Bianca Cristovao vstoupila do večera s omluvou, že nežije v Česku a nemluví už úplně dobře česky. Zároveň ujistila publikum, že má české filmy strašně ráda. Pak přišly první vtipy. Nejprve ten o tom, že je černá Češka v Americe, takže si tam pak myslí, že Češi jsou černí. Následoval očekávaný fór o tom, že v parlamentu máme Japonce, Turka a vede to Slovák. Byly to levné, prvoplánové vtípky, které sice neurazí, ale večer neodpálí. A právě v tom byl problém už od prvních minut. Místo aby moderátorka nastavila tón velké show, začalo se tak nějak opatrně, bez tahu a bez překvapení.
Na Biancu Cristovao ale vlastně není potřeba být přehnaně přísný. Je to stand-up komička, ne televizní moderátorka vytrénovaná na živé galapřenosy, kde se může během vteřiny cokoli pokazit. Zkušenost s tímhle typem večera zjevně nemá a bylo to znát. Jenže ještě víc bylo znát něco jiného: ona ten večer ve skutečnosti ani pořádně moderovat neměla. Česká televize a tvůrci přenosu jí nedali roli klasického průvodce, který je neustále na pódiu, propojuje jednotlivé bloky, drží rytmus, zpovídá oceněné a vytváří energii. Měla jen několik krátkých vstupů, většinou na dvě nebo tři minuty, často bylo vidět, že čte z papíru, a občas se pokusila o vtip. Někdy to vyšlo, jindy ne. Ale hlavně nebyl prostor, aby večer skutečně nesla na bedrech.
Velká část práce tak zůstala na předávajících. Ti si museli své krátké výstupy odehrát prakticky sami a každá dvojice se s tím poprala v rámci svých možností. Někde to mělo lehkost, jinde vznikala až bolestně hluchá místa. Některé repliky působily skoro jako texty napsané umělou inteligencí. Byly umělé, našroubované a bez přirozeného rytmu. Chvílemi to vypadalo, jako by si každý, kdo přišel ohlásit oceněné, musel povinně střihnout vlastní mini stand-up, přestože na to vůbec nebyl stavěný.
Přenos tak běžel skoro pásovou výrobou. Předat cenu, pustit krátký medailonek, říct pár vět, poděkovat, hudební smyčka, další jména, další kategorie. V jednu chvíli zazněl i vtip ve stylu: když předáváme cenu za krátký film, musíme být taky krátcí, tak jo. A vlastně to docela přesně vystihlo celý večer. Nebyl čas plýtvat ničím, co by připomínalo skutečnou show. Česká televize se zjevně nerozhodla udělat z Českých lvů zábavný televizní večer, ale hlavně technicky zvládnuté předání cen ve vymezeném čase.
Výsledkem byl dojem výjezdního zasedání filmařů, ne slavnosti českého filmu. Kongresový sál navíc působil zvláštně těžkopádně. Přesun z menšího Rudolfina do většího Kongresového centra měl být praktickým řešením, jenže obrazově to vyšlo dost nešťastně. Měkká socialisticky působící křesla, velký sál, často zabíraná prázdná místa a celkově prostředí, které místy připomínalo sjezd nějaké velké strany. Filmařům možná vyhovoval prostor, pro televizi to ale nebyla moc vděčná kulisa.
Ještě větší problém ale byl v samotné dramaturgii. Běžný divák často vůbec nemohl vědět, o jaké filmy vlastně jde. Chybělo pořádné představení hlavních titulů večera, chyběl kontext, chyběla práce s emocí a rivalitou. Přitom letošní ročník měl docela jasné dominanty. Nejvíc nominací měl film Franz Agnieszky Hollandové, celkem patnáct, a jeho hlavním konkurentem byl Sbormistr s třinácti nominacemi. Silnou pozici měl i Karavan s jedenácti nominacemi. Jenže přenos s tím skoro nijak nepracoval. Jako by dramaturgie rezignovala na to, že i divák doma potřebuje chápat, proč je tenhle souboj zajímavý a o co se vlastně hraje. Hlavní cenu si nakonec odnesl Karavan, tedy film, který měl za sebou i úspěch v Cannes. O to nepochopitelnější je, že Česká televize nedokázala z takového momentu vytěžit skoro nic. Divák doma nedostal pocit, že sleduje vyvrcholení silného filmového roku, ale jen další položku v dlouhém seznamu předaných cen.
Místo toho se střídaly projevy tvůrců, někdy osobní, jindy politické, místy až zmatené a bez jasného rámce. Nešlo ani tak o to, že by byly politické. Spíš o to, že byly pro diváka těžko uchopitelné. Bez kontextu, bez vedení, bez opory ve zbytku večera. Když už měl přenos nějaký silnější moment, byl to spíš výjimečný záblesk. Třeba dojemný a sympatický projev Dũnga Nguyễna kolem Letní školy, 2001 aspoň na chvíli ukázal, že emoce a lidskost by v tom večeru fungovaly mnohem víc než nucené fórky a odříkané texty. Letní škola, 2001 mimochodem patřila mezi výrazné tituly roku se ziskem osmi nominací.
