Pro jedny radost, pro druhé nuda. Pro nostalgiky minulosti pak holá zbytečnost. Velikonocům jako věčnému rozpuku přírody dává před jejich náboženským pojetím přednost i hlava státu.
K čemu jí pak byla soukromá bohoslužba v Lánech, chybí-li křesťanská víra, není proto úplně jasné. Vysvětlení se přesto nabízí. Rozpuk jara bude na Hradčanech oslavovat s prezidentem komunistické Číny. Tam Velikonoce nefrčí. A v přehluboké české pokloně je Hrad vynechal. Proti gustu žádný dišputát. Stejně i respekt k názoru.
Fotogalerie |
Odbýt Velikonoce jen pomlázkou jsou ale překvapivě odhodláni i leckteří křesťanští politici. Prý se nechtějí vymezovat. Zda jde ve skutečnosti jen o volební hlasy či novou manýru lidovosti se lze dohadovat. Stačilo by přitom málo. Ukázat, že náboženská tolerance platí navzájem. A pro všechny.
Velikonoce mají letos krvavou předzvěst. Nad mrtvými a zraněnými rukou teroristů je jejich poselství štítem naší kultury a odhodláním hájit křesťanské hodnoty. Je poselstvím o životě a smrti. Ne o bezbřehé toleranci k těm, kdo zneužívají jméno Boha k ideologickým vraždám. Včera v Bruselu a v Paříži, zítra možná v naší ulici. Křesťanskou podstatou Velikonoc je vítězství nad temnotou a zánikem. Navzdory zlu.
Velikonocům patří dlouhý víkend. Někteří zůstanou věrni náboženským tradicím a folklóru, další chtějí být osobními svědky probouzení přírody. Právě její bod zlomu bývá skvělou velikonoční inspirací. Třeba k zamyšlení nad konečností a smrtí. A vším, co bychom dnes chtěli vykonat, abychom později nelitovali. Je nejvyšší čas. Tak směle do toho!
