Nebýt pohádky Tři oříšky pro Popelku, jejich sláva by určitě nebyla nesmrtelná. I kvůli veleúspěchu Popelky je téměř o deset let později režisér Antonín Moskalyk, který Šafránkovou v roce 1971 pro filmové plátno objevil, obsadil do diváky ceněné pohádky Třetí princ.
Pavel Trávníček ze slávy Popelky těží dodnes, Libuška Šafránková nechtěla být „jen“ tou herečkou ze všemi oblíbené pohádky. A to byl důvod jejich rozkmotření.
Zatímco Trávníček se pravidelně zúčastňoval všech akcí, které byly s Popelkou spojené, a vycházel nejen režisérovi Václavu Vorlíčkovi, ale i fanouškům vstříc, Šafránková jako by se od pohádky distancovala, což jí Vorlíček do své smrti neodpustil.
A právě její spor s Vorlíčkem byl i důvodem, proč se nakonec rozkmotřila i s Trávníčkem. Ten stál pevně za svým objevitelem, jemuž vděčí za svou hvězdnou kariéru.
„Je mi líto, že je vůči pohádce tak odtažitá. Čehokoliv, co je s ní spojováno, se Libuška nezúčastňuje. Nevím, jestli jí vadí, že je spojována s jednou rolí, ale takový už je úděl herců. Myslím, že je to škoda,“ posteskl si kdysi Trávníček.
A k jejich usmíření nedošlo. Na konci října sice Pavel Trávníček hypnotizoval telefon, zda mu k sedmdesátým narozeninám nezavolá i „jeho Popelka“, ale nestalo se tak.
„Nejsme v kontaktu. Naše cesty se rozešly,“ podotkl k tomu Trávníček, který s Libuškou Tři oříšky pro Popelku točil před 47 lety.
Její smrt ho ale velmi zasáhla. A možná i kvůli tomu, že si uvědomil, že již nedostane šanci se s dávnou přítelkyní udobřit. A nedošlo ani k posmrtnému usmíření.
Pavel Trávníček se nedostal na seznam nejbližších 200 smutečních hostů, kteří měli tu čest se zúčastnit zádušní mše za Šafránkovou. Ke kostelu sv. Anežky České ale přišel jako běžný smrtelník, aby mohl dát Šafránkové poslední sbohem.
Fotogalerie |
