Přemýšlel jsem nad otázkou, která by prolomila ledy. Ale budeme se bavit o věcech, z nichž se legrace dělat nedá. Zkus mi vysvětlit, proč by lidé měli na sociálních sítích sledovat někoho, kdo zabíjí zvířata?
Já právě říkám, ať mě nesledují! (smích) Celé to vzniklo tak, že jsem dělala ochranu přírody tak nějak skrytě, na účtu určeném jen pro lovce, protože lov není něco, co někomu vysvětlíš za půl hodiny, studují se na to školy, dělají se doktoráty. Takže jsem měla blog pro lovce, ale pak to někdo z bulváru vytáhl mimo kontext, vzal moje fotky a začalo vznikat celé to haló kolem mě. Lepily se na mě tisíce lidí, kteří nechápali, co dělám a proč to dělám, proč zabíjím zvířátka. Říkala jsem si: Dobře, tak se toho chytím a pojedu si nějaký svůj boj, že budu ty lidi trochu vzdělávat.
Jak je vzděláváš?
Většina z těch, co mě kritizují, nejsou špatní lidé. Mají srdce, přemýšlí nad přírodou. Nemají ale relevantní informace k tomu, aby ji dokázali opravdu chránit, myslí si například, že ji ochrání tím, že budou řvát, aby se zakázal dovoz trofejí z Afriky. Organizace, jako je PETA a další, na těchto útlocitných lidech vydělávají neskutečné prachy. Já jsem protiproud a ukazuji to tak, jak to je. A to i se vším dobrým i špatným, nic nepřikrášluji, třeba v lovu v Jižní Africe je spousta sr*ček, například korupce. Rozhodně neříkám, že lovci jsou to nejlepší, co tuhle planetu potkalo.
Michaela má spoustu odpůrců.
A daří se to vzdělávání? Protože mi přijde, že v diskuzích schytáváš převážně nenávistné reakce.
Dneska už je to v pohodě. Poprvé jsem se v médiích objevila někdy v roce 2012 a tehdy absolutně nikdo nechápal, co to dělám. Drtivá většina komentářů byly hejty. Dnes je to padesát na padesát, už jsou tu lidé, kteří chápou, co lov obnáší a co dělám, a vysvětlují to těm, kteří to nechápou. Musím si poklepat na rameno, protože si myslím, že to je z největšího procenta moje práce. Máme tu Českomoravskou mysliveckou jednotu a další spolky, které platí stát a mají tuny členů, a nemyslím si, že by v osvětě veřejnosti dělaly tolik, co by dělat měly.
Lidé ti často nadávají, vyhrožují ti, ale nevypadáš, že by tě to trápilo, nebo se pletu?
S tím jsem do toho šla. Buď budeš průměrný a oblíbený, nebo budeš něco dělat pořádně a budou lidé, kteří tě nenávidí. Moje téma je navíc kontroverzní. Kdyby mi to vadilo, nemohla bych to dělat. To je každý den něco.
Četl jsem i o petici, kterou zorganizovala jakási žena z Británie, chtěla ti zakázat vstup do Afriky. Podepsalo ji prý asi sto tisíc lidí.
Ano, to byla hrozná pr*el. Psalo se o petici, abych nezabíjela lvy, přitom jsem nikdy žádného lva nezabila. To je bohužel práce médií a lidí, kteří hledají senzaci.
Stává se ti, že tě někdo pozná na ulici?
Stává. Ale ti špatní se neozvou, ti drží hubu. Vědí, že jsem držitelka zbrojního průkazu a že by to mohlo být rychle vyřešené, kdyby mě někdo napadl. (smích) Nestalo se mi nikdy nic negativního, lidé, kteří se ke mně hlásí, jsou vždy pozitivní.
Proslavila se jako sexy lovkyně z Česka. Často se o ní píše v zahraničí.
Nakousla jsi organizaci za práva zvířat PETA. Předpokládám, že už s ní máš nějakou osobní zkušenost.