Bohužel došlo i na povinnou politickou vsuvku. Dvojice filmařů na pódiu přidala apel na obranu Václava Moravce a vedle toho i výzvu za svobodu Palestiny, zatímco sál ochotně tleskal. I tohle už se na Českých lvech stává skoro očekávanou součástí večera: místo nápadu a lehkosti další proslov, který běžnému divákovi doma spíš připomene, že sleduje uzavřenou bublinu, než velkou televizní show.
Hudba tomu všemu taky moc nepomohla. Oficiální hudební koncepce večera sice stála na spojení elektroniky a živé interpretace, ale v samotném přenosu často všechno splývalo do jedné nekonečné smyčky. Po každém výstupu stejný pocit, stejná nálada, stejný přechod. Na scéně se střídali filmaři, ceny, poděkování a nad tím vším jakási jednotná hudební mlha. Místo gradace monotónnost. Místo slavnosti rutina.
A tak i Bianca Cristovao nakonec působila spíš jako host ve vlastním večeru než jako jeho skutečná tvář. Měla asi deset krátkých vstupů, vždycky přišla, něco přečetla, občas zkusila vtip, a zase zmizela. To není vina jedné moderátorky. To je problém formátu, který se už několikátý rok po sobě spokojí s tím, že ceny byly rozdány a to musí stačit.
A ono nestačí. Nestačí to divákovi, který chce vědět, proč by měl večer sledovat. Nestačí to českému filmu, který by si zasloužil událost s větší fantazií a větší televizní ambicí. A nestačí to ani moderátorce přivezené z Ameriky, která sice mohla být oživením, ale v tomhle nastavení prostě neměla šanci večer zachránit.
NOMINACE 33. ČESKÝ LEV
NEJLEPŠÍ CELOVEČERNÍ HRANÝ FILM
Franz – producentky Šárka Cimbalová, Agnieszka Hollandová
Karavan – producenti Dagmar Sedláčková, Jakub Viktorín
Letní škola, 2001 – producenti Lukáš Kokeš, Dužan Duong
Nahoře nebe, v dolině já – producenti Igor Engler, Julie Marková Žáčková
Sbormistr – producenti Jiří Konečný, Ivan Ostrochovský
NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Co s Péťou? – režie Martin Trabalík
Dům bez východu – režie Tomáš Hlaváček
Raději zešílet v divočině – režie Miro Remo
Ta druhá – režie Marie-Magdalena Kochová
Velký vlastenecký výlet – režie Robin Kvapil
NEJLEPŠÍ REŽIE
Franz – Agnieszka Hollandová
Karavan – Zuzana Kirchnerová
Letní škola, 2001 – Dužan Duong
Nahoře nebe, v dolině já – Katarína Gramatová
Sbormistr – Ondřej Provazník
NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
Letní škola, 2001 – Dužan Duong, Jan Smutný, Lukáš Kokeš
NEJLEPŠÍ HEREČKA V HLAVNÍ ROLI
Sbormistr – Kateřina Falbrová
NEJLEPŠÍ HEREČKA V HLAVNÍ ROLI V SERIÁLOVÉM DÍLE
Studna – Johana Matoušková
NEJLEPŠÍ HEREC V HLAVNÍ ROLI
Franz – Idan Weiss
NEJLEPŠÍ HEREC V HLAVNÍ ROLI V SERIÁLOVÉM DÍLE
Studna – David Švehlík
NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI
Karavan – Juliána Brutovská
NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI V SERIÁLOVÉM DÍLE
Král Šumavy 2 - Agent chodec – Kristýna Ryška
NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI
Letní škola, 2001 – Dũng Nguyễn
NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI V SERIÁLOVÉM DÍLE
Král Šumavy 2 - Agent chodec – Jan Nedbal
NEJLEPŠÍ MINISÉRIE NEBO SERIÁL
Studna – režie Tereza Kopáčová
NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ FILM
Pohádky po babičce – režie David Súkup, Patrik Pašš, Leon Vidmar, Jean-Claude Rozec
NEJLEPŠÍ KOSTÝMY
Franz – Michaela Horáčková Hořejší
NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM
Pes a vlk – režie Terézia Halamová – producentka Natália Pavlove
NEJLEPŠÍ MASKY
Franz – Gabriela Poláková
NEJLEPŠÍ ZVUK
Sbormistr – Juraj Mravec, Petr Čechák
NEJLEPŠÍ SCÉNOGRAFIE
Franz – Henrich Boráros
CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM – nestatutární cena
Pes a vlk – režie Terézia Halamová
NEJLEPŠÍ HUDBA
Sbormistr – Jonatan Pastirčák (Pjoni), Ondřej Mikula (Aid Kid)
NEJLEPŠÍ STŘIH
Raději zešílet v divočině – Máté Csuport, Šimon Hájek
NEJLEPŠÍ KAMERA
Raději zešílet v divočině – Dušan Husár, Miro Remo
MIMOŘÁDNÝ PŘÍNOS ČESKÉ KINEMATOGRAFII
Helena Bezděk Fraňková
Fotogalerie |
11
12
6
12
37
11
