Až do pohřbu nikdo vlastně netušil, jak blízcí si byli kolegové Bolek Polívka a Milan Lasica, který v neděli zemřel na srdeční zástavu. Nikdo jiný z jeho kolegů z Česka pozván nebyl, poslední rozloučení se konalo jen úzkém kruhu rodinném.
Bolek zkrátka nemohl chybět. Setkali se spolu nejen na jevišti, ale i v životě. Rozuměli si v pohledu na život, v humoru a také se mezi nimi vytvořila neobvyklá důvěra, že si údajně rádi povídali o pikantnostech ze svých životů.
A to je také svedlo k tomu, že spolu nebudou jen hrát, ale také si napíší inscenaci přímo na tělo, jež se hrála v Bolkově divadle.
Hra se jmenuje Minus dva a herci hráli převážně na kolečkovém křesle. Tradovalo se, že to bylo schválně, aby to uhráli i v pokročilejším věku.
Lasica na také účastnil například turné Polívkovy manéže, kde si užili spoustu legrace.
Proto se není čemu divit, že je Bolek tolik zaskočený a zpráva o úmrtí velkého kamaráda ho zasáhla prakticky nepřipraveného.
„On byl největší Mistr. Je to sice tragické, ale vlastně i rytířské a důstojné umřít v okamžiku, kdy se dozpívá píseň. Navíc to prý byla píseň Ja som optimista. Umřít uprostřed potlesku je šíleně smutné, ale i závratně krásné,“ sdělil České televizi Polívka.
Jejich spolupráci prý přerušil covid-19, i tak si ale volali a vzájemně si posílali nové texty. Dalo by se říci, že bez sebe nedokázali být, museli být neustále ve spojení, protože si byli i jakýmisi zpovědníky.
Polívka také ve vysílání vzpomínal na Lasicův pověstný smysl pro sarkasmus a ironii.
„Jsem na přístrojích, doufám, že nevypnou proud,“ psal prý Lasica kolegovi z nemocnice.
Teď má ta zpráva hořkosladkou příchuť, ale Lasicův velký kamarád je svým způsobem rád, že netrpěl a odešel ještě za potlesku. Sám se mu byl pak ještě na pohřbu naposledy poklonit před rakví.
Fotogalerie |