Dvoumetrový moderátor letošních Oscarů Conan O’Brien si odbyl v Dolby Theatre svou premiéru a po svém prvním vystoupení se dá říct, že mezi legendy rozhodně nezapadne. Satirický komik, který ve své talkshow řeší i politická témata, se přidal k tichému bojkotu událostí posledních dní a to, co bývalo na Oscarech běžné, tedy strefování se do showbyznysu a i do politiky, se dalo odsledovat jen během unylého úvodního čísla, kdy se kolem něj rojili tanečníci se zlatými parukami na hlavě, což možná mohlo odkazovat na Donalda Trumpa, anebo taky nemuselo, protože O’Brienovy vtipy byly tak sofistikovaně zamřelé a laxní, že se vůbec nedalo odhadnout, kdy se divák má začít smát a jestli vůbec.
To, že se směje publikum v sále, se tak nějak od prvních řad na kamerách očekává vždy.
Politická prohlášení bývala vždy součástí předávání cen Americké filmové akademie a samozřejmě to lidi u televize vždycky štvalo, ale to bylo součástí celé hry. Celebrity si řeknou svoje, novináři napíší, aby to neříkaly a sociální sítě se pak začnou hádat, kdo měl pravdu. Teď nějak nikdo nevíme, jak se s tímto „nic“ poprat.
Hollywoodské ticho je skoro až strašidelné a působí to, jako by celebrity pořádaly nějaký tajný komplot a všechen svůj názorový atentát si nechávají na moment, až to nikdo nebudeme čekat a radostně spustíme kalhoty před brodem.
Conan O’Brien už na začátku avizoval, že každý má jen třicet vteřin, kdy se tato výjimka nevztahovala na vítěze Oscara za hlavní roli ve filmu Brutalista Adriena Brodyho, jenž na pódiu mluvil skoro minutu a z toho poměrně značnou část zdánlivě bez souvislosti, aby na konci sdělil, že jako Žida ho děsí nárůst antisemitismu.
Což byl políček tleskajícímu a výskajícímu publiku, které se chvíli předtím mohutně rozplývalo nad vítězem celovečerního dokumentu No Other Land, který společně natočili palestinský a izraelský režisér Basel Adra (Palestina) a Juval Abraham (Izrael) o zkáze pásmu Gazy a oba vyzvali ke klidu zbraní, k navrácení palestinských rukojmí a k ukončení údajné okupace.
V rámci objektivity to byl ovšem vyvážený proslov. V moři amerických celebrit, které neustále vyzývají k zastavení paleb a chodí na propalestinské protesty, byl Adrien Brody se svými česko-maďarsko-polskými kořeny zase hlasem té druhé části světa, kterou zajímá, v jakém stavu dostává zpět svoje unesená a zabitá rukojmí Izrael.
Do půlky večera byl poměrně klid, jenž byl lehce přerušen momentem, kdy na pódium přišla předat cenu herečka Daryl Hannah, která řekla „Slava Ukraini“, a kdy vítězka Oscara za vedlejší roli ve filmu Emilia Perez Zoe Saldana ve své plačtivé a až emočně hysterické řeči zmínila, že je dítě imigrantů.
Mimochodem to, že Emilia Perez, velký favorit, nedostal nic kromě herečky ve vedlejší roli, možná opravdu svědčí o tom, že s novým řádem, o kterém se tak podivně na Oscarech mlčelo, se už zase hodnotilo podle kvalit a ne podle kvót. I když těžko říct, zda v tom neměly prsty dřívější údajně nevhodné výroky transgenderové herečky Karly Sofíe Gascón.
Celkem vtipným momentem, ale nechtěně, bylo předávání Oscara za nejlepší krátký animovaný film s názvem Ve stínu cypřiše pro dva íránské spolutvůrce, Širin Sohaniovou a Husajna Molajemiho, kdy Širin chtěla přečíst z mobilu jen část anglicky psaného text s omluvou, že nevládnou ani jeden natolik angličtinou, aby děkovačku předvedli z hlavy, aby jí Molajemi ten mobil nakonec sebral a celou řeč přečetl sám, to celé evidentně v duchu tradic a rovného postavení tamního koutu světa.
Divák se mohl přece jen nervózně zachvět, když před reklamní pauzou viděl v zákulisí nachystanou Whoopi Goldbergovou a Oprahy Winfrey, které měly za úkol připomenout památku oceňovaného hudebníka Quincyho Jonese, ale i tady tyto dvě hollywoodské aktivistky selhaly, až by si jeden dělal starosti, jestli jim tam poslední dobou něco nepřidávají do vody nebo jestli je losangelské požáry a shořelé domy straší víc než povinné dobro světa.
Kdo si ale nenechal vzít svůj apelační moment, to byl Sean Baker, hvězda večera, jehož film Anora získal pět Oscarů. Za nejlepší film, za herečku v hlavní roli (Mikey Madison), za původní scénář (on sám), za střih (on sám) a za režii (on sám). Sean Baker je nezávislý filmař, jehož film se dle jeho slov rodil v slzách a potu a vyzýval diváky, aby znovu znovu chodili do kina, protože on samozřejmě potřebuje pak vydělat a všechny streamovací služby mu tím pádem hážou klacky pod nohy.
Letošní Oscaři měli nabito na celkem povedené satirické narážky a ze začátku to vypadalo, že se do toho opře Adam Sandler, jenž přišel v mikině a už se schylovalo k pobavenému úšklebku, že se tady jedná o „nevhodné oblečení nejen do Oválné pracovny“, ale pak jste si hned vzpomněli, že Adam Sandler chodí jak kluk z hřiště i na červené koberce, čili je vlastně záhada, jestli to byl vtip na něj samotného nebo na poslední debatu a povinném dress codu na jednání s politiky.
Jediný humor tam vlastně předvedl Mick Jagger, jenž v jednaosmdesáti letech přišel předat Oscara za filmovou píseň a řekl, že měl přijít Bob Dylan (83), ale produkce chtěla někoho mladšího, tak to vzal.
Mohl by i za rok. Klidně celé.
Vybraná Ocenění
Film roku: Anora
Režisér: Sean Baker (Anora)
Hlavní ženská role: Mikey Madisonová (Anora)
Hlavní mužská role: Adrien Brody (Brutalista)
Vedlejší ženská role: Zoe Saldaña (Emilia Pérez)
Vedlejší mužská role: Kieran Culkin (Opravdová bolest)
Mezinárodní snímek: Navždy s vámi (Brazílie)
Původní scénář: Sean Baker (Anora)
Adaptovaný scénář: Peter Straughan (Konkláve)
Kamera: Lol Crawley (Brutalista)
Animovaný film: Kočičí odysea (Lotyšsko)
Filmová píseň: El Mal (Emília Peréz)
Dokument: Žádná jiná země (Palestina/Norsko)
Krátký animovaný film: Ve stínu cypřiše (Írán)
Krátký hraný film: Nejsem robot (Nizozemsko)
Fotogalerie |


















8
12
20
8
13
18