mnichů, ale Dorji byl postižený a měla jsem špatné svědomí, že jemu jsme nepomohli. Zdravotní péče v Bhútánu není na úrovni, kterou by potřeboval, nohy měl mít operované třeba už ve dvou týdnech života, trvalo to roky, než jsme mu mohli tady domluvit lékařskou prohlídku, pak další tři roky, než mu provedli operaci. Jeho velkým snem bylo hrát fotbal, což nemohl, teď už ale hraje.
V klášterech asi budou mít striktnější podmínky, jak spolu komunikujete?
V klášterech dostávají mobily jenom jednou týdně v neděli, takže mu píšu jenom v neděli.
Fotogalerie |
