Dnes Martin Preiss zase natáčí a brzy se objeví v primáckém seriálu Sestřičky Modrý kód v roli majitele autoškoly Radka Kinského, ještě před časem by ale na něco takového neměl pomyšlení. Sice již rok a půl abstinuje, tomu ale předcházel téměř šestiletý boj s alkoholem. V rozhovoru pro DVTV řekl, že nehrozilo mnoho, aby se upil k smrti.
„Bylo to na hraně, dělal jsem to nadoraz. Mám pocit, že jsem to nebyl já, ale něco, co mě ovládalo. Něco, co nejsem schopen vysvětlit,“ říká Preiss s tím, že pád na dno přišel velmi nepozorovaně.
„Pro alkoholika jsou daleko hrozivější úrazy. Ty byly a mohly skončit velice špatně. Smrtí,“ říká Preiss. Závislost na alkoholu kupodivu nebyla nejhorší. Na dno ho dostaly až prášky na spaní, závislost na nich se prý u něj vyvíjela dlouhé roky.
„Tiše se to vkrádalo. Psychiatři ochotně tyto léky předepisují, aniž by věděli, co za tím je, možná je jim to jedno. Zbavit se závislosti na sedativech je těžší než na alkoholu, někdo to přirovnává k závislosti na opiátech. Vymývá to mozek velmi kvalitně a abstinenční příznaky jsou strašlivé, to množství se neustále zvyšuje, ale ten nárůst je tam rychlejší než u alkoholu,“ popisuje Preiss, který sám bral až dvacet neurolů denně.
Setkal se i s mužem, který toho denně spolykal i dvacetkrát víc než on.
„Setkal jsem se s lékařem kardiologem, který konzumoval 400 neurolů denně. Smáli jsme se, že to bral jako müsli. I to dokáže tělo vstřebat. Ty následky byly děsivé, v podobě rychle za sebou se opakujících epileptických záchvatů po vysazení. Přežil to a dostal se z toho,“ popisuje v rozhovoru herec, který dnes ví, že jeho problémy začaly dávno před dovršením zletilosti.
„Pil jsem vrcholově od osmnácti let. Zpětně mi paní doktorka a terapeutka řekly, že jsem byl závislý od dovršení plnoletosti. Člověk si to dlouho nemyslí, protože všichni v okolí popíjí, někdy víc, někdy méně. Vše zvládáte, vše se vám daří, občas má člověk kocovinu, to k tomu patří. Pak začnou přicházet asociální projevy, začnete nestíhat, nechodit do práce, odvolávat. Je vám špatně. Začnete mít okna, nepamatujete si, co bylo před dvěma třemi dny. Hlavně začíná zoufalá potřeba napít se v časných ranních hodinách. Jedete celý den a myslíte si, že vodka z vás není cítit. Teď když se v mém okolí někdo napije, cítím to na metr. Dodnes se stydím za to, že to lidé v mém okolí museli vědět,“ zamýšlí se Preiss s tím, že základem jeho abstinence je fakt, že se alkoholu a léků rozhodl vzdát kvůli sobě.
„Nejde si říct, že to uděláte pro děti, a tiše trpět. Musíte se naučit mít rád, znát svou cenu, hodnotu. Pak to lze. Tím, že za vámi někdo chodí a straší vás, opouští, odchází, někam vás umístí, zavře, snaží se zbavit svéprávnosti, to není funkční,“ vysvětluje syn Viktora Preisse, který se i přes osmnáctiměsíční abstinenci necítí být vítězem.
„Nad alkoholismem se nedá zvítězit, jenom respektovat a přijmout. Nedá se s tím bojovat. Je to mojí součástí a vím, že se některých věcí nemohu zúčastnit nebo si je musím odepřít. Byla by to pro mě cesta zase na začátek. Ten restart by byl daleko horší. Je to pokaždé, kdy člověk recidivuje,“ dodal Preiss.
Kvůli své slabosti se prý musel vzdát divadla. Právě to v něm prý způsobovalo stres a pocit vnitřního znásilňování.
Fotogalerie |
