Ať je jak vítr? Vondráčková si od dob Marmelády hoví v úmorném hudebním bezvětří

„Nedá říct, že by Lucii Vondráčkové chyběla píle a odhodlání. Od dob, kdy coby dívenka v rozpuku na televizní obrazovce zpěvavě škytala, že to co, to co, to co ona ráda, je marmeláda, pravidelně zásobuje své věrné dalšími a dalšími hezkými melodickými písničkami výhradně o lásce,“ napsal na úvod své recenze alba Láskověty hudební kritik Jindřich Göth na iDNES.cz.

„Nepochybně to myslí upřímně, v jejím procítěném projevu s permanentní slzou na krajíčku není ani stopa nadhledu. Nedostatek soudnosti a vkusu se dal jakžtakž tolerovat u nezralého a nezkušeného mládí, od čtyřicetileté zpěvačky, matky dvou dětí, by už ale člověk nějaký posun očekával,“ doplnil s tím, že ani s dalším albem žádná výraznější změna nenastala.

„Nečteš maily ani chaty, ani smutný láskověty,“ zpívá Lucie Vondráčková v jedné z písní na nové desce. Zatímco zasněné fanynky jihnou, ostatní nechápavě kroutí hlavou, že něco takového ještě může na někoho fungovat. 

„Další dopis je tak slaný, odešlu ho za svítání, moře má s ním už své plány, já je znám,“ zní z dalších banálních veršíků a Göth se právem ptá, kdo jsou vlastně příznivci Vondráčkové. Zamýšlí se nad tím, že vlastně žádné ve svém okolí nemá, ani se s žádnými nesetkal, ale přesto správně tuší, že existují.

Lucie Vondráčková s albem Láskověty u kritiků moc neboduje. Fanoušci jsou ale i tentokrát nadšení.

„Zbývají snad zpěvaččini vrstevníci, kteří si ji oblíbili v jejích začátcích a od té doby neprošli hudebním vývojem,“ říká recenzent, který to, zdá se, trefil na jedničku. Podobně mluví i lidé v internetových diskuzích, kde je fanklub zpěvačky velmi častým tématem k hovoru.

„Myslím, že Lucka Vondráčková nebude až tak naivní. Spíše moc dobře ví, co za publikum ji poslouchá a co si od ní žádá. Prostě je potřeba, autore, přijmout fakt, že se to někomu líbí a je ochoten za to platit,“ vzkázala recenzentovi v následné internetové diskuzi Edita, která se zamyslela i nad publikem Vondráčkové. Vystihla to skvěle! 

I Lucie Vondráčková stárne. Dělá ale, že se tak neděje.

„Půjde v drtivé většině o ženské, v kategorii 35 až 45 let, které doživotně hledají své prince na bílém koni, kteří stále nepřijíždějí. Písničky Lucky Vondráčkové jsou pro ně v podstatě taková terapie a balzám na zhrzenou duši,“ nechala se slyšet.

Zřejmě takových dam bude více než dost, fanklub Vondráčkové zůstává pořád dost silný v kramflecích a svůj idol srdnatě brání. 

„Jednak stále vydává alba, ergo po nich nějaká poptávka zřejmě bude, jednak se nijak nevyvíjí, čili je jasné, že její publikum tohle chce,“ zhodnotil Jindřich Göth, který jako jedinou inovaci u Vondráčkové shledal fakt, že se obklopila slovenskými skladateli a textaři.

To je ale trochu málo, za těch bezmála 30 let, co uplynulo od vydání Marmelády. Viděno z opačného pohledu, Lucie a její tým na to jdou chytře. Proč se hnát za novinkami a trendy, když si můžete hovět v retro skanzenu líbivých melodií, při nichž se zasníte a zapomenete na (smutnou) realitu všedních dní...

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii