„Už skoro lítám. Stůj, v hlavě si promítám. Je to zkouška nás dvou, chci být jen tvou neznámou známou. Nenech mě váhat, má slabá rovnováha. Těžce zvládám pády, prosím, teď neotoč se zády,“ zní jeden z textů na albu Láskověty Lucie Vondráčkové.
Píseň Extáze má pak neméně naléhavý refrén. „Jsi extáze i anabáze, mý světlo, co kráčí tmou. Jsi extáze, let po dráze a den za dnem letí možná do zakletí,“ zpívá v něm čerstvá držitelka platinové desky.
Nezlepší se to ani s titulní písní Vzkaz v lahvi. To už byste se radši vydali v bárce na rozbouřené moře než si ji pustit dvakrát.
„Nečteš maily ani chaty, ani smutný láskověty, už nic není jako předtím bývalo. Naléhavé rukopisy dám do lahve jako kdysi, s myšlenkama poplují si dálavou,“ zpívá Lucie.
„Snad jednou budeš číst můj vzkaz v lahvi, srdce potopím, duše pluje za ním, vlny odnesou, o čem se mi zdá...,“ teskní se slzičkou v oku.
Samostatnou kapitolou je Honza, píseň, v níž se zpěvačka vyznává z lásky k příběhům s dobrým koncem, když už ve svých dvaačtyřiceti „konečně“ přišla na to, že ne všechno je pohádka.
„Šel Honza do světa hledat svý štěstí, rychle jak kometa vyletěl, chtěl hezkou princeznu v bohatství, v pěstích nakonec našel, co chtěl. Až když byl v oblacích, pak zjistil, že je sám, tam ztratil sny i smích, až když byl na koni, poznal, jak bolí pád, že platí zákony,“ dozvědí se posluchači z úst slavné popové hvězdy.
To už byste se radši dali všanc drakovi než si broukat tuhle parádu. Ne tak Lucie, která má za to, že lidem rozdává radost, které je v dnešním životě „tak málo“.
„Promiň mi, že mě neznáš, i když se o to léta snažíš. Já nejsem hříchotěsná, a to svý si chci prostě nažít. Možná mi říkáš ďábel, stejně je to celý jinak. Když chceš jít se mnou, zaber. Kdo chce žít, ať neusíná. Tak proč se ptáš, mou odpověď znáš,“ dozvědí se posluchači v hitu Nemusím do nebe.
Do nebe opravdu ne, tímto se vysloužila expresní jízdenku rovnou do pekla, možná ještě někam níž, abychom pekelníky tolik netrestali...
Fotogalerie |