Nejde jen o organizaci PETA, je to většina takových organizací. Přesně vidím, co dělají, nechtějí vyřešit problém, protože z problému žijí. Lidé jim posílají prachy a ty pak mizejí v produkci nějakých nesmyslných videí. Nebo mi PETA třeba posílá kondomy, abych se jako nerozmnožovala. Na takové věci lidé posílají peníze v dobré víře, že zachrání zvířata. A já potom v Africe obcházím ploty nebo vybírám peníze na taktické vesty pro rangery, kteří hlídají rezervace před pytláky, protože jim to žádná PETA nedá. Za celé svoje působení v privátních rezervacích jsem nezažila, že by tam někdo z organizace PETA přijel. Jsem otevřená spolupráci s kýmkoliv, ale většina těchto zelených kreténů dělá akorát to, že ukazuje, co je špatně. Pošlete nám prachy a my vyprodukujeme více deb*lních osvětových videí! Ale do terénu z nich nejde nikdo.
A co samotní Afričané, jak tebe a další lovce berou?
Afrika je hrozně velká, je to oblast od oblasti. Lidé, kteří se zajímají o ochranu přírody, tě vnímají dobře, protože znamenáš prachy a ochranu zvířat. Jsou za to rádi. Jsem toho názoru, že my Evropané jsme se nikdy neměli do Afriky cpát, měli jsme si zůstat na svém a nechat to být. Příroda a lidé by si tam poradili sami. Ale my se pořád snažíme o nějakou humanitární pomoc, která je naprosto irelevantní, akorát to tam roze*írá. Podle mě tam nepatříme. Jenže za té situace, která už tam stejně je, to jinak nejde.
Jak je to s lovem lvů? Pokud vím, jejich populace vymírá.
Co se týče lvů, měla jsem v Africe spoustu konfliktů. Jedna věc je lovit lva v divočině jako problémové zvíře, které útočí na místní obyvatele. To je lov, se kterým se ztotožňuji, nevadí mi, několikrát jsem u toho byla s klientem. Ale pak se tam dělá tzv. canned lion hunting (lev je chován vyloženě k účelu zabití, při odlovu nemá možnost úniku, pozn. red.). Je tam malá klec, do které ty lvy nacpou, ty pak vidíš na internetu videa, jak se někdo mazlí se lvíčetem, ťuťu ňuňu, jenže sedmdesát procent z toho jsou zvířata, která ve třech nebo čtyřech letech půjde někdo popravit, protože se dostanou do puberty a už se s nikým mazlit nebudou.
Mnoho lvíčat je prý v Africe chováno vyloženě k tomu, aby je v budoucnu někdo odlovil.
Prodají se na odlov?
Lidé se toho lva chtějí zbavit, takže co s ním? Nafetují ho a hodí do nějaké rádoby obory. Nejhorší na tom je, že lovec pak ani neví, čeho je vlastně součástí. Jak znám opravdové lovce a jejich etiku, devadesát procent z nich by to neudělalo. Jenže v tomhle ta osvěta nefunguje. Vždycky se ptám, proč třeba tohle neřeší ty organizace za práva zvířat, které na to mají peníze.
Jak se proti tomu snažíš bojovat ty?
Za svoje peníze a za peníze od sponzorů jsem například jela na záchranné stanice a záchranné farmy. Tam mají staré zraněné lvy nebo naopak koťata, my jsme třeba takhle jedno zachránili, jeho mámu a sourozence otrávili místní obyvatelé jedem, když se přiblížili k jejich obydlí. Obcházela jsem tyhle stanice a farmy a natáčela jsem na sociální sítě a do americké produkce s dalšími ošetřovateli osvětová videa, jak třeba na safari rozpoznat, jestli tam provozují canned lion hunting, nebo ne. Aby lidé měli možnost volby.
Jak se to dá poznat?
