Pohřeb světového režiséra byl na přání rodiny pouze v okruhu nejbližších a hlavně v Connecticutu, kde Miloš Forman ve Státech žil. Kdo mu tedy chtěl říct své vlastní sbohem nebo mu věnovat osobní vzpomínku, buď tak učinil v soukromí domova, nebo přišel na akci pořádanou pražským Magistrátem, jenž pro Formanovy fanoušky připravil Smetanovu síň v Obecním domě a zajistil program k pokloně tohoto velkého Čecha.
Nebo Američana? Tato otázka je na místě. Forman totiž, přestože natočil několik kultovních filmů, a dokonce má dva Oscary za režii, skončil svou aktivní kariéru před dvanácti lety filmem Goyovy přízraky a navíc již dlouho nežil – proč, to víme všichni – v této zemi. Objevuje se proto nastupující trend, že té nové mladé generaci diváků se začíná vzdalovat nejen svou letitou tvorbou (ovšem nestárnoucí) a také rozlohou Atlantského oceánu.
Naštěstí je ale v Česku stále dost lidí, kteří ve Formanovi vidí ryzího Čecha s naším typickým humorem a sarkasmem, s českým přízvukem, jejž si podle vzpomínek Michaela Douglase ponechával záměrně, a kteří v něm vidí režiséra opravdu zásadních filmů, jako byly Vlasy, Přelet nad kukaččím hnízdem, Lid vs. Larry Flynt nebo velkolepý Amadeus. Forman byl víc než co hlavně umělec, proto vyráběl filmy pomalu, s odstupem mnoha let. Nesekal povrchní jednohubky na jedno polknutí, ale připravoval divákovi bohatou hostinu a nechával ho přejíst se až k prasknutí.
Působil, že své nadání snad ani nechápe
I proto zná průměrně vzdělaný filmový divák víceméně VŠECHNY jeho filmy a téměř všechny je taky považuje v jeho tvorbě za zásadní. Pokud patříte do sorty tzv. „filmových povalečů“, určitě jste se taky zažili hádku se svými přáteli, který z jeho filmů je pro vás nejlepší, protože je zatěžko vybrat jen jeden.
Amadeus, jeho osmioscarový opus, je ale přece jen v něčem jiný, nám Čechům blízký. Váže se k naší domovině, váže se k Praze, váže se k naší filmové tvorbě. I proto byl vybrán jako hlavní program události Pocta Miloši Formanovi, stejně jako Wolfgangova hudba, kdy Symfonický orchestr hlavního města Prahy zahrál dvě Mozartovy skladby před samotným promítáním Amadea.
O režisérovi mluvili ve své řeči primátorka Adriana Krnáčová, radní pro kulturu Jan Wolf a samotná moderátorka večera Jolana Voldánová. Ta sdílela s diváky, mezi nimiž byl třeba Formanův fanoušek Jan Hřebejk, herečka Yvetta Blanarovičová, hudebník Jiří Stivín, herec Jiří Macháček nebo bývalý ministr kultury Daniel Herman, vtipnou vzpomínku na to, jak jako začínající novinářka natáčela s Formanem rozhovor a sebekriticky zhodnotila, že její výkon do dějin žurnalistky rozhodně nevstoupil.
Což k Formanově povaze sedí, on se taky nikdy nebral moc vážně a spíše vždy působil, jako by si neuvědomoval svou velikost a svou důležitost, byl to prostě pán s brýlemi, doutníkem a pokornou povahou, který snad jaksi mimochodem dokázal neuvěřitelné věci, třeba stát se jedním z největších režisérů na světě.
Nezaslouženě odvedená pozornost
Je proto i škoda, že ctění takové osobnosti sebraly momenty, kdy radní Wolf i samotná Jolana Voldánová vzpomněli během svých projevů víkendovou účast prezidenta Miloše Zemana na zasedání komunistické strany. My všichni víme, proč Forman emigroval, také všichni víme, že jeho hrdinové ve filmech jdou proti systému, vzdorují zlovůli jedinců či státu, rebelují proti útlaku, brání se cenzuře. Forman na tohle zlo nikdy nezapomněl a vždy ho v jinotajích podsunul divákům, kteří „vědí“. A všichni taky tak nějak tušíme, že víkendová Zemanova řeč na sjezdu komunistické strany byla jeho další zlomyslností, dalším popíchnutím jeho kritiků, další zbytečná provokace, kterou si ze své povahy poťouchlého muže už nedokáže odepřít už jen pro tu radost zase někoho zvednout ze židle.
Pocta Miloši Formanovi.
Je proto opravdu třeba jí věnovat prostor jinde než v tisku? Je hlavně potřeba jí věnovat prostor v době, kdy máme uctívat mimořádný filmařský talent, jehož velikosti z nynějších českých umělců nikdo nedosáhl? Nabízí se odpověď ano právě pro spojitost s Formanovým bojem a odporem vůči této ideologii, ale odpověď musí znít ne.
A proč?
Protože je nevhodné, aby se víc tleskalo politickým projevům než samotnému Formanovi na jeho vlastní poctě. To se prostě nehodí a už vůbec se nehodí, aby byla odkláněna pozornost na Zemana, jednoduše proto, že si to v tuhle chvíli absolutně nezaslouží.
Režisér „těch starých filmů“
O to zvláštněji to pak působilo, když na konci programu poté, co skončilo vrcholné číslo promítání Amadea v originálním znění, se lidé jen váhavě zvedali k potlesku vestoje. Snad se nestane pravidlem, že agitace budou mít větší ovace než úcta k muži, který se může řadit do seznamu jmen, jako je Smetana, Dvořák nebo Havel? Vyskočit na nohy po závěrečných titulcích mělo být automatické, o Formanově slávě a jeho jménu ve světě se tady každému může jen zdát, dělá nám daleko zásadnější a důležitější službu než zrovna politici, kteří nás právě naštvali.
Miloš Forman je jediným současným Čechem, který si dokázal ve světě udělat tak obrovské umělecké jméno.
Forman na Česko nikdy nezapomněl, neměli bychom proto ani my zapomínat na to, že jde v první řadě hlavně jen o něj a všichni ostatní jsou na vedlejší koleji. Největší službu jeho ohromujícímu umění ale uděláte tím, že začnete ihned jeho filmy pouštět svým potomkům.
Uctít ho přišla až přílišně velká převaha dříve narozených. A opomíjení novou generací by si Miloš Forman, velikán světového filmu, tedy rozhodně nezasloužil.
Fotogalerie |
