Osobním přátelstvím doba moc nepřeje. Trysk času, imperativ egoismu a přednost kariéry před pěstováním mezilidských vztahů čím dál víc poutá právě k sociálním sítím. Virtuální parta takzvaných přátel tu bez skrupulí komentuje kohokoliv, cokoliv a kdykoliv. A jakkoliv; i nevybíravě. Často neinformovaní a sprostí komentátoři nás tu vedou k pořádku a svými poznámkami dusí náš dech. Hodnotí všechno. Naše vlasy, šaty, názory i práci. Znají jen černou a bílou. Tuzemským folklórem jsou tu urážky, zacílené zejména na národní, menšinové i náboženské cítění. Neslušné bývají už podstaty... a nejvíce vypovídají o autorech samých.
Hojně si jich užívá i Jaromír Jágr. Hokejovou star na jejích facebookových stránkách peskují „přátelé“ za víru. Nesou nelibě, že ji neskrývá a hlásí se k ní. Doba, kdy národ rozdělují se sebestředným okouzlením dokonce i špičky státu, má právě na sociálních sítích své věrné následovníky. Urazit, odsoudit, nepřipustit svobodný názor je dnes prostě „in“.
Jaromír Jágr má nesporné právo psát o hokeji stejně, jako o svém vidění světa. Dohromady totiž tvoří jeho osobnost. A projevuje-li po dlouhé osobní cestě k víře otevřenou radost, která je leckomu inspirací, je hloupé jej osočovat či dokonce přirovnávat k Jehovistům. Na rozdíl od nich totiž netlačí na pilu a respektuje osobní svobodu.
Sám sportovní svět napříč těmi nejprestižnějšími kluby zná kvanta jmen, jež se hlásí k víře. Stejně jako lidé ve fabrikách, vědci nebo lékaři, chlapi v uniformách či ženy v domácnosti. Svým věhlasem i autoritou dosvědčují, že náboženské city nejsou hloupé. Vycházejí totiž z přesvědčení o skutečnostech, které nás přesahují a prolínají se naším životem. Česká ateistická kotlina a její zesvětštělé klima jsou nejen na mapě Evropy, ale i na té světové bezmála výjimkou. Nejsme ani pupek světa, ani vlastníci jediné světové pravdy. Přesto jsme netolerantní a „našemu“ Jaromíru Jágrovi máme za zlé jeho kosmopolitní vnímání života. Respektujme jeho svobodu. Stejnou, jakou žádáme pro sebe.
