„Přijeďte před osmou. Bude zlatá hodinka, západ slunce, bude to lepší,“ vzkázal nám Marek Ztracený před setkáním na Letenské pláni.

Když se k ní blížíme, obří kulisy rozeznáváme už z dálky. Z pražské Letné vyrostlo dočasné město z oceli, kabelů, jeřábů a obrazovek. Soustava vysokých věží připomíná scénu z dystopického filmu, před ní stojí gigantická tribuna zahnutá do oblouku. Celá stavba je tak mohutná, že z některých úhlů zakrývá i stadion Sparty.

„To je super, že to zakrývá celou Spartu, ne?“ směje se potutelně Ztracený, o němž je známo, že je fanouškem Viktorie Plzeň.

Vyprodaný koncert se na Letenské pláni uskuteční v pátek 7. srpna. Ztraceného tým ho prezentuje jako nejnákladnější koncert v historii české hudební scény. Jen během stavby sem má dorazit přibližně 140 kamionů s technikou.

Golfovým vozíkem do koncertního města

Sraz máme u parkoviště, kde nás vyzvedává zpěvákova manažerka Simona. Nasedáme do golfového vozíku a mezi kamiony, jeřáby, technickými bednami a zvedacími plošinami míříme přímo do středu areálu. V místě, které se za několik dní zaplní lidmi, se stále intenzivně pracuje. Technici natahují kabely, dělníci montují další části konstrukcí a vysoko nad zemí se zavěšují zvukové systémy.

Podle Ztraceného týmu se na Letné zatím odpracovalo přibližně dvacet tisíc hodin. V den koncertu se má o chod areálu starat až sedm set lidí. Tribuny pocházejí z Polska, část světelné techniky z Belgie a některé efekty z Německa. K tomu je potřeba zajistit stánky, toalety, bezpečnostní systém, zázemí pro účinkující i komfort pro desítky tisíc návštěvníků. „Nic jsme nepodcenili a na ničem jsme nešetřili,“ říká Ztracený.

Produkce přitom nevyužila celou délku Letenské pláně. Pódium mohla postavit na jednom konci a pustit dovnitř ještě více lidí, jenže výsledkem by byl dlouhý prostor, ve kterém by návštěvníci vzadu stáli příliš daleko. Tým proto vytvořil uzavřenější areál připomínající vlastní fotbalový stadion.

„Jasně, mohli bychom sem dostat víc lidí. Jenže by z toho vznikla strašná nudle a ti vzadu by si koncert neužili. Chtěli jsme, aby byli všichni uvnitř celé show,“ vysvětluje Simona.

Přesný počet návštěvníků Ztracený zveřejnit nechce. Přiznává pouze, že číslo bude asu ohromující. „Chci, aby to jako první viděli fanoušci. Ať si každý udělá obrázek sám. Nechci ten koncert obalit nějakým číslem. Nemá to být o počtech, ale o atmosféře. Do závodů o to, kdo měl kde nejvíc lidí, se pouštět nechci,“ říká.

Z hlavní stage se otevírá výhled na zaplněné tribuny i panorama Prahy. Zatím se po ní ale stále pohybují technici a dělníci.

Na vlastní pódium vstoupil poprvé s Expresem

Když vystupujeme z vozíku, Marek nás vede přímo k hlavnímu pódiu. Přestože se na stavbě pohybuje už několik týdnů, na samotnou stage s námi vstupuje úplně poprvé.

„Jsem tady víceméně tři týdny, každý den několik hodin, protože si chci užít každou minutu. Ale na pódium jdu poprvé až teď s vámi,“ překvapuje.

Před námi se otevírá pohled na prázdné tribuny a večerní panorama Prahy. V dálce je vidět Pražský hrad, Petřínská rozhledna i Žižkovská věž. Na jedné straně zapadá slunce, na druhé se pomalu objevuje měsíc. Ztracený se chvíli rozhlíží a jako by teprve na místě naplno pochopil, jak velký projekt jeho tým postavil.

„Je to moje vysněná stage. Když mi poslali několik různých návrhů, podíval jsem se na tuhle a rovnou na ni ukázal. Jenže teď vidím, že je mnohem větší, než jsem si představoval podle obrázku. Jsem z toho až trochu ztracený. Tohle je naprostá šílenost,“ přiznává.

