15:25

Zarmoucená vdova Nikola Hezucká opouštěla strašnické krematorium za doprovodu několika blízkých a pod černými deštníky. Skloněná hlava, zamyšlený pohled a smutek vepsaný do tváře symbolizovaly bolest, kterou právě prožívala. I přes neutěšené počasí, které jako by ladilo s atmosférou loučení, působila klidně a důstojně.

14:54

Obřad posledního rozloučení s Patrikem Hezuckým probíhal v úzkém kruhu rodiny, nejbližších přátel a kolegů, avšak díky přímému přenosu jej mohla sledovat i široká veřejnost, která se v hojném počtu sešla na nádvoří strašnického krematoria. Na velkých LED obrazovkách mohli přítomní sledovat celý průběh smutečního ceremoniálu včetně dojemných proslovů, hudebních momentů i osobních vzpomínek, které vyvolávaly smích i slzy.

Jedním z nejsilnějších okamžiků byla smuteční řeč Libora Boučka, blízkého kolegy a přítele. „Milá Nikolo, drahá rodino, přátelé, kolegové… Výjimečná sestava, kterou zvládl dostat na jedno místo jenom on,“ zahájil svou řeč Bouček. Připomněl, že takové setkání si nikdo nepřál a že na něj nelze být připraven. Při pohledu na plnou síň i prostor venku dodal, že by si Patrik možná posteskl, že se nevybíralo vstupné. „Seděl by v první řadě, vedle své manželky Nikoly. Z druhé strany by byl samozřejmě Leoš Mareš. Obracel by oči v sloup při jakémkoli náznaku patosu a už teď by mi naznačil, ať to zkrátím,“ pronesl s úsměvem i smutkem zároveň.

V průběhu řeči zazněla i hluboká myšlenka o čase jako jediném skutečném majetku, který máme. „Jen nevíme, kolik ho máme. Největší hodnotu mají pouta, vazby. Musíme se víc setkávat. Protože Patrik byl skutečně ministr spojů.“ Bouček připomněl, že slova nedokážou vrátit to, co si přejeme, ale požádal všechny přítomné, aby na chvíli zavřeli oči a vybavili si alespoň jeden okamžik s Patrikem. „Jednoho dne se s Patrikem znovu setkáme a on si tuhle chvíli bude pamatovat.“

Velký prostor věnoval i Patrikově rodině. Manželce Nikole a synovi Oliverovi, o kterém prohlásil, že dal Patrikovu životu zcela nový smysl. „S Oliverem přišla nová dimenze. Váš mikrosvět, Nikolo, byl kompletní. Říkali jsme si, jak tohle dokázal? Ale kdo jiný než Patrik…“ Jeho láska k rodině byla zřejmá i z poselství Nikoly a Olivera, které zaznělo při obřadu: „Jeho obří láska nás držela pohromadě. Zůstává v nás. Bude nás provázet celý život.“

Na závěr zazněl i hlas samotného Patrika ze záznamu. Typicky upřímný a bez příkras: „Nechci tryznu, tryzna je na pi*u. Účel je se spojit. Jsem z ministerstva spojů.“ A v sále i před obrazovkami na nádvoří zavládlo ticho, v němž si každý nesl vlastní vzpomínku.

14:47

Na nádvoří strašnického krematoria se shromáždily stovky lidí, kteří přišli vzdát poslední hold oblíbenému moderátorovi. Do obřadní síně se kvůli omezené kapacitě nedostali, a tak sledovali průběh smutečního rozloučení na velkoplošných LED obrazovkách, kde bylo možné v přímém přenosu vidět pietní obřad i projevy rodiny. I přes chladné počasí lidé zůstávali dlouhé minuty v tichosti, se svíčkami či květinami v rukou, a sledovali obrazovky se soustředěním a dojetím.

14:37

Na poslední rozloučení dorazil i Michel Fleischmann, někdejší šéf Evropy 2, který v 90. letech přišel s nápadem dát dohromady tehdy nenápadného, ale pohotového a jazykově skvěle vybaveného Patrika s výbušným showmanem Leošem Marešem. Právě on stál u zrodu slavné dvojice, která se později stala symbolem českého ranního vysílání. Fleischmann přišel s bílou růží, sám viditelně dojatý, a bylo jasné, že tu nekončí jen život jednoho člověka, ale i kus rozhlasové historie.

