Martin Finger se na tiskové konferenci Činoherního klubu věnoval především nové sezoně divadla, jeho směřování a tomu, podle čeho si vybírá projekty i spolupracovníky. Jako umělecký šéf představil sezonu 2026/2027, která nabídne čtyři nové inscenace. První z nich, Mrożkovo Tango v režii Gabriely Gabašové, mělo premiéru v pátek 4. září.
„Člověk je jako tvor, který si vytváří závislost úplně na všem,“ řekl Finger během rozhovoru. Podle něj přitom není rozhodující pouze to, na čem je člověk závislý, ale především to, zda jeho chování začíná být destruktivní. Sám dnes vnímá život s větším nadhledem než dříve. S přibývajícím věkem podle něj přichází větší rovnováha a člověk už tolik „neblázní“.
Téma závislostí navazuje i na starší rozhovor, který Finger poskytl Expresu. V něm popsal, že mu kvůli jedné z jeho rolí prodavačka odmítla prodat láhev vína. Domnívala se totiž, že herec žije podobně jako postava, kterou ztvárnil.
Finger tehdy vysvětloval, že podobné situace ukazují, jak snadno si diváci mohou spojit herce s jeho rolí a přenést fikci do skutečného života. Zároveň se v minulosti vyjadřoval i k tomu, že nechce být zařazený pouze podle jedné postavy nebo jednoho typu rolí.
Na tiskové konferenci se ale soustředil především na Činoherní klub. Nová sezona má podle něj stát na kvalitních textech, výrazných inscenačních týmech a spolupráci lidí, kteří se navzájem profesně inspirují. „Člověk si vybírá podle scénáře a hlavně podle toho, s kým bude pracovat,“ vysvětlil.
První premiérou sezony se stalo Tango polského dramatika Sławomira Mrożka v režii Gabriely Gabašové. V inscenaci se představují například Zuzana Bydžovská, Vasil Fridrich, Jan Hájek nebo Prokop Zach. Hra zachycuje střet několika generací jedné rodiny a jejich rozdílných představ o svobodě, pravidlech a řádu.
Další premiérou bude 30. října drama Úplné zatmění, které vychází ze skutečného příběhu básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina. V únoru příštího roku uvede divadlo českou premiéru hry Prokletí hladovějící třídy amerického dramatika Sama Sheparda. Sezonu pak v květnu uzavře autorský projekt s pracovním názvem Ruiny, na kterém spolupracují režisérka Anna Klimešová a dramaturgyně Kateřina Součková.
Finger zdůraznil, že pro něj není důležitý pouze samotný text, ale také lidé, kteří se na inscenaci podílejí. Dobré představení podle něj vzniká díky vzájemné důvěře, atmosféře a ochotě hledat společné řešení. S věkem si prý stále více uvědomuje, že ho musí práce naplňovat nejen umělecky, ale také lidsky.
Činoherní klub se podle něj snaží oslovovat diváky především poctivou prací a tituly, které mají co říct. „To, co mě zajímá, může zajímat i moje publikum,“ shrnul svůj přístup k dramaturgii.
Herectví podle Fingera navíc není profese, kterou lze po skončení představení jednoduše odložit. Vyžaduje neustálou energii a člověku zůstává v hlavě i mimo divadlo. Nejzajímavější chvíle podle něj přicházejí tehdy, když při práci objeví něco nového.
K herectví se přitom původně dostal spíše náhodou. Dlouho prý vůbec nechtěl být hercem. „Fakt nevím. Nechtěl jsem být hercem dlouho. Asi mě sem přivedl osud nebo vesmír,“ řekl.
Fotogalerie |
14
14
18
15
10
7
