Felix Slováček strávil s Lenkou Dragounovou několik momentů na karlovarské CarTec party. Dali si skleničku vína, dlouze si povídali.
Další fotky slavného saxofonisty pak pocházejí z pozdějších hodin. To nasedal do automobilu, zatímco na zadních sedadlech seděla nejen Dragounová, ale ještě další dvě ženy.
A tak bylo na povyk zaděláno s ohledem na to, že od smrti jeho dcery Aničky uplynulo teprve pár měsíců a manželka Dáda truchlí doma.
Lenka Dragounová se ale proti popisu události tak, jak se objevila v médiích, důrazně ohrazuje. Když ji Expres oslovil, vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že je opět vykreslována jako doprovod Felixe Slováčka.
„Zaprvé festivalové vozy jezdí pouze do půlnoci, nikdy po ní. Zadruhé fotka, na které máváme novinářům, byla pořízena ve 22 hodin, nikoliv ve tři ráno, jak bylo lživě uvedeno. A za třetí na fotografii se nejedná o odjezd do hotelu, ale na akci, kam jsme dorazili ve 22.15 hodin. Celou scénu sledovalo přibližně 200 lidí,“ vypočítala Lenka Dragounová na úvod.
A pak se rozpovídala s tím, že si přeje, aby v článku zaznělo kompletně celé její vyjádření.
„V posledních dnech se znovu rozjela vlna článků, které nejenže překrucují realitu, ale přímo staví na lžích a osobních domněnkách. Chci se k tomu veřejně vyjádřit nikoliv proto, že bych se cítila povinna obhajovat se, ale proto, že mám právo uvést pravdu na pravou míru. Už před třemi lety jsem zažila, jak média dokážou rozběhnout hon na člověka bez faktů, bez respektu a bez hranic. Tehdy šlo o setkání s Felixem Slováčkem, s nímž mě pojí pětadvacet let přátelství. Nešlo o nic víc než pár minut povídání, legrace a vína se starým známým na veřejné akci, kde byl pak Felix focen v taxíku s jinou slečnou, zatímco já jela úplně jinam,“ zavzpomínala Dragounová na aféru z premiéry filmu Jan Žižka.
„Dodnes je to seriál na pokračování. Tehdy jsem zvažovala právní kroky, ale rozhodla se dát novinářům šanci psát pravdu, ne fabulace. Jsem zvyklá, že je to jejich práce, potřebují senzaci, ale co je moc, to je moc. Teď jsem se opět stala terčem zkresleného příběhu a tentokrát mě to skutečně dosti rozhořčilo. Nejde jen o mě, jde o moji pověst, o lidi kolem mě, kteří si nic z toho nezaslouží. Týká se to i Dády Patrasové, která má právo na klid, nikoliv na to číst další lživé konstrukce o svém manželovi a neexistující společnici,“ nelíbí se jí.
Jak se tedy celý středeční karlovarský večer seběhl?
„Byla jsem na filmovém festivalu, kde jsem stejně jako každý rok přijala pozvání na několik akcí. Na jedné z nich jsem po roce náhodně potkala Felixe. Vyměnili jsme si pár slov, zasmáli jsme se, připili si na život a na vzpomínky. Vzpomínali jsme na Aničku, Felix mi na mobilu ukazoval, jakou vzpomínkovou akci pro ni chystá. V našem hovoru nebylo nic skrytého, byli jsme ostatně na veřejné akci, před očima desítek lidí i novinářů. Připojil se k nám i náš společný přítel. Strávili jsme spolu přibližně hodinu, přesunuli se na další festivalovou akci a následně jsme spolu s dalšími odjeli vozem filmového festivalu,“ vysvětluje Dragounová, jak vše začalo.
Další dvě ženy, které v autě seděly, prý Felixe doprovázely. Ona sama ovšem ne. Nabídla jim pouze místo ve voze, jímž se chystala odjet na jinou akci za dalšími přáteli včetně Richarda Chlada, Lea Beránka či Nely Slovákové.
