O svém zákoutí

U mě doma jsme teď v takovém pánském – dejme tomu – klubu nebo v pánském pokoji, takže to je takové moje zázemí, ale dámy sem můžou taky, samozřejmě. V létě jsme většinou na terase, v zimě jsme většinou tady, můžete cítíte i trošku doutník, támhle nahoře je odsávačka, takže s kamarády tady býváme v zimě a je to takové moje doupě.

O vztahu k bulváru

Potřebujeme média, pokud chceme něco říct svým fanouškům a chceme říct něco o nových projektech, nikdy jsem se nebránil tisku ani bulváru. Jde pak jen o tom, jakým způsobem se ten rozhovor vede a jestli je korektní. Když se o něčem mluví a člověk řekne nějaký svůj názor, ať je to muzika nebo ať je to politika i třeba pohled na ekonomiku, tak jsme v demokratické zemi a můžeme říct, co chceme, jinak se vracíme zpátky do totality. Proč si neříct svůj názor? Ale někdy ten názor se mnoha lidem nelíbí. A pak na těch sociálních sítích do vás buší, to zase zvedne ty vaše zastánce, a vždycky to vyvolá nějakou diskuzi a to je na tom to nejvtipnější.

O vhodném začátku

Pokud chtějí mladí prorazit, tak by měli mít svoji vlastní tvorbu. Je jedno, jestli v češtině nebo v angličtině, ale neměli by kopírovat, což chápu, že je docela těžké. Taky jim doporučuju, ať se učí určitě na nějaký hudební nástroj, i když třeba ho nebudou používat a budou jen zpívat, ale je dobré mít hudební základy.

O Eltonu Johnovi

Každý ví, že byl mým hudebním vzorem, tady mi visí jeho platinová deska, která je jediná na světě a druhou má už jenom Elton. Já jsem měl to štěstí, že když jsem byl v Las Vegas, tak jsem přišel do jedné zastavárny a zeptal jsem se, jestli mají něco na Eltona Johna a oni přišli s touhle platinovou deskou a říkají, že to jediný exemplář od vydavatelství a druhý má Elton.

Měl jsem docela i štěstí, že jsem se s ním osobně setkal, byl jsem u něj ve Windsoru na jeho charitativní akci, kde byla i Lady Gaga. Já jsem to setkání s ním dostal k mým padesátinám od Ivany Trumpové, a tehdy jsme oba měli před sebou koncerty v O2 aréně a když jsem pak k němu do Windsoru na tu akci přijel, tak už mě viděl a říkal, tak co, jak ti dopadla ta O2 aréna, Michale? A já říkám výborně, měl jsem tam o tisíc lidí víc než ty, tomu jsme se strašně nasmáli.

O jeho autorských právech

Když něco pro někoho složím a interpret to třeba chce dát do nového remixu (Dlouhá noc pro Helenu Vondráčkovou, poz. red.), tak ho musí nejdřív poslat mně ke schválení a já potom na Ochranném svazu autorském dám povolení, že tuto písničku můžou v tomto novém kabátě reprezentovat, natočit a vydat. Takže já s tím nikdy neměl problém, i tahle nová verze songu, kterou dělali Slováci, je výborná a vždycky každé nové nastudování nebo nové předělání je skvělé, protože to otevře cestu staré písničce k mladým lidem.

O výběru songu na Slavíky

Ta píseň vznikla v Londýně a nahrála se s kapelou Robbieho Williamse a je to součást mého nového alba Život je náš, chtěl jsem tedy ten song předvést jako úplnou novinku. Byl jsem rád, že jsem tam nešel s něčím, co už lidi znají, což jsem stokrát zpíval, a že jsem představil nový formát, kdy mí fanoušci možná byli i trošku překvapení stylem. Celé to album je trošku jiné hudebně, ale taky jsem si tam napsal texty, což jsem nikdy moc nedělal, tím pádem jsem se stal i spoluautorem a dal jsem do toho něco ze sebe.

O kreativním procesu

To je strašně těžké. Většinou je to na zadání, že buď si někdo u mě objedná píseň, nebo mám nějaký projekt, třeba muzikál, ale vždycky musím nejdřív mít zadání a taky musím vědět, pro koho ta píseň je, abych věděl, v jakém stylu to tomu člověku napsat a v jaké tónině. Je tam víc věcí, který jsou brány v potaz. Proto nemůžete Heleně Vondráčkové napsat píseň, kterou byste pak třeba nabídli i Karlu Gottovi, takhle to nefunguje. Když jsme mluvili o Dlouhé noci, tak lidi se mě ptají, proč jsem si ji nenechal, ale ona byla psána pro Helenu.