Patrik začínal v rádiu v roce 1997 jako „ten, co nahrává“. Ale to rozhodně nebyla role druhých houslí, vyžadovala obrovský cit, inteligenci i ochotu nechat ego stranou. Zatímco Leoš sršel energií, Patrik držel rytmus. Jeden byl oheň, druhý chladná hlava. A právě díky téhle rovnováze to celé fungovalo. Fleischmann tenkrát trefil do černého.

14:32

Na pohřeb Patrika Hezuckého dorazili i Miloš Pokorný a Roman Ondráček, dvojice, která v devadesátých letech tvořila úspěšné rádio a hudební duo Těžkej Pokondr. Jejich setkání bylo po letech téměř symbolické, kdysi nerozluční kolegové se rozešli ve zlém a každý se vydal vlastní cestou. Jejich přítomnost ale připomněla důležitou roli, kterou sehráli v kariéře Leoše Mareše, když právě oni stáli u zrodu jeho spolupráce s Hezuckým. I přes vzájemné rozpory se oba muži přišli rozloučit s kolegou, který byl důležitou součástí jejich společné profesní historie.

V posledních letech se Pokorný věnoval vlastnímu podcastu Lepší už to nebude, kde naposledy vystoupil i sám Hezucký, tehdy už na invalidním vozíku. Pro mnohé fanoušky to byl první moment, kdy se veřejně ukázalo, v jak vážném zdravotním stavu se jejich oblíbený moderátor nachází.

14:20

Leoš Mareš dorazil do strašnického krematoria v čele smutečního průvodu spolu se svou manželkou Monikou a dalšími zaměstnanci rádia Evropa 2. V rukou nesl velkou kytici bílých růží a v očích bylo znát hluboké dojetí. Před vstupem do areálu se srdečně vítal s kolegy, přáteli a dalšími hosty, kteří přišli dát poslední sbohem jeho blízkému příteli. Atmosféra byla tichá a silně emotivní, na mnohých tvářích se objevily slzy. Monika Marešová stála věrně po boku svého manžela, celá v černém, a společně přijímali projevy soustrasti. Vzpomínky na poslední dny strávené po boku Patrika Hezuckého byly v očích obou patrné.

Ještě v den pohřbu Mareš odvysílal ranní show na Evropě 2 s kolegyněmi Kateřinou Podrazkou a Kateřinou Říhovou, během které oznámil benefiční koncert na podporu rodiny zesnulého. Koncert byl během dvou hodin zcela vyprodán a celý výtěžek poputuje na pomoc vdově Nikole a malému synovi Oliverovi. Ve vysílání také otevřeně promluvil o posledních dnech Patrikova života, o jejich přátelství i o svém závazku zůstat oporou pozůstalým. Slíbil, že udělá vše pro to, aby byl nablízku nejen jako kolega, ale i jako přítel, který drží slovo.

Zpěvák Mirai Navrátil dorazil v jednoduché, ale výrazné kombinaci: blond odbarvené vlasy, kulaté brýle a hnědá péřová bunda s vysokým límcem mu dávaly lehce zasněný, zamyšlený výraz. Ruce měl zastrčené hluboko v kapsách, hlavu lehce sklopenou, jako by se chtěl v tichu ztratit mezi ostatními. Jeho přítomnost byla nenápadná, ale působila upřímně, ne jako veřejná role, spíš jako osobní rozloučení.

14:10

Zpěvačka Marta Jandová zvolila na pohřeb elegantní černý kožený trenčkot s lesklým povrchem a zapínáním na patentky, doplněný decentní kabelkou s tenkým popruhem nošenou přes tělo. Její outfit podtrhoval široký klobouk, který nejen chránil před chladem, ale dodal jejímu vzhledu noblesní a důstojný výraz. Vlasy měla rozpuštěné a přirozeně zvlněné, v ruce držela svazek červených růží převázaný černou stuhou, což působilo jako dojemné gesto posledního rozloučení. Černé boty na nízkém podpatku doplnily celkový vzhled odpovídající smuteční události.

