Píli, odhodlání a chuť zkoušet nové věci, tu Leoši Marešovi nelze upřít. Stejně jako to, že i přes dílčí neúspěchy, které by jiné hvězdy „odstřelily“ do galaxie zmaru a zapomnění, to zkouší dál a dál.
Ty tam jsou doby, kdy se lidé tlačili do všech pořadů a estrád, jen aby byli vidět. Zájem o televizi, zejména u mladší generace, na kterou Mareš cílil a stále cílí, je vlažný a stydne dál. Snáz je člověk osloví skrze internet a sociální sítě. Na Instagramu je Leoš nekorunovaným českým králem a nemá konkurenci. Nemá zapotřebí, aby slávu pravidelně a místy až křečovitě živil i stůj co stůj na obrazovce. Tím docílí jen toho, že bude „přeLeošováno“, čímž se hrozba propadliště dějin začne nebezpečně přibližovat.
„Televize živí spíš nějakou moji obecnou radost dělat větší věci. V televizi je to hezký, nablejskaný, já to tam mám rád. Ale jinak je to věc, která je nejvíc náročná. Je to stres, beru to s větší odpovědností, jsem soustředěnější. Z hlediska peněz to není hlavní zdroj,“ prozradil časopisu Forbes před časem moderátor.
„Všechny ty věci, co jsem dosud dělal, byly – jak to říct správně – součástí něčeho, čemu se dá říkat rychloobrátkový zábavní průmysl. Prostě první signální. Dám si hranolky a hamburger, najím se, saturuje to můj pocit hladu, ale určitě o tom nebudu vyprávět zítra kamarádům,“ shrnul své působení na obrazovce Mareš, kterému aktuálně sedí mnohem víc Instagram. Fotky a krátká videa do kolonky „rychloobrátkového zboží“ skvěle pasují, nehledě na to, že si tu každý může dávkování upravit podle chuti a apetitu.
Nejde o těžkopádné pořady a show, které trvají hodiny a jejich budoucnost je nejistá, zvláště pokud se nejedná o prověřený a divácky úspěšný formát. Jenže ani zahraniční příklady v Česku často netáhnou. Co funguje na diváky za hranicemi, nemusí být po chuti těm československým.
Zavírat si dveře do televize by jistě nebyl prozíravý krok. „Výhodná balení“ na několik pořadů jsou ale stejnou pastí jako maxibalení sušenek nebo chipsů v obchodě. Ve spíži není k hnutí, člověk má sklony plýtvat a přejídat se a ve finále se ta „akční božská mana“ přejí a mizí v koši.
Podobně to funguje i s televizními kontrakty i pořady.
Leoš Mareš zábavu a produkt, které on sám nabízí, trefně připodobnil k rychloobrátkovému zboží. Proč ne. Nemusí se nutně tlačit na leták do kolonky „Dlouhodobě zlevněno“ nebo Výprodej skladu“. Záleží taky na místě, kde svůj tovar prodáváte.
Jemu aktuálně nejvíc sluší „nákup v e-shopu“ v podobě Instagramu a „stánkový prodej“ neboli soukromé akce a moderování tiskovek. V „supermarketech“ čili televizích se v současné době neprodává tak dobře jako kdysi, je tedy na zvážení, jestli nepočkat na svátky a výjimečné příležitosti. Chvíle na triumfální návrat do regálů klidně může zase přijít. Chování spotřebitelů je proměnlivé jako počasí, není všem dnům konec a že je Leoš Mareš zboží, které se skvěle prodává, je známá věc.
Fotogalerie |
21
17
17
16
14
12
