Po jedné stopě. Tak se jmenuje cestopis, který brzy uvede Česká televize a jehož hlavními hrdiny jsou Martin Písařík a zkušený a uznávaný cestovatel Igor Brezovar. A právě díky němu se Písaříkovi otevřely oči a Expresu popsal své zkušenosti, které si ze svých cest přivezl.
„Paradoxně jsem moc neznal muslimské země a muslimský svět a myslel jsem si, že je nejnebezpečnější. Nakonec jsem se tam cítil nejbezpečněji, a to včetně Iráku. Byli jsme tam na severu v Kurdistánu. Je to o lidech. Základem je velká pohostinnost. V některých zemích jsme klíčky nechávali v zapalování, protože jsme věděli, že jim víra nedovolí nám něco ukrást. Čím menší vesnička, tím větší pohostinnost,“ popisuje Martin s tím, že se nejméně bál v malých vesnicích a velkým městům se snažili vyhýbat.
Ne vždy se ale dokázali nebezpečí vyhnout. „Spoléhali jsme na to, že když bude někde nebezpečno, že nás tam nepustí. Buď tam bude vojenský checkpoint, nebo nám místní poradí. Všichni, co tam žijí, chtějí mír. Oni často vědí, kde operují rebelové. Když došlo na nebezpečí, zastavili nás a řekli, abychom odjeli. To se stalo na severu Iráku, kde jsme věděli, že nás dolů nepustí. Do Kamerunu nás nepustili, protože tam je válka,“ říká Písařík.
V nebezpečí se podle svých slov cítil během svých cest hned několikrát.
„V Nigérii jsme kupodivu nezažili žádné nebezpečí, ale je nepříjemné, že je tam každých dvě stě metrů checkpoint, kde stojí přemotivovaní chlapi v jiných uniformách s tyčemi a krvavýma očima a samopaly na zádech. To je zkušenost z cestování, kterou mi Igor předává. Afrika mě naučila lhát, kdy člověk musí poznat, kdy se ponížit a na druhou stranu tvrdit, že je z národní televize a celý svět se o nich dozví. Najít to, co říct. V Nigérii se musíte ponižovat na každém checkpointu. Mnohdy ale stačí, když je obejmete nebo jim podáte ruku,“ vysvětluje herec, podle něhož byli v bezpečí i proto, že se po Africe pohybovali podél západního pobřeží a nevjížděli do vnitrozemí.
„Dobrovolně bych se tam nepouštěl. Jsou tam teroristické jednotky. Chtěli jsme ukázat, že tam to nebezpečí je, ale dá se mu vyhnout,“ říká Martin s tím, že největší strach zažil na hranicích Turecka a Sýrie, když tam použili dron.
„To byla chyba. Obyvatelé té vesnice se zalekli, protože tam drony používají při shazování granátů a je to pro ně citlivá věc. V noci přijel ozbrojený vůz, vyskákali vojáci a oni to tam nemají tak, že by to s vámi řešili agresivně. Oni si s vámi dají čas a pak vás buď zastřelí, nebo pustí. Tak jsme si s nimi před mešitou dali čaj a nakonec se to vysvětlilo a dopadlo to dobře. Ale ten pocit, že o půlnoci přijedou ozbrojení vojáci a začnou s vámi něco řešit... Můžou vlastně vše. Probíhá tam válečný konflikt a vy jste v zóně, která je nebezpečná,“ dodal Písařík, který má před sebou natáčení třetí části cestopisu, protože se kvůli válce v Kamerunu nedostali do Jihoafrické republiky. K tomu dojde podle jeho slov ale až příští rok.
Fotogalerie |
