„Škola... Hned bych šla taky,“ zasnila se Lucie Vondráčková poté, co své syny do jedné takové doprovodila. Samozřejmě nezapomněla připojit svou rozesmátou fotku, při které snad roztají i zbylé ledovce na Antarktidě.
„Moc vám to sluší. Na vysokou byste s přehledem zapadla mezi studenty,“ vzkázal jí jeden z fanoušků.
I když se řada jejích kolegů z branže za léta v showbyznysu někam posunula a s tím se změnil i jejich vzhled a image, Lucie zůstává věrná věčně rozesmátému diblíkovi, případně tuto polohu střídá s pózou hlubokého zamyšlení a hledí do dáli.
Což o to, fanoušci to milují, ať už proto, že v ní vidí dokonalou dceru, kterou nikdy neměli, objekt své sexuální touhy, nebo „nejlepší zpěvačku na světě“.
Vondráčková si přitom stále hoví v éře Tenisáku a Marmelády, tedy v době, kdy jí zjevně bylo nejlépe. Bohužel už jí není třináct, patnáct ani dvacet. Dokonce ani třicet.
Nikdo netvrdí, že by měla budit dojem usedlé ženy a zasloužilé matky, oblékat se jako Alexis z Dynastie a o páté usedat k čaji a sušenkám. Nemusí se z ní stát nutně temná rytířka oplývající ironií a sarkasmem. Jen by se k tomu „diblení“ neměla uchylovat tak často. Chvílemi to vypadá už za hranou až lehce perverzně. Třeba když se ve videoklipu k písni „Jen se směj“ houpe na houpačce...
Fotogalerie |
