Stavební firmy s prvními mrazíky končí s venkovními pracemi a přesouvají se do interiéru, to Matěje Stropnického příliš netrápí. Je rád, že vyřízení stavebního povolení šlo hladce a on má papír na to, že zvelebování sídla má zelenou. Nadšený je i z toho, že stále objevuje věci, kterému v centru Prahy zůstávaly dlouho utajeny, protože je k životu nepotřeboval, a tudíž se o ně ani nezajímal.
„Stavba povolena! Ta roura za mnou, to není roura, to je šupa. Čeština tím slovem vyjadřuje, nejenže něco někudy někam projde, ale že my stavební dělníci, když to tam zvrhneme, máme zas dva kbelíky suti z krku, šup tam s tím, áááh,“ okomentoval Stropnický momentku, na níž stojí se stavením povolením před zámkem, kde je instalována i ona šupa.
„Mimochodem, sedlčanský stavební úřad k mému úžasu vydal souhlas s ohlášenou stavbou pilně po deseti dnech od podání, takže zákony jsou úplně v poho, stačí chtít, co se smí,“ pochválil se Stropnický.
Oproti jiným investorům má výhodu, že je díky rokům na radnici Prahy 3 znalý poměrů a potřebných náležitostí s agendou okolo přípravy stavby, ale i s žádostmi o dotaci proto nemá problém.
V závěru svého příspěvku zmínil také transparentní účet, na který mohou poslat finanční dary ti, kdo chtějí přispět na rekonstrukci osečanského zámku. Nejsou na něm statisíce ani miliony, peníze přibývají pomalu, ale jistě.
„Díky za to, že jste se z Prahy uklidil na jih,“ zavtipkoval Jan Votoček, který poslal symbolických deset haléřů. Dolejšková Lucie ale poslala celkem pět tisíc s tím, že fandí lidem, kteří pomáhají památkám. „Na zámek ke 100 letům republiky,“ vzkázala Lucie Kartoušová, která poslala 2018 korun českých.
Fotogalerie |