Velikost pódia ale podle něj nebude samoúčelná. „Fanoušci díky tomu všechno uvidí a uslyší.“

Největší dojem na něj nakonec nedělají obrazovky ani masivní ocelové konstrukce, ale výhled z tribun. „Když jsem se podíval na Hrad, Petřín a Žižkovskou věž, měl jsem pocit, jako bych byl na rozhledně a koukal po Praze. Támhle zapadá slunce, na druhé straně bude měsíc. Mám pocit, že tady bude úplně všechno,“ říká.

Marek Ztracený pózuje před obří scénou, na které v pátek a v sobotu odehraje největší koncerty své kariéry.

Na stage půjde přes celou pláň

Ztracený se před publikem neobjeví jen několik metrů za oponou. Jeho cesta na stage začne stovky metrů od hlavního pódia, zhruba u budovy ministerstva vnitra.

„Půjdu až támhle odsud, což je hrozně daleko. Tak doufám, že mi cestou nedojde dech,“ směje se. Poprvé se fanouškům ukáže za prostřední částí scény. „Tam budu schovaný, potom vyběhnu a poprvé uvidím všechny svoje fanoušky. Nemůžu se dočkat chvíle, kdy jim to celé konečně ukážeme. Protože pro ně to vzniká.“

Vysoké věže ponesou kamery a techniku, konstrukce připomínající obří šipky budou sloužit především pro grafiku a obrazový obsah. V areálu stojí také šest velkých zvukových věží.

„To není standard. Většinou bývají dvě nebo tři. Tady jich máme šest, aby dobře slyšeli i lidé úplně vzadu,“ vysvětluje zpěvák.

Jednu z hlavních částí koncertu si ale zatím nechává pro sebe. „Bude tady jeden efekt, nebo spíš moment, který tu ještě nikdy nebyl. Je poměrně nebezpečný,“ naznačuje.

Na otázku, zda z něj má strach, odpovídá bez dlouhého přemýšlení: „Těším se a zároveň se bojím. Myslím, že fotka nebo video, které při tom vzniknou, možná obletí republiku. Jsem zvědavý, co tomu budou lidé říkat.“

„Je to mnohem větší, než jsem si představoval podle obrázku,“ přiznal Marek Ztracený při prvním vstupu na vlastní stage.

Od floutka k největšímu koncertu života

Během dlouhé cesty na pódium se mu podle jeho slov obvykle promítá celá kariéra. U Ztraceného trvá už osmnáct let. Krátce před naším příjezdem mu navíc tým pustil video z doby, kdy začínal a dával první rozhovory.

„Koukal jsem na sebe, jaké jsem byl úplné ucho a floutek. Už tehdy jsem říkal věci, které bych si jednou přál zažít. Byl jsem možná trochu nepokorný,“ vzpomíná.

Dnes prý stojí nohama na zemi a stále má problém uvěřit tomu, co se kolem něj děje. „Mám pocit, že to pořád není pravda. Že je to možná celé trochu náhoda. Ale vůbec mi to nevadí. I kdyby byla, je to asi nejhezčí moment v mém hudebním životě. Celá kapela i já to prožíváme. Pořád se štípu.“

Nejvíc se těší na první sekundy koncertu. Na okamžik, kdy vyběhne na stage, poprvé uvidí zaplněné tribuny a uslyší dav.

„Máš adrenalin, buší ti srdce a potom uvidíš lidi, kteří přijeli z celé České republiky. Někdo mi psal, že přiletí z Austrálie, další z Floridy. Přijedou celé rodiny, ženské party i chlapské party. Nemůžu se dočkat toho hukotu.“

Přestože jde o obří show, nechce zpěvák zůstat od publika oddělený. Z hlavní stage povede molo mezi fanoušky a během večera se má objevit na několika místech v areálu.

„Budu dost kontaktní. Tady si budu moct s lidmi plácnout, objevím se i támhle a potom zase někde jinde,“ ukazuje do jednotlivých částí pláně.

Nechce přitom celý večer naplánovat do posledního kroku. „Mám rád spontánnost. Rád běhám mezi lidi a někde je překvapím. Myslím, že se dostanu tak trochu ke každému,“ dodává.

Na Letenské pláni vyrostlo během několika týdnů celé koncertní město s tribunami, obrazovkami, zvukovými věžemi a gigantickou technikou

Marek Ztracený ukázal, odkud se před fanoušky poprvé objeví a na kterých místech se bude během koncertu pohybovat.

Kapela se bude hecovat jako před zápasem

V den koncertu ho čeká ještě ranní zvuková zkouška, několik rozhovorů a přivítání rodiny i přátel. Potom se s kapelou zavřou v zákulisí.

