Produkce Dramedy Productions producenta Filipa Bobiňskiho uspořádala setkání herců ze seriálu Polabí, který vysílá televize Prima. Mezi jeho výrazné tváře patří také Miroslav Etzler, jenž v seriálu ztvárňuje policistu Berana. A přestože herec zatím přesně neví, kam se jeho postava bude dál ubírat, jedno je podle něj jisté. Diváky čekají další rodinné zvraty, zlomy a také nová velká kriminální zápletka.
„Já nevím, protože znám 12 dílů teprve toho, co budeme točit,“ přiznal Etzler s tím, že Polabí vzniká kontinuálně, a herci tak nemají vždy přesný přehled o tom, co jejich postavy čeká v dalších epizodách. Něco už ale přece jen ví. „Teď bude celá řada rodinných zvratů, rodinných zlomů,“ nastínil. Jeho Beran přitom zůstává policistou, takže o napětí rozhodně nebude nouze. „Bude tam nová velká kriminální zápletka a rodiny, které už divák zná, tak budou prožívat radosti, strasti, tak jak to je v běžném životě,“ prozradil herec.
V seriálu se v poslední době obměnilo také herecké obsazení a Etzler si spolupráci s kolegy pochvaluje. Zmínil například Naďu Konvalinkovou, Václava Vydru nebo Kláru Cibulkovou. Právě s ní se mu podle jeho slov pracuje velmi dobře. Z novějších kolegů si pak oblíbil především Štěpána Benoniho, kterého předtím znal spíše od vidění. „To je strašně fajn chlap. Takže jsem moc rád, že jsme mohli nějaké čtyři měsíce spolu intenzivně spolupracovat. Protože si ho vážím nejenom jako herce, to je podružná věc, ale jako člověka,“ řekl Etzler.
Pro zkušeného herce přitom není problémem ani obrovské množství textu, které se musí při natáčení naučit. „My jsme herci a kulturisti mají velké bicepsy, a herci mají cvičené mozky,“ vysvětlil s nadsázkou. Podle něj je totiž paměť stejně jako sval potřeba pravidelně trénovat. „Mozek je sval, a když ho trénuje člověk, tak funguje.“ Naučit se podle něj není problém ani čtyřicet stran denně.
Na sociálních sítích, se Etzler aktivní a snaží se komunikovat se svými fanoušky. Ne všechny zprávy jsou ovšem pozitivní. „Píšou mi hezké věci, že mi třeba přejí krásný den, nebo takhle, když já tam dám nějaký příspěvek. Ale píšou mi taky ošklivé věci. To je prostě běžná věc,“ popsal.
Na anonymní hejty už ale herec podle svých slov dávno nereaguje. „Ti, co píšou ošklivé věci, většinou nemají ani jméno, ani fotku, ale mají tam třeba obrázek pejska a napsáno třeba ‚Karel zlobivý‘. Tak to považuju za legrační a vlastně už na to nereaguju,“ řekl. Zatímco dříve ho podobné komentáře dokázaly zasáhnout, dnes už je nechává být. „Kdysi mě to trápilo, dneska mi je to z duše ukradené,“ přiznal.
Stejně tak odmítá potřebu přesvědčovat ostatní o tom, co si mají myslet, koho volit nebo koho mají rádi. „Já jsem tolerantní člověk. Mě nemusí nikdo přesvědčovat o tom, koho mám volit, nebo čemu mám fandit, anebo koho mám mít, anebo nemít rád. A to samé já přeji i těm kolem sebe,“ vysvětlil. Pokud podle něj někdo pouze sprostě nadává a ani se nesnaží vést skutečnou komunikaci, nechává ho to chladným.
Mezi zprávami, které od fanoušků dostává, se ale našla i jedna, která ho skutečně potěšila. Ozvala se mu žena, která chodila do školy s jeho otcem. Přestože je jeho tatínek už 42 let po smrti, její vzpomínka na něj měla pro Etzlera velkou hodnotu. „Psala o něm, že to byl skvělý chlap. Takže to mě potěšilo moc,“ svěřil se herec.
Jeho syn Samuel (8let), který propadl hokeji a během jednoho ze zápasů v Děčíně nastřílel pořádnou porci gólů. Pyšný otec přitom přiznal, že jako každý rodič má někdy tendenci úspěchy svého dítěte trochu nadsazovat. „Tátové to někdy předimenzují, protože vidí ten úspěch ještě ve větších barvách. Já jsem napsal, že dal 11 gólů, on jich dal, myslím, 14 nebo 15,“ řekl s úsměvem. Pro Etzlera je ale nejdůležitější, že jeho syn sport baví. „Já jsem šťastný, když on je šťastný. Jo, a on hokej miluje.“
Kvůli své práci ovšem nemůže být na každém jeho zápase. „Kdepak. Já jich spoustu neviděl. Protože mám profesi, kde neexistuje pojem sobota, neděle, kde neexistuje pojem prázdniny,“ vysvětlil. Z přibližně čtyřiceti zápasů jich podle svých slov viděl jen zhruba deset až patnáct.
Syna přitom nechce tlačit do žádného konkrétního sportu, ale už spolu lezli, chlapce baví pohyb a podle Etzlera má také talent na malování. „Myslím, že moc hezky maluje,“ řekl. Podstatné pro něj ale je především to, aby dítě mělo možnost svobodně si vybrat, čemu se chce věnovat. „Nechám ho dělat to, co má rád. A myslím, že to je to nejdůležitější pro dítě, aby vědělo, že může být svobodné, že může být otevřené, že může všechno říct a že může dělat to, co ho baví,“ uvedl.
A jak je na tom zdravotně? Po covidu, během kterého prodělal oboustranný zápal plic, musí stále trochu hlídat životosprávu. Přísný režim už ale nedodržuje tak jako dříve. „Já to dodržuju ne tak striktně, jako jsem to dodržoval, ale musím říct, že je to někdy... já jsem starý chlap a člověk je už někdy fakt unavený,“ přiznal.
Problém nastává hlavně ve chvíli, kdy se po dlouhém natáčení vrací domů pozdě v noci. „Já třeba bych měl jíst do 6, ale někdy přijedu úplně zničený, třeba v půl 1 ráno a něco sním. A to mi nedělá dobře,“ popsal. Následky prodělaného covidu podle svých slov občas stále cítí, zároveň je ale nepovažuje za nic zásadního. „Jo, ale to jsou malichernosti,“ řekl.
Fotogalerie |
14
14
18
15
10
7
