Klub Princesse vlastní Miloš Kant už osmnáct let. A i když se podnikání v oblasti nočního života celkově příliš nedaří, každý pátek a každou sobotu to u něj praská ve švech.
„Bývalo tu deset diskoték, dnes zbyly jenom čtyři. Není to tak ale jen v Luzernu, volal mi i kamarád z Německa, že přichází o třetinu tržeb,“ popisuje česko-švýcarský byznysmen. Jedním dechem ale dodává, že se u něj v těch lepších dnech sejde i přes dva tisíce lidí.
Jeho klub na jedné z hlavních silnic nedaleko centra působí na první pohled nenápadně. Upozorňuje na něj v podstatě jenom nápis s logem. Jenže uvnitř je to úplně jiná pohádka.
Princesse působí jako klub z hollywoodského filmu. Vnitřní prostory jsou obrovské, ostatně se jedná o největší diskotéku ve Švýcarsku. Dokonce je rozdělen na několik částí, je tu i menší klub, který se jmenuje Princessa Latina.
To nejdůležitější se ale odehrává v hlavním sále. Ten je vyzdoben mimo jiné sochami řeckých bohů v obřích velikostech, nechybí dokonce ani vycpaná zvířata. Pro někoho možná kýč, jenže dohromady vše hraje zajímavě pompézním dojmem.
Takto to vypadá v luzernském klubu Princesse.
Když si Kant prostory, které původně fungovaly jako kino, zařizoval, vyrazil do Prahy a interiéry okoukal u českých operních domů. Podle nich pak Princesse zařídil. Původně se dokonce klub jmenoval Opera, jenže i kvůli problémům s přívalem návštěvníků musel Miloš Kant zařizovat diskotéku znovu a dal jí jméno Princesse.
„Mám kamaráda, který pracuje s kulisami ve švýcarské opeře. Ten mi vždycky zavolá, že by pro mě měl něco na výzdobu, přivezou mi to náklaďákem, my to rozmontujeme, nanosíme dovnitř a zase složíme,“ vysvětluje Miloš Kant.
Párty až do poledne
Večer se u něj rozjíždí pozvolna, zato se pak paří v podstatě až do poledních hodin. Jedná se o pravý opak českých diskoték, které často zvou na brzké happy hours, ale pak klidně utnou večírek ve chvíli, kdy se baví plný parket.
„Otvíráme v deset a plnit se klub začne okolo půlnoci. V jednu už míváme plno a nejvíce to u nás žije kolem třetí ráno. Podle situace pak zavřeme hlavní bar třeba v osm hodin a hosty necháme klidně pařit do poledne v menším klubu,“ popisuje Miloš Kant.
Jeho slova sedí přesně do puntíku. Ve večerních hodinách si ještě mladí lidé užívají krásného počasí u Lucernského jezera, do Princesse začínají chodit zhruba před půlnocí. Zato ovšem ve velkém stylu. Chvílemi se před vchodem tvoří i fronty, občas mívají až sto metrů.
Teprve až když dvanáctá odbije, začíná pravá párty. Klub je plný, nejrůznější koktejly tečou proudem, všichni se dobře baví. To hlavní přitom teprve má přijít.
Řeč je o show osmi tanečnic, které to roztáčejí nejen na hlavním pódiu, ale třeba i v bazénku ve tvaru velké sklenice na šampaňské s vodou či na posteli, jež je zavěšena na stropě. Další dívka dělá taneček roztouženým návštěvníkům a na své si přijdou také ženy, protože vedle téměř nahých krasavic tancuje také jeden svalnatý mladík, tzv. lap dance.
„Holky jsou oblečené jako v pařížském Moulin Rouge, mají vysoké podpatky a tanga, musí mít zakryté intimní partie, na což používáme nipple pads. Dříve byly v podprsenkách, teď jim přelepujeme bradavky. Snažíme se provokovat, jít na hranu, ale nikdy ne za ni,“ popisuje Miloš Kant.
Sám celou noc řádí za mixážním pultem, pomáhá dýdžejovi, hecuje tanečnice a stíhá se i dobře bavit. To vše i přes to, že alkohol nepije.
„Když jsem studoval vysokou školu architektury, vydělával jsem si čtrnáct let jako dýdžej a byl jsem zvyklý na to, že nesmím pít, protože se musím pořád soustředit. Stejně tak jsem nikdy nekouřil a nevzal ani jednu drogu. To mi zůstalo dodnes. Nejsem úplný abstinent, výjimečně si dám v Praze české pivo, ale neopíjím se,“ vysvětluje boss diskotéky Princesse.
Miloš Kant je králem luzernského nočního života.
Nepřeháněl mimochodem ani s tím, že se u něj paří až do poledne. Ještě v deset ráno se v jednom z menších sálů dobře baví asi dvacet až třicet hostů. Jindy, zejména v zimě, jich prý ale zůstává mnohem více, klidně i stovka do dvanácté hodiny.
„Hosty počítáme a dnes v noci jich tu bylo více než patnáct set. A to byl slabší den, protože jak je hezky, všichni jsou déle třeba u jezera. Když je chladněji, bývá tu více lidí, klidně i dva a půl tisíce,“ říká Miloš Kant.
Skvělý tým vede sympatická Češka Markéta
Moderně zařízené kanceláře má Miloš Kant v domě přímo nad svou diskotékou. Ať už tam, či přímo během párty řídí svůj tým čítající šedesát lidí. Patří sem pětadvacet půvabných barmanek, osm tanečnic, čtyři dýdžejové, několik lidí v kancelářích i ostří hoši ze Srbska, kteří hlídají ve dveřích.
„Mám na baru i šest holek z Ukrajiny. Mají to složité, jejich partneři, bratři nebo tátové jsou ve válce, tohle je to nejmenší, co můžu udělat,“ popisuje Kant, který nedá dopustit ani na vyhazovače, kteří po celou dobu velkolepé pařby pozorně hlídají ve dveřích a skvěle spolu kooperují, jakmile se objeví nějaký problém.
Český byznysmen zdůrazňuje, že jeho zaměstnanci pracují jako jeden tým a tvoří skvělou partu. Skutečně, všichni působí semknutě, na nikom není ani trošičku znát, že by se mu do náročné noční šichty nechtělo.
Možná nejvíce to platí pro Češku Markétu, která v Princesse pracuje jako vedoucí už dvanáct let a například výše zmíněným zaměstnancům rozděluje směny. Tato sympaťačka se celý večer pohybuje po klubu, všem je nápomocná. Pochází z pražské Libně, pro Miloše Kanta ale pracuje už třináct let.
V klubu Princesse to neuvěřitelně žije.
„Markéta tu rok pracovala jako brigádnice na baru. Už během studia psychologie měla spoustu nabídek na práci, ale já jí řekl: Chceš u mě dělat na full time? Ona souhlasila. Tak teď u mě pracuje pět dní v týdnu a zařizuje všechny věci okolo,“ popisuje Kant.
Označení „král nočního života“ na česko-švýcarského byznysmena skutečně sedí, rozhodně ale ne ve špatném slova smyslu, jak by někoho možná mohlo napadnout. Naopak, Miloš Kant nejlepší švýcarskou diskotéku vede s tou největší zodpovědností a tisícům mladých lidí nabízí nezapomenutelný zážitek. A protože v Česku žádná podobná není, dokonce uvažuje o tom, že by klub Princesse otevřel i v Praze.
Rozhodně doporučujeme sem zajet zapařit!
Fotogalerie |