„Do festivalového vozu jsem nastoupila první já, když jsem zahlédla, že se vůz konečně objevil. Těchto aut je na festivalu velmi málo a je běžné, že se o ně lidé dělí. Felix se svým doprovodem – dvěma slečnami, které neznám a nemám s nimi nic společného – šel několik minut za mnou. Zavolala jsem na něj, že je ve voze místo, a tak přisedli. Společně jsme tak ve 22 hodin odjeli na další akci na Střelecký ostrov, což byla oficiální festivalová párty. Po příjezdu tam jsem se ale okamžitě připojila ke své skupině přátel, s nimiž jsem trávila celý zbytek večera. Mezi nimi byli mimo jiné rodina Chladových, Nela Slováková s maminkou a také Leo Beránek s krásnou manželkou Kateřinou, se kterými jsme si povídali, tančili. Konkrétně s Leem a Kačenkou jsme zůstali až do úplného konce. Ochranka nás musela upozornit, že večírek už končí, protože jsme tam zůstali téměř sami, jen s pár dalšími lidmi,“ říká Dragounová.
„Felix s holkami byli už v tu dobu dávno pryč,“ dodává.
Večer tím pro ni neskončil, ovšem s Felixem Slováčkem už se nepotkala.
„Pak jsem opět zcela sama odjela do Becher’s Baru, kde bylo dalších přibližně šedesát hostů. Zůstala jsem tam nějakou dobu, mluvila s několika přáteli a následně jsem se znovu, sama jako vždy, čímž jsem ostatně pověstná, rozhodla odejít. Strávila jsem ještě třicet minut v rozhovoru s ochrankou festivalu ohledně vozů, které pro festival jezdí, a bylo mi opět potvrzeno, že nikdy nejezdí po půlnoci. Jestli novináři tvrdí, že jsem s Felixem někam jela ve tři ráno, a navíc do hotelu, tak lžou,“ uvedla Lenka.
„Je důležité zdůraznit, že jsem v žádném hotelu nebydlela – každoročně během festivalu trávím celý týden u svých rodinných přátel, nemohla jsem tam tedy ani spát, ani snídat, ani obědvat, ani přijíždět, ani odjíždět,“ uzavřela popis toho, jak strávila večer.
„Znovu tedy říkám jasně: Potkali jsme se s Felixem na akci po roce. Dali si sklenku vína, chvíli si popovídali, zasmáli, zavzpomínali na Aničku a přesunuli se na další akci. Pak jsme odjeli festivalovým vozem, v běžné skupině, do zcela veřejného prostoru. Já pokračovala dál ve společnosti svých přátel, kde jsem byla až do ukončení večírku, a jako vždy jsem odjela sama, a rozhodně ne do hotelu.Takhle vypadá pravda a k té se budu hlásit vždy,“ dodala ještě.
Lenky Dragounové jsme se zeptali ještě i na to, co říká na kritiku lidí, že Felix Slováček příliš neprojevuje smutek po ztrátě dcery Aničky, netráví čas doma s manželkou Dádou a dává přednost akcím včetně karlovarského festivalu.
„Velmi dobře chápu ten pohled lidí, protože i já sama jsem kvůli rakovině ztratila milovaného tatínka a extrémně dlouho jsem pak nechodila nikam. Nenosila jsem barvy, neměla jsem chuť se účastnit ničeho. Připadalo mi to nevhodné, cítila jsem smutek a únavu. Ale každý truchlí jinak. Někdo potřebuje ticho, jiný společnost. Felix mi sám řekl, že kdyby zůstal doma bez lidí, zbláznil by se. A já to respektuji. Nemusíme tomu všichni rozumět, stačí, když to přijmeme. Nejsme všichni stejní,“ míní.
Fotogalerie |
12
7
27