„Budeme se oblékat, objímat, trochu bilancovat a hecovat. Je to podobné, jako když jdeš na hokejový nebo fotbalový zápas,“ říká hrdý příznivec Viktorie Plzeň.

„Půjdeme na zápas, na kterém ale budou všichni fandit jen jednomu týmu,“ dodává s úsměvem. Zatímco při pohledu na stadion Sparty si dovolí lehké popíchnutí, na vlastní „zápas“ bere celou rodinu.

„Dorazí úplně kompletní. Jsme jako Hujerovi,“ směje se.

Pozval také kamarády, bývalé spolupracovníky a lidi, kteří ho během kariéry provázeli. „Všichni mají dveře otevřené. Jsou to lidé, se kterými jsem prošel kus cesty nebo mi v něčem pomohli. Chtěl bych jim poděkovat a trochu jim to vrátit.“

Obří stavbu mezitím sledují obyvatelé okolních domů přímo z balkonů. Někteří Ztracenému píšou. Většina zpráv je podle něj pozitivní, najdou se ale i kritické reakce od lidí, kterým několikatýdenní stavba a přípravy zasahují do života. Produkce proto slibuje, že oba koncerty skončí ve 22 hodin.

„Uvědomujeme si, že jsme na místě, kde se podobná akce dlouho nekonala a že je to komplikované. Budeme se snažit, aby všechno proběhlo co nejlépe,“ říká zpěvák.

Expres se jako první vydal se zpěvákem přímo do areálu rozestavěného koncertního stadionu na Letné.

Obří show, na které se velké peníze nevydělávají

Cena celé produkce zůstává tajemstvím. Ztracený pouze přiznává, že jde o částku, která překonává všechno, co dosud připravoval.

„Nebudu ti říkat, kolik to stojí, ale je to strašný,“ říká bez vytáček.

Velký koncert podle něj automaticky neznamená také velký zisk. „Na tomhle se nedají vydělat nějaké velké peníze. Jde o to udělat něco velkého pro fanoušky a splnit si s nimi společný sen.“

Největší neznámou zůstává počasí. Během naší návštěvy působí Letná téměř dokonale. Slunce zapadá, celá konstrukce se koupe ve zlatém světle a nad Prahou se pomalu šeří. Předpověď se ale v posledních dnech měnila. Nejdříve to vypadalo na déšť, nyní už jsou vyhlídky příznivější.

Ztracený má podle svých slov počasí domluvené na vyšších místech. „Volal jsem tátovi do nebe. Řekl mi, že to zařídil a pršet nebude,“ pronese s úsměvem a znovu se zadívá směrem k zapadajícímu slunci.

Chvíle, kdy všechno najednou skončí

Po koncertě ale přijde okamžik, kterého se obává možná stejně jako nebezpečného efektu. Konec.

„Je to smutné. Tohle se staví tři nebo čtyři týdny kvůli několika hodinám. Celé roky k něčemu směřuješ, poslední měsíce tomu podřídíš všechno a potom to najednou skončí. Trochu se toho bojím a budu ten konec oddalovat,“ přiznává.

Na Letenské pláni před ním vystoupili Michael Jackson nebo The Rolling Stones. Nyní se do stejného prostoru postaví český zpěvák, který ještě před osmnácti lety dával první rozhovory jako neznámý kluk a nahlas mluvil o snech, jež tehdy mohly znít až příliš odvážně.

Po třech vyprodaných Edenech už ale nestačilo jen přidat několik řad sedaček nebo větší obrazovku. Dalším krokem musel být skok na území, které bylo v Česku dosud vyhrazené především největším světovým hvězdám. Ztracený si proto na Letné postavil vlastní stadion.

V pátek se rozsvítí obří obrazovky, ocelové věže zmizí pod světly a několik týdnů budované město se promění v největší koncertní scénu Ztraceného života. Zpěvák půjde stovky metrů ke stage, naposledy se obejme s kapelou a vyběhne před publikum, jehož velikost zatím odmítá prozradit.

V tu chvíli přestane být důležité, kolik kamionů na Letnou přijelo, kolik hodin se na stavbě odpracovalo nebo kolik lidí se vešlo na tribuny. Rozhodovat bude první hukot publika, první tón a okamžik, kdy se člověk, který si celou scénu vybral na počítačové vizualizaci, postaví doprostřed skutečnosti, jež ho samotného zaskočila svou velikostí.

„Je to večer, který nejspíš bude jen jednou za život. Slibuju, že se máte na co těšit a doufám, že na něj nezapomenete,“ vzkazuje Ztracený fanouškům.

Fotogalerie 9 fotografií