Martin Dejdar se považuje za klasického vánočního člověka, už roky slaví svátky tradičním způsobem, ale na konec roku doma jako rodina nezůstávají a hledají místo k oslavám vždy v horách.

„My to máme hektické, protože syn má 22. prosince narozeniny, takže se chystáme na narozeniny, do toho chystáme Vánoce a taky finišujeme u nás v Ypsilonce. Náš Štědrý den probíhá klasicky, my jsme rodina, která Vánoce miluje, takže si je užíváme. Máme dopolední bruslení, takže se scházíme s dětmi a s rodinami a s přáteli a bruslíme a vracíme se až pozdě odpoledne,“ popisuje Dejdar.

Tradiční a neměnné jsou u nich doma i oslavy konce starého roku.

„Na Silvestra jezdíme převážně na hory. Letos jedeme na Slovensko, protože výjimečně po několika letech na Silvestra pracuju, ale užijeme si tam čtyři dny, doma na oslavy nebýváme,“ říká.

Dejdar je už dlouhodobě spjat právě se silvestrovským televizním programem, co bylo pro něj v dřívějších časech oblíbeného, než se sám stal jejich součástí?

„Silvestry s Vladimírem Menšíkem, myslím, že první byl v roce 1977, to bylo prostě boží, najednou blesk z čistého nebe, který posunul silvestrovskou zábavu úplně někam jinam. Málokdy se na to nějakým způsobem navázalo, ale vzhledem k tomu, že my jezdíme většinou na hory do Rakouska, tak televizi už nesledujeme,“ usmívá se.

Dneska se všichni opravují a jsou předposraní

Jenže... Silvestry s Vladimírem Menšíkem se zdají jako nevinná televizní estráda, přitom je to plné velmi nekorektního a černého humoru. Nepřijde Martinovi, že tehdy si komici, scenáristi a autoři dovolili víc?

„Samozřejmě! Je to dané tou nesmyslnou korektností v určitých věcech. Všichni mají už dneska v sobě nějakou osobní cenzuru a pořád se všichni opravují, případně nějací dramaturgové a režiséři už jsou takzvaně předposraní dopředu a všechno ruší. Je to strašná škoda, protože humor očišťuje od všech nešvarů společnosti, humor ubývá. Já myslím, že bychom si měli dělat legraci, jo. Nejsem proti tomu, aby někdo někoho ponižoval a urážel, ale dobrý humor se hodí na cokoliv, i na etnika, na národnosti. To má a mělo by to mít svoje místo,“ myslí si Dejdar.

Podle něj se to pak odráží i na samotném stavu společnosti.

„Když se člověk nesměje, neuvolní se, tak pak víc agresivity. To asi vnímáme všichni, že agresivita kolem roste a je to možná právě i tím, že lidi se daleko méně baví, daleko míň vtipů se vypráví, dneska je to vzácnost, když někdo přinese dobrý vtip. Jsem pro to, aby humor byl stále nedotknutelný a aby mohl být obrazem společnosti,“ nabádá.

Jak on sám vzpomíná na svůj divoký, dramatický nebo jedinečný Silvestr?

„No, jeden byl velmi divoký. Já jsem na Václavském náměstí uváděl přímý přenos ze Silvestra a pak jsem rychle jel za rodinou a za přáteli do Orlických hor a půlnoc jsem samozřejmě nestihl, takže jsem strávil první momenty Nového roku v autě. A Silvestr, na který nikdy nezapomenu, byl přelom tisíciletí na rok 2000 a měl jsem sen, aby v tento moment šampaňské na Kavčích otvíral někdo, kdo šampaňské otvírá fantastickým způsobem a patří to k němu. A to byl tehdejší vítěz mistrovství světa Formule 1 Mika Häkkinen. A skutečně se nám to povedlo,“ uzavírá nadšeně.

Fotogalerie 10 fotografií