A když pracuju sám pro sebe, tak ta kreativa je taková, že buď pracuju na svém novém albu, čili si musím představit, jak ho chci pojmout, nemůže to být každá ves jiný pes, a nějakou dramaturgii. Nejsem typ autora, který si sedne a začne preludovat na piano a řekne si, že ho možná chytne nějaká múza, to ne. Já musím mít zadání i na sebe. S nápady je to pak různé, třeba mi přijde nějaká hudební myšlenka v autě, takže mám pořád s sebou buď diktafon, nebo si to do mobilu musím aspoň nazpívat, pak v hlavě máte nějakou harmonii, takže si k tomu řeknete akordy. Když nemám diktafon po ruce, tak si aspoň napíšu nějaký notový záznam, aspoň pár taktů, protože to strašně rychle zapomenete. To vás napadne a za chvíli už nevíte nic, to už se mi taky stalo párkrát – a jak jsem si nadával – že jsem ten nápad ztratil.

O kritice na OSA

Sleduju tu debatu, protože jsem toho součástí, jsem členem Ochranného svazu autorského už léta a je jasné, že to, co se děje, je k diskuzi, protože není možné, aby autoři psali hudbu zadarmo a lidi si ji stahovali bez toho, že by za ni nezaplatili. Písnička stojí skutečně hodně peněz, než se vytvoří. Musíte mít k tomu vhodný zařízení, tedy nejen počítač, ale určitě například klávesy, studio a to jsou všechno věci, které jsou nákladné. Pak je to otázka talentu, tedy duševna, všechny tyhle věci by měly být správně zaplaceny, protože je to práce a spousta lidí si myslí, že si může muziku vzít zadarmo.

A teď je ta diskuze, jak to udělat. Proč platí restaurace či hotely za muziku? Protože ani rohlík nebo hlávkový salát nedostanou zadarmo, musí ho jít koupit a pak teprve můžou lidem připravit nějaký oběd a naúčtovat si ho. A co se týče kritiky ohledně platby za každý chytrý telefon, to mi přijde, že už asi nebude fungovat. Když si platíte nějaký ten hudební server, který má už ze zákona vyplácet svoje procenta na OSA, tak nevidím důvod, proč by OSA měla brát dvojí peníze. To mi přijde nefér vůči fanouškům. Pokud jste už jednou zaplatili někomu, kdo odvádí poplatky na OSA, tak podruhé už není důvod platit.

O obavách z umělé inteligence

Mám je. Když je možné zneužít dneska váš hlas a použít ho na cokoliv, tak je to v tomto velmi nebezpečné, na druhou stranu to ale zase pomáhá v jiných věcech, například ve zdravotnictví a ve vědě, třeba i v ekonomice. Ale vůbec netuším, jak zabránit zneužití, pak je to asi věc jen soudního řízení, nenapadá mě jiný způsob.

O sousedství

Mám tady pár sousedů naproti, takže když jdu třeba do hospody si dát pivko a potkám někoho, tak pozdravíme, ale není to tak, že každý, kdo tady je, že jsme velcí kamarádi. Někdy za mnou lidé přijdou a řeknou, jé, my jsme tady taky teď noví, víme, že tady bydlíte. Můj dům není neznámý, ale že by se něm někdo pořádal výlety na okukování, tak to ne.

O sousedství na Tenerife

Je to tam jako tady, máte tam přátele, kamarády, jsou tam i lidi, kteří jsou z naší vesnice. Potkáváme tam i lidi z naší branže, dneska se to už ví, že tam je Marek Ztracený nebo Alice Bendová a další. Tenerife je oblíbená destinace, protože je to de facto nejbližší místo, kde je teplo i přes zimu a je to maximálně pět hodin letu. Já jsem tam z domu do domu za sedm hodin, my už tam létáme bez kufrů. Tam už nic nevozíme, všechno máme tam, mám tam i nahrávací studio. Ale samozřejmě mít dům u moře s sebou nese rizika, ne jen ta, že když máte dům v první řadě u moře, že ho máte plný písku, ale u moře vám koroduje skoro všechno, tam je údržba skutečně daleko náročnější a finančně nákladnější, než když jste od moře třeba dva kilometry. To, co natřete, tak vám vydrží pět let, zatímco dole u moře vám to vydrží rok, maximálně dva.