Dalibor Gondík přišel na pohřeb v šedém kabátě a s šedou čepicí, která působila civilně a nenuceně. Po celou dobu působil soustředěně a zaujatě, v rozhovoru se sestrou Adélou Gondíkovou i s dalšími lidmi na místě.

14:05

Na pohřeb do strašnického krematoria dorazila i vdova se svou nejbližší rodinou. Kráčela mlčky, obklopena ochrankou, která ji chránila před zraky veřejnosti i objektivy fotografů velkými černými deštníky. Zpod jejich stínů bylo možné zahlédnout jen elegantní černé lodičky, lem šatů a pevný krok, kterým směřovala ke vchodu do smuteční síně. Celá situace působila mimořádně důstojně, s patrnou snahou rodiny zachovat soukromí v jednom z nejtěžších okamžiků.

14:00

Manželé Tereza Kendlová a René Mayer přišli ruku v ruce mezi smuteční hosty a přinesli vkusně svázanou kytici bílých růží s černou stuhou, na které byl nápis: „Patriku, máme Tě rádi. Tereza a René“. Oba zvolili elegantní černý outfit, René ve formálním kabátu a roláku, Tereza v černém kalhotovém kostýmu a jemně průsvitné halence. Působila důstojně a zároveň moderně.

13:58

Libor Bouček dorazil na pohřeb po boku své manželky Gábiny. Oba zvolili tradiční černý oděv, který podtrhoval vážnost celé události. Libor si nese v ruce desky, ve kterých má připravenou smuteční řeč, kterou má během obřadu pronést. Je zřejmé, že tuto roli bere velmi vážně.

13:45

Zadním vchodem na pohřeb Patrika Hezuckého přišla také herečka Jiřina Bohdalová. Zda se rozloučila i s Theodorem Pištěkem, není jasné. Každopádně ke strašnickému krematoriu už míří smuteční hosté na obřad zesnulého moderátora.

Mezitím vycházejí pozůstalí a hosté z předchozího obřadu za Theodora Pištěka a jejich cesty se začínají křížit s příchozími na Hezuckého pohřeb. Dvě rozlučky v těsné blízkosti navozují neobvyklou atmosféru, v níž se prolíná smutek i logistický zmatek.

13:38

Ve velké obřadní síni strašnického krematoria se ještě lidé loučili s oscarovým výtvarníkem Theodorem Pištěkem, zatímco na nádvoří už začala příprava na následující smuteční obřad. Skupina mužů v černých oblecích a s výraznými růžovými kravatami, zjevně profesionální ochranka, se shromažďovala před vchodem. Tato skupina měla za úkol zajistit bezpečnost při následujícím pohřbu moderátora Patrika Hezuckého.

Časová blízkost obou smutečních událostí však způsobila nepříjemné překrytí. Přítomnost ochranky uprostřed trvajícího obřadu mohla být vnímána jako necitlivá k památce Theodora Pištěka. Pánové z bezpečnostní služby měli s příchodem vyčkat až po skončení předchozího rozloučení.

13:12

Na poslední rozloučení s Theodorem Pištěkem dorazil i hudebník Jiří Stivín. V tmavém kabátu a s charakteristickou čepicí vystoupal po schodech krematoria s patrnou vážností.

13:10

Na pohřeb Theodora Pištěka dorazila také výtvarnice Michaela Horáčková, manželka textaře a podnikatele Michala Horáčka. V černém kabátu a s decentními šperky působila důstojně.

13:08

Herečka Barbora Kodetová dorazila v černém kabátu a s kyticí rudých růží.

13:01

Dívka v kulichu zachumlaná v šále bude pravděpodobně vnučka Miloše Formana, herečka Antonie Formanová. V doprovodu mladé ženy přinesla k obřadní síni květiny ozdobené smuteční stuhou.

12:45

Mezi věnci byly k vidění pocty z nejvyšších míst. Věnec od prezidenta republiky Petra Pavla zdobil trikolórový pás se zlatým nápisem, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary zaslal svůj v černo-bílé kombinaci, Martin Kodl s rodinou přidal vzkaz „Budeme vzpomínat“. Nechyběly ani osobní věnce s nápisy jako „Strejdovi na památku“ od Zuzany a Tomáše. Každý z věnců nesl stopu osobního vztahu a respektu k výjimečné osobnosti českého výtvarného umění.