Existují indicie, které jsou jednoduše čitelné. Jedna z nich je, že když zastřelíš lva, který vyrůstal někde v kleci, nemá jedinou jizvu. Když se podíváš na jakékoliv zvíře z divočiny, má na sobě jizvy, protože se všichni perou. Lev, který žil v divočině, si musel sám lovit a tak dále.
Říkáš, že jsi byla u odlovu lva s klienty, prý je to velký byznys. Nedávno schytal fotbalista Zlatan Ibrahimovič kritiku za to, že si právě takový lov zaplatil. Setkala ses sama s někým slavným?
Setkala, ale nebudu jmenovat. Měla jsem čest doprovázet hodně známé lidi, myslím tím světově známé. Ale tenhle fotbalista to nebyl.
Co sloni? Jaký k nim máš vztah? Lovíš je?
Slon je jedna z mých srdcovek, oblíbené zvíře. Nedávno jsem byla v Botswaně jen kvůli slonům s Kristofferem Clausenem, což je známý lovec ze Skandinávie, a říkala jsem mu: Hele, nám by ani nikdo nevěřil, že jsme byli čtrnáct dní sledovat slony a nezabili jsme jediné zvíře. (smích) Botswana totiž začala mít se slony hrozný problém, všechno zničené, třeba baobaby nebo stromy, které tam rostou tisíce let. Oni je doteď nelovili, ale letos začnou vydávat povolenky na odlov, protože jich tam je strašně moc. Takže takhle, je to moje srdcovka, ale pokud jsou přemnožení a je to potřeba, půjdu holt lovit. Zvíře jako zvíře, nedělám rozdíly.
Se skandinávským lovcem Kristofferem Clausenem
Vidím to i na Instagramu, jednou se mazlíš se zvířetem, pak ho lovíš. To si nedovedu představit.
Vždycky říkám: Zachráníme ty, které musíme zachránit, a odstraníme ty, které musíme odstranit. To ti řekne každý chovatel, ať už má ovečky, antilopy, nebo lvy. Tvoje farma nebo přírodní rezervace má nějakou rozlohu a dokáže uživit jen určitý počet zvířat, takže občas musíš dát nějaké kusy pryč. Bez toho to nejde, vybíráš ty silné jedince, kteří budou schopni držet linii. Není jiné řešení, kdybys je tam nechal všechny, brzy vyčerpají to, co je dokáže uživit. Jako lovci ti to nesmí být líto a nesmí tě to trápit, protože to by tě zničilo. Je to první věc, kterou si musíš srovnat v hlavě, že to děláš v souladu s přírodou. Musím být extra silná, protože tu jsou navíc tlaky z veřejnosti, takže musím v srdci vědět, že dělám dobrou věc a ti lidé jsou mimo.
Zvířata ale lovíš i ve volné přírodě. Proč?
Moje prvotní idea je taková, že lovím zvířata, abych je mohla jíst. A aby prožila život ve volné přírodě a netrpěla ve velkochovech. Maso si v obchodě prakticky nekupuji, ledničku mám plnou veganských blbostí. Navíc vedlejším účinkem velkochovů je ničení celého životního prostředí. Netvrdím, že máme jít všichni lovit, ale je jednadvacáté století, tak proč týráme zvířata ve velkochovech? Lesní pastva by tohle vyřešila, stejně jako degradaci půdy a podobně. To bohužel nejsou témata, která by lidi zajímala. U nás má malé město deset obchoďáků, je tam obrovský výběr jídla, masa, a nakonec se toho spousta vyhodí. Pak jedeš do Afriky a vidíš tam malé děti, které umírají hlady. A mně bude nějaký de*il od počítače psát, že jsem kráva a kdovíco ještě, když jdu zastřelit srnku?
V Česku loví třeba krocany.
Cítila jsi někdy nad nějakým zvířetem lítost, když jsi ho lovila?
