Herečka Regina King to vystihla hned ze startu, když přišla do haly nádraží v Los Angeles, kde seděla u malých stolečků po pandemických skupinkách část nominantů a jejich doprovody. Neopomněla připomenout událost v Minneapolisu, tedy smrt George Floyda, a dodala, že divák teď jistě sahá po ovladači, protože nechce, aby ho hvězdy z Hollywoodu poučovaly.
To měla naprostou pravdu, ale kdyby divák opravdu jen na vteřinu přepnul, aby se vyhnul mravokázání, v tu ránu by přišel o prvního Oscara za originální scénář, jehož předala hned druhým dechem své věty. Bylo to tak rychlé, že jsem to nestihla ani postřehnout, a najednou stála na pódiu Emerald Fennell (Camilla Parker Bowles ze seriálu Koruna) a měla řeč.
Oscara za nejlepší výkon má reklama
Kosmická rychlost předávání cen ovšem nebyla to jediné, co bylo na těchto Oscarech zvláštní. Samozřejmě všichni chápeme, že kvůli pandemickým opatřením se to muselo udělat jinak, a tak se obraz přepínal k nominovaným rozmístěným v různých koutech světa, jedna nominantka v kategorii masky dokonce v Praze. V improvizovaném hledišti nádraží bylo poloprázdno, v Dolby Theatre dokonce úplně prázdno a kvůli chybějícímu moderátorovi byly děkovné řeči přímo umrtvující.
A navíc byla po každé ceně reklama.
V tu chvíli ale divák u televize, já tedy rozhodně, ztrácí zájem, protože tahle show má trvat tři hodiny, a s vědomím, že půlka z toho bude reklama, začne přemýšlet, jestli nemá jít radši spát, protože si výsledky v klidu přečte ráno. A všichni víme, že hlavní kategorie se dávají až na konci, aby se udržela pozornost. Vrcholem všeho pak bylo, že reklama běžela před připomínkou in memoriam, tedy zesnulých umělců uplynulého roku, a také po ní. Nemusím říkat, že připomínka trvala jen asi minutu, zato obě reklamy pět, a český divák viděl tolik reklamy s Jiřinou Bohdalovou, jako by trval celý jeden film.
Navíc byla sekce in memoriam tak rychlá, že divák stěží jen stačil postřehnout jména a profese na plátně. Možná že kdyby hvězdy přestaly více žvanit o svých bratrancích, kterým děkují, a o tom, co se stalo v Minneapolisu, že by zbylo více času pořádně si přečíst, kdo zemřel a co dělal.
Nobelova cena by šla vzorem
Favoritem byli všichni, ale nikdo se jím nestal. Doby, kdy Oscarům vévodil jeden film, jsou dávno pryč. Hodně a často se ale radovali tvůrci filmu V zemi nomádů, kdy si svého třetího Oscara za hlavní herečku odnesla Frances McDormand, která je v tom už zběhlá: přijde na pódium, poděkuje všem, aniž by někoho deset minut jmenovala, a zase jde pryč. Rozdávalo se tu plnými hrstmi na všechny strany, ale diváci i svět mohou být uspokojeni, protože se rozdávalo i udělovalo diverzitně. Na pódiu byla slyšet korejština, čínština, dánština, „slyšet“ byl dokonce i znakový jazyk. Bodovaly filmy s černošskými herci nebo s tematikou Me Too, slavila transžena maskérka. Rozhodně bude toto udílení Oscarů velkým vzorem a nezbývá než doufat, že umělci budou stejně tak naléhavě bojovat za práva všech i mimo kamery a mimo možnosti mít nekonečně dlouhé projevy.
Abych nezapomněla, Oscara navíc dostala i humanitární organizace. Bohužel si již nepamatuji proč, nejspíše jsem si u padesáté reklamy v řadě, než tu cenu převzali, zdřímla.
Když to ve čtvrt na šest skončilo jakýmsi rozčarováním, že jsem se tři hodiny dívala na reklamu a zbylých deset minut na tvůrce, které ani neznám, přijde rozmýšlení, zda tohle má ještě smysl sledovat příští rok.
Přišli jsme o velká úvodní čísla, z nichž některá vstoupila do historie, protože je potřeba na to dávat méně peněz a vysílat více delší reklamy. Přišli jsme o jednoho moderátora, který by tomu dával řád a vtip, protože teď jsou všichni v módu cancel culture. Přišli jsme o tu potěchu hledat a hádat v hledišti velká áčková jména, protože už ani na loňské ceny nedorazily velké hvězdy a letitý obraz Meryl Streep sedící v první řadě zmizel. Přišli jsme o oslavu filmu, protože už dlouho se nenašel trhák, který by to bral vše najednou, poslední dobou se po drobcích rozdává všem. Přišli jsme o války fanoušků, kteří se mezi sebou hádali, kdo měl dostat Oscara a proč. Teď se nehádají, protože spoustu herců ani neznají.
A když pandemická omezení ukázala, že se Oscaři mohou vysílat i z nádraží, spíše to svádí k tomu, aby to bylo jako s Nobelovými cenami. Ty se taky odbudou stranou a pak si jen na internetu přečteme, kdo vyhrál.
Humoru a zábavy je na obou stranách stejně. Nula.
Výsledky:
Nejlepší film: Země nomádů
Režie: Chloé Zhao (Země nomádů)
Nejlepší zahraniční film: Chlast
Hlavní ženská role: Frances McDormand (Země nomádů)
Hlavní mužská role: Anthony Hopkins (Otec)
Vedlejší mužská role: Daniel Kaluuya (Jidáš a černý mesiáš)
Vedlejší ženská role: Youn Yuh-jung (Minari)
Původní scénář: Emerald Fennell (Nadějná mladá žena)
Adaptovaný scénář: Florian Zeller (Otec)
Kamera: Erik Messerschmidt (Mank)
Masky: Matiki Anoff, Mia Neal, Larry M. Cherry (Ma Rainey – matka blues)
Kostýmy: Ann Roth (Ma Rainey – matka blues)
Zvuk: Phillip Bladh, Nicolas Becker, Jaime Baksht, Michelle Couttolenc, Carlos Cortés, Maria Carolina Santana (Zvuk metalu)
Krátký film: Vzdálené světy
Krátký animovaný film: Mám vás ráda, ať se stane cokoli
Animovaný film: Duše
Krátkometrážní dokument: Colette
Dokument: Moje učitelka chobotnice
Vizuální efekty: Andrew Jackson, Andrew Lockley, Scott R. Fisher, Mike Chambers (Tenet)
Výprava: Donald Graham Burt, Jan Pascale (Mank)
Střih: Mikkel E. G. Nielsen (Zvuk metalu)
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross, Jon Batiste (Duše)
Píseň: Fight for You (Jidáš a černý mesiáš)
Fotogalerie |
