Do charitativního projektu Neboj se říct, který cílí na všechny šikanované děti, se zapojil i Honza Bendig. Ten totiž z vlastní zkušenosti dost dobře ví, jak moc může šikana hnout s dětskou psychikou.
„Jako dítě jsem zažíval šikanu za to, že mám trošku jinou barvu pleti. Mám na to ošklivou vzpomínku a vím, proč se to děti bojí říct svým rodičům, kamarádům a blízkým. Ve škole a všude možně totiž zažívají peklo,“ říká Bendig, který nám popsal, co se stalo jemu.
„Já jsem zažíval zvláštní šikanu. Když zazvonilo na přestávku, šel jsem na záchod, a když začala další hodina, zjistil jsem, že mi ostatní děti naházely do aktovky všechny své osobní věci. Peněženky, klíče... Pak všichni začali brečet a panikařit, že se jim vše ztratilo, a paní učitelka šla automaticky za mnou a přede všemi mi vysypala batoh. Tak to začalo. Nevěděl jsem, jak to řešit, protože jsem nic nevzal. Pak přišla moje máma do školy a začalo peklo,“ vzpomíná Honza, který kvůli tomu musel změnit školu.
„Nestalo se to jednou, ale vícekrát. Trvalo do druhé třetí třídy. Pak jsem změnil školu a vše se změnilo. Já a moje sestra jsme byli na té škole jediní Romové, proto jsme asi byli pro všechny jiní. Tu šikanu jsme ale zažívali dál. Když jsme šli do parku, některým dětem jsme se nelíbili. Ty mě někdy i zbily, dostal jsem facku, hodily mi písek do vlasů,“ popisuje Bendig, jehož dokonce napadli i skinheadi.
„Jeden mě chytil pod krkem, nadával mi do buzen, cikánů. Druhý mi dal pěstí do břicha. Pak jsem hledal své psy, protože se mi kvůli nim ztratili. Bál jsem se o život,“ vzpomíná zpěvák, který je nejen romského původu, ale také gay.
„Ta kombinace je ale vražedná,“ říká Bendig s tím, že proti šikaně se dá bojovat pouze tím, že se o ní bude mluvit.
Fotogalerie |
13
12
10
7
6
5