Samozřejmě že ano, není to pr*el. Každý, kdo někdy zabil živého tvora a není psychopat, zůstává to v něm. Ale nepřipouštím si to, musím být nastavena vnitřně a vědět, že nedělám nic špatného. Zato třeba do zoo jít nemůžu, je mi z toho úplně blbě, ačkoliv s některými, které dělají různé vědecké výzkumy, spolupracuji. Jinak je to celé jen o tom, že někoho zavřou do klece a vydělávají na tom peníze.
Mluvila jsi o tom, že se na lov studují školy, podstupují se výcviky. Učí se tam, jak zvíře zastřelit, aby netrpělo?
To je první, co musí člověk ovládat. Jedna věc je, když lovíš v našich podmínkách do sto metrů, to se dá lehce naučit. Něco jiného je ale Afrika a třeba regulace stáda. To rangeři odstřelí klidně padesát zeber za den bez jakéhokoliv profitu, není to žádný trofejový lov, ten je krásný, zvíře si odstopuješ a odlovíš. Tady jedeš autem nebo letíš helikoptérou a pálíš, protože potřebuješ snížit stav a musíš to mít do dne zpracované, aby se mohlo dát maso do místních restaurací. Není lov jako lov. Ale ani v jednom případě nesmíš nechat žádného tvora trpět. To nesmíš.
Což se ale bohužel často děje.
Vyloženě pohrdám lovci nebo myslivci, kteří netrénují dostatečně a jejich umění střelby a zabití je nedostatečné. Nebudu říkat, že jsem to nikdy nezku*vila, ale právě proto chodím na kurzy odstřelovačů, dálkové střelby, pravidelně trénuji. Vím, co si můžu a nemůžu dovolit, jaké jsou moje schopnosti. A když mi někdo řekne, že nechodí trénovat, protože náboj stojí dvacet korun? Tak ať to, dop*dele, nedělá.
Dostala ses někdy do bezprostředního nebezpečí? Že po tobě naopak nějaké divoké zvíře šlo?
To asi ne. Největší nebezpečí je, když děláme odchyty. Tam to zvíře uspíš, dáváš mu reverzní látku, takže se ožene proti tobě. Ale takhle, to bezprostřední nebezpečí je tam pořád. Nikdy nevíš, rangerů a různých průvodců v Africe umírá strašně moc. Než tam jedu, zařídím si tu všechny věci, pokecám s kamarády, a s kým jsem pohádaná, tomu se jdu omluvit, protože kdoví, už bych se nemusela vrátit. Děti nemám, a kdybych je měla, asi to v takovéhle míře ani nedělám. (smích)
Moje prvotní idea je taková, že lovím zvířata, abych je mohla jíst, říká Michaela. Na fotce je ulovený krocan.
Zmínila jsi zoo, že do nich nemůžeš ani vkročit. Co si myslíš o cirkusech a drezuře?
Mám ohledně toho smíšené pocity. Je to asi případ od případu, zvíře od zvířete, druh od druhu. Když si vezmeš lvy nebo jiná zvířata, kterým by stejně bylo zabráněno vrátit se do přírody, takže by byla zabita... Rozhodně si myslím, že divoká zvířata patří do divočiny, nikoliv k člověku. Na spoustě farem ale zažiješ to, že někdo najde nějaké zvíře, vezme si ho domů, vychová ho a to zvíře se v podstatě cítí být člověkem, nevadí mu to, netrpí tím. Pak samozřejmě záleží, v čích rukou je. Nejsem na to expert, nedovolila bych si úplně ukazovat na cirkusy prstem, že je to špatné. Můžu na to mít svůj subjektivní názor, který se ale nezakládá na žádné vědecké studii.
Odbočím od zvířat. V Africe jsi skoro jako doma, jaká je tam společenská situace? Hodně se mluví třeba o rasismu vůči bílým farmářům.
