Až do pohřbu nikdo vlastně netušil, jak blízcí si byli kolegové Bolek Polívka a Milan Lasica, který v neděli zemřel na srdeční zástavu. Nikdo jiný z jeho kolegů z Česka pozván nebyl, poslední rozloučení se konalo jen úzkém kruhu rodinném.
Bolek zkrátka nemohl chybět. Setkali se spolu nejen na jevišti, ale i v životě. Rozuměli si v pohledu na život, v humoru a také se mezi nimi vytvořila neobvyklá důvěra, že si údajně rádi povídali o pikantnostech ze svých životů.
A to je také svedlo k tomu, že spolu nebudou jen hrát, ale také si napíší inscenaci přímo na tělo, jež se hrála v Bolkově divadle.
Hra se jmenuje Minus dva a herci hráli převážně na kolečkovém křesle. Tradovalo se, že to bylo schválně, aby to uhráli i v pokročilejším věku.
Napsali si přímo na tělo divadelní hru Minus dva.
Lasica na také účastnil například turné Polívkovy manéže, kde si užili spoustu legrace.
Proto se není čemu divit, že je Bolek tolik zaskočený a zpráva o úmrtí velkého kamaráda ho zasáhla prakticky nepřipraveného.
„On byl největší Mistr. Je to sice tragické, ale vlastně i rytířské a důstojné umřít v okamžiku, kdy se dozpívá píseň. Navíc to prý byla píseň Ja som optimista. Umřít uprostřed potlesku je šíleně smutné, ale i závratně krásné,“ sdělil České televizi Polívka.
Důvěřovali si a často si psali a volali.
Jejich spolupráci prý přerušil covid-19, i tak si ale volali a vzájemně si posílali nové texty. Dalo by se říci, že bez sebe nedokázali být, museli být neustále ve spojení, protože si byli i jakýmisi zpovědníky.
Polívka také ve vysílání vzpomínal na Lasicův pověstný smysl pro sarkasmus a ironii.
Bolek Polívka byl s Milanem Lasicou velmi blízký kamarád.
„Jsem na přístrojích, doufám, že nevypnou proud,“ psal prý Lasica kolegovi z nemocnice.
Teď má ta zpráva hořkosladkou příchuť, ale Lasicův velký kamarád je svým způsobem rád, že netrpěl a odešel ještě za potlesku. Sám se mu byl pak ještě na pohřbu naposledy poklonit před rakví.
Fotogalerie |
21
4
4
3
2
2