V obřadní síni strašnického krematoria panovala tichá důstojnost. Uprostřed pódia stojí rakev s ostatky Theodora Pištěka, obklopená čestnou stráží Hradní stráže a záplavou květinových věnců. Dominantou prostoru byl velký portrét umělce s nápisem „český malíř“ a v čele rakve stál věnec ve tvaru srdce s nápisem „Sbohem, Theo“. Atmosféru podtrhovalo ztlumené světlo a pečlivě zvolená výzdoba laděná do červené a bílé.

12:35

Zpěvák Matěj Ruppert dorazil na pohřeb Theodora Pištěka. V rozhovoru mimo kameru zmínil, že v krematoriu zůstane i na obřad pro svého blízkého přítele z mládí Patrika Hezuckého.

12:15

Režisér Jaroslav Brabec dorazil s ikonickým fotoaparátem Leica na krku. Zřejmě se chystá dokumentovat průběh posledního rozloučení.

12:20

K velké obřadní síni dorazila herečka Eliška Balzerová se svým manželem Janem Balzerem. Známá herečka nesla smuteční kytici s rudými růžemi, její muž, bývalý ředitel Československé televize, se pohyboval s pomocí hole.

12:15

Na místo dorazili první smuteční hosté. Jeden z přítomných nese věnec se stuhou, jiní přinášejí květiny. U sídla obřadu se pohybují příslušníci Hradní stráže i důstojníci v uniformách. Mezi nimi i muž s vyznamenáními na hrudi a zlatou šňůrou na rameni. Přinesl tašku s logem Úřadu vlády.

12:10

Do prostor před velkou obřadní síní přicházejí další smuteční hosté. Členové Hradní stráže drží čestnou stráž u portrétu Theodora Pištěka. Vystavený snímek zachycuje výtvarníka v galerii, v pozadí je jedno z jeho monumentálních děl.

12:00

U krematoria se shromažďují první hosté i členové Hradní stráže.
Fotografie ukazují přípravu pietního místa, kde je vystaven snímek Theodora Pištěka s jedním z jeho děl. Po stranách stojí bílé stolky se smutečními knihami, zapálenými svícemi a logem Pohřebního ústavu hlavního města Prahy.

Stolky se smutečními knihami a svíčkami, v pozadí fotografie Theodora Pištěka. Na snímku stojí výtvarník před svým obrazem ve světle šedém obleku.

11:52

Dorazili vojáci Armády ČR v polních uniformách.
Vojáci nesou výstroj a ceremoniální pušky. Je patrné, že pietní akt proběhne s plnými vojenskými poctami, které odpovídají významu Theodora Pištěka jako státního vyznamenaného umělce.

Příslušníci Armády ČR přicházejí k areálu krematoria. Vojáci mají na ramenou ceremoniální výstroj a nesou zbraně.

11:45

Příchod Hradní stráže ve slavnostních uniformách.
Elitní jednotka Hradní stráže dorazila v tmavě modrých a červených uniformách. Účast této jednotky značí, že šlo o výjimečnou osobnost s přesahem do státní reprezentace.

11:30

Příchod Hradní stráže ve slavnostních uniformách.
Elitní jednotka Hradní stráže dorazila v tmavě modrých a červených uniformách. Účast této jednotky značí, že šlo o výjimečnou osobnost s přesahem do státní reprezentace.

Kdo byl Theodor Pištěk (†91): Oscarový výtvarník, který oblékl Formana i Hrad

Theodor Pištěk patřil k nejvýznamnějším českým výtvarníkům 20. století. Narodil se v roce 1932 a během svého života se proslavil jako malíř, kostýmní výtvarník, scénograf i autor monumentálních obrazů. V roce 1985 získal Oscara za kostýmy k filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Navrhoval také uniformy Hradní stráže, které se nosí dodnes, a spolupracoval s Národním divadlem i zahraničními produkcemi.

Byl také držitelem medaile Za zásluhy a dalších prestižních ocenění. Jeho výstavy viděli lidé po celém světě od Prahy přes Benátky až po New York.

Pietní akt ve Strašnicích probíhá se státními poctami. Přítomnost Hradní stráže i armádních jednotek podtrhuje, že nešlo o obyčejné rozloučení.

Fotogalerie 58 fotografií