V Jižní Africe, kde trávím nejvíce času, byl apartheid a nenávist se tam dosud dědí. Je to mezi bílými a černými a nemůžeme říct, že černí nebo bílí jsou špatní, je to vzájemný problém. Běloši tam učí svoje děti, že ti černí jsou špatní, že to jsou zm*di a kreténi. A černoši tam zase učí svoje děti, že běloši jsou špatní a jsou to zm*di a kreténi. Ve finále je to tak, že zm*di a kreténi jsou úplně všichni. Protože když vidím, jak se někteří běloši chovají k těm černochům, chovala bych se pak stejně, jako se ti černoši chovají k bělochům, na oplátku. Je to nekonečný příběh, nemůže to fungovat. Jsou to řeže, bitky, nenávist.
Spousta Afričanů odchází za lepším do Evropy.
Hrozně záleží na tom, z jakého prostředí konkrétní člověk pochází. Pokud je odněkud ze slumu, kde mu odmala říkají, že život bělocha nemá cenu, půjde, zabije tě a tvůj život pro něj nemá cenu. Pak je podle mě nesmysl zvát si tyhle lidi do Evropy, protože to nikdy nezměníš. Jejich kultura není slučitelná s tou naší. Jsem absolutně proti tomu.
A když pocházejí z toho „lepšího“ prostředí?
Třeba hned vedle je Botswana, kde žádná kolonie ani žádný apartheid nebyl. Je tam devadesát procent populace černochů, ale já jako bílá holka se nemusím bát jít do obchodu, všichni jsou tam hodní, milující. Chtějí si mě hned vzít za ženu. (smích)
Střelbu prý trénuje důkladně.
Minulý týden o tobě vyšel článek na Daily Mailu, že slavná kontroverzní lovkyně z Česka si založila profil na OnlyFans, což je platforma, kde si odběratelé platí za erotické fotky.
To bylo na popud kamarádek, Jordanky Jiráskové a naší MMA zápasnice Sandry Maškové. Tu tam zmiň, nebo mi dá do držky. (smích) Prý ať si to založím, že je to super. Říkám, že to přece nejde, že to je nějaké porno. Na to mi odpověděla, ať ty fotky zadku, co dávám na Instagram, začnu nahrávat na OnlyFans, že z toho budu mít peníze. Tak jsem to zkusila. A vydělávám!
A kolik? Na Daily Mailu psali, že tři tisíce liber za týden. To je skoro sto tisíc!
Tolik ne, oni si to nějak vypočítali podle lajků a podobně, jenže já tam dávala nějaké sdílení zdarma. Ale nejsou to malé peníze. Mám to čtrnáct dní a super, něco jsem vydělala, překvapilo mě to. Dokonce už jsem dostala oznámení, že jsem mezi třemi nejlepšími tvůrci na OnlyFans celkově!
Michaela s novinářkou Jordankou Jiráskovou a MMA zápasnicemi Michaelou Dostálovou a Sandrou Maškovou. Právě kamarádky ji prý do OnlyFans navedly!
Co všechno tam dáváš?
Nahé fotky ne. Posílám tam v podstatě to, co jsem doteď dávala na Instagram. Pak tam jsou i soukromé zprávy, tam dávám třeba různě fotky na přání v plavkách za tři dolary. Píše mi strašně úchylů.
Na OnlyFans pořádně provokuje fanoušky.
Je pravda, že se ty peníze chystáš dávat na veterinární pomoc v Africe?
Ty prachy půjdou do lovu, což už samo o sobě je ochrana přírody. Pět set dolarů už šlo na taktické vesty pro rangery. Na Daily Mailu to zveličili, za ty peníze, co vydělám, stejně žádnou pořádnou veterinární péči nezaplatím, vyjde to tak na jednoho nosorožce. Ale určitě za to dokážu nakoupit a poslat nějaké podobné menší věci, které hodně pomohou.
Vzkázala bys něco čtenářům, kteří tě budou dost možná zase kritizovat?
Běžte na můj profil na OnlyFans, zaplaťte tam těch třicet dolarů a já vám dám padesát procent slevu!
Fotogalerie |
113
76
4
2
1
1