O cestách po světě a suvenýrech

Jak vidíte, tak dům je takový kosmopolitní, takže tady máte kus Anglie, tady dynastii Ming, tady jsou věci z Afriky, tady z Thajska... Rádi cestujeme a z každého místa si něco vždycky přivezeme. Strašně rádi jezdíme třeba i na Maledivy, odtam si taky vždy něco dovezeme a pak vzpomínáme pamatuješ na Thajsko nebo pamatuješ na tohle? Tady mám takovou vitrínu a tam máme různé talismany z míst a měst, kde jsme byli. Tady je například fotka s Eltonem Johnem nebo s Rogerem Federerem, je tu například Zlatý slavík od Karla Gotta, televizní zrcátka jako ceny, těžko říct, co by tu bylo nejcennější, všechno má svou vzpomínkovou hodnotu.

O své žádosti o důchod

Ta původní historka byla o tom, že úřednice byla překvapená, že si jdu pro důchod, protože si myslela, že do něj věkově ještě nepatřím. Nebylo to o tom, že by se divila penězům. Ale já myslím, že důchod má dostat každý, pokud mu patří a má na něj nárok. Když tady čtyřicet let platíte daně, sociální a zdravotní pojištění, tak proč by člověk neměl něco dostat zpátky od státu?

O televizním a filmovém vkusu

Já mám rád historické filmy, mám rád dokumentární filmy o starém Římě a Egyptě, mám rád druhou světovou válku, moc nemusím tu první. Mám rád středověk, Tudorovce, z historických filmů je můj nejoblíbenější Gladiátor. Mám rád i science fiction, například film Kontakt, ten má i hlubší význam v reinkarnaci stejně jako Gladiátor.

O věcech mezi nebem a zemí

Až člověk opustí svoji tělesnou schránku, tak ta energie někam jde a myslím si, že určitě existuje nějaké místo, kam putuje. Nemyslím si, že je to všechno jenom o hmotě a chemii. Věřím i na spříznění duše, opravdu mnohokrát se stane, že řekneme s manželkou v jednu chvíli stejnou myšlenku nebo že v jednu chvíli si na něco vzpomeneme. A pokud k tomu něco i je, třeba dokumenty, rád to sleduji, zajímá mě to.

O proražení do světa

Zatím asi nemáme takovou produkci, která by dokázala z české hvězdy udělat světovou hvězdu, protože je to těžké, je tam obrovská konkurence a jazyková bariéra. I když tady my Češi zpíváme anglicky, tak pořád to v podstatě není úplně anglicky, co si budeme vykládat, ten přízvuk tam prostě je, leda bychom v zahraničí nějakou dobu žili. Jsme pro showbyznys i taková malá bezvýznamná zemička, například v Asii jsou hvězdy s miliardovým zhlédnutím. Mohl jsem zůstat venku, protože jsem měl tátu ve Švýcarsku a měl jsem tam spoustu známostí, byť jsem byl malý kluk, tak už přece jen dva roky něco znamenají, ale nechtěl jsem, já jsem měl tady měl své publikum, kdy jsem se stal Michalem Davidem po Vladimíru Štanclovi, a měl jsem tady skvělou fanouškovskou základnu.

O svých modelech a nejdražších hodinkách

Nechávám si šít obleky na míru. Víte, co říkal Frank Sinatra, když se ho ptali novináři, jestli mu nevadí, co se o něm píše, že je spjat třeba s mafií? Odpověděl pište si o mně, co chcete, hlavně nespleťte moje jméno. Mám rád i kvalitní a hezké hodinky a mám dokonce i jeden kousek, který jsem si nekoupil, dostal jsem ho od svého fanouška z Bardějova, mají cenu milion a dvě stě tisíc korun a ty nenosím, jsou v trezoru, vezmu si je jen jednou za čas na zvláštní příležitost.

O O2 aréně s vnukem

Budu mít koncert 13. a 14. června, ta první O2 aréna je skoro vyprodaná, tak jsme se rozhodli přidat druhou. Zajímavá bude tím, že design tentokrát dělají pánové z Itálie, kteří dělali design Ramazzottimu nebo Bocellimu. Bude to úplně něco nového, bude tam kruhové pódium a bude tam i můj vnuk Sebastián, ten hraje už tři roky na kytaru a během koncertu si zahraje s námi pár písniček.

Jak se shánějí světoví umělci do songu Oh What A Dream We Had, jak celý nápad vznikl a proč je důležité, aby jej hrála rádia, jak jeho manželka reaguje na návštěvy médií v domě, na jaké kapely a zpěváky si rád koupí lístek, jestli je pro někoho on sám vzorem, proč a kam si pověsil vyznamenání od prezidenta a co to vlastně znamená být poplatným umělcem a existuje to vůbec? Vše se dozvíte v rozhovoru v záhlaví. Rozhovor s Michalem Davidem na křtu jeho písně Oh What A Dream We Had si pusťte zde.

Fotogalerie 19 fotografií