Do Strašnic dorazila řada známých osobností z rádia, hudby i hereckého prostředí. Mezi hlavními hosty byl Leoš Mareš, pro kterého jde v krátké době už o další bolestné loučení. Nedávno se loučil s kolegou z Evropy 2 Patrikem Hezuckým, předtím vyprovodil i svou dlouholetou manažerku Kateřinu Niklovou. Dnes přišel vzdát hold dalšímu člověku, který patřil k historii jeho domovského rádia.
Na pohřbu nechyběla ani Marešova první manželka Monika Marešová. Ta se s Luďkem Hrzalem přátelila až do jeho smrti a podle informací Expresu při něm stála i v době, kdy procházel léčbou. Doprovázela ho také na společenské akce v období, kdy už byl kvůli nemoci na vozíku.
Mezi smutečními hosty dorazil také bývalý ředitel Evropy 2 Michel Fleischmann, moderátor Miloš Pokorný, herci Václav Kopta a Jan Komínek nebo zpěvák Matěj Ruppert. Hosté přicházeli s květinami v rukou, mnozí v tichosti a bez okázalosti. Atmosféra ve Strašnicích byla komorní, osobní a plná lidí, kteří Hrzala znali nejen jako hlas z rádia, ale hlavně jako kamaráda.
Samotný obřad byl překvapivě krátký. Začal se zpožděním, protože se před síní vytvořila fronta a chvíli trvalo, než se všichni smuteční hosté usadili. Celé rozloučení pak trvalo zhruba dvacet minut.
Nikdo z kolegů ani přátel během obřadu veřejně nepromluvil. Krátký projev měl pouze zaměstnanec krematoria, který pronesl několik obvyklých smutečních vět. Jediným opravdu osobním detailem byla informace, že hudbu na svůj pohřeb si Luděk Hrzal vybral sám už zhruba rok dopředu.
A nebyl to žádný těžký, patetický smuteční playlist. Ve Strašnicích zněly hlavně veselé písničky. I v posledním rozloučení tak zůstal kus Hrzalova humoru, nadhledu a povahy člověka, který nechtěl, aby se kolem něj hrálo velké divadlo bolesti.
S Luďkem Hrzalem se přišla rozloučit také zpěvačka Leona Machálková, která pro Expres popsala i jeho poslední narozeniny. Podle ní už byly jeho šedesátiny vlastně pojaté jako tiché loučení.
„Ty jeho šedesáté narozeniny už byly koncipovány jako loučení. Všichni mu přinesli dárky, třeba i kamínky pro štěstí. Neztrácel humor, měl chuť k jídlu, byl smířený,“ řekla Expresu Leona Machálková.
Hrzal dlouho bojoval s leukémií. Během léčby mu jeho dcera darovala kostní dřeň a dala mu tím naději i čas navíc. Nemoc se ale nakonec ukázala silnější. Přesto podle slov lidí z jeho okolí neztrácel humor ani v době, kdy už bylo jasné, že jeho boj je mimořádně těžký.
Právě humor a nadhled zmiňovali lidé ve Strašnicích opakovaně. Hrzal patřil ke generaci moderátorů, která pomáhala formovat divokou, svobodnější a méně uhlazenou éru porevolučního rádia. Pro posluchače byl hlasem doby, kdy rádio mělo energii, drzost a osobnost.
Fotogalerie |
10
18
12
17
10
12
13
11
