Konečně otevřený rozhovor s Kristelovou: Vybírala jsem si totálně neperspektivní chlapy

Jméno Kateřina Kristelová je velmi často skloňováno s přívlastkem slavomanka. Je ale skutečně taková, nebo jí tato pověst byla pouze přiklepnuta?

Mimo blesky fotoaparátů a záběry kamer je totiž normální zranitelná holka, milující matka a tvrdě pracující ženská. A co nás nejvíc během rozhovoru překvapilo - je pokorná.

Sama Kristelová říká, že za to může trnitá cesta, kterou jí život připravil.

Nejdřív si totiž prošla těžkým rozchodem s hokejistou Martinem Tůmou, se kterým má dceru Claudii, poté zažívala velmi nepříjemné chvíle po boku kontroverzního Kamila Bartoška známého také pod přezdívkou Kazma.

Ani jedno jí pak nepomohlo k ideálnímu mediálnímu obrazu, a tak získala nálepku kontroverzní hvězdy, ze které ale začala díky své průbojnosti postupem času těžit.

Kateřino, nevadí vám ta nálepka kontroverzní hvězdy?

Já si myslím, že nejsem jediná, kdo tu nálepku má. Jsem ze stejného ranku jako Eva Decastelo nebo Agáta Prachařová. Ale není to nic, co by něčemu překáželo, naopak.

Ani v práci?

Neustále pracujeme, i přes to, že to možná řada lidí nechápe. Myslím, že já i holky máme plný diář i na dobu dopředu, což je jediná známka toho, že to funguje, protože líbit se všem a sedět doma s rukama v klíně a nemít práci fakt není cesta, kterou bych si přála. Netvrdím o své kariéře jak je velkolepá, to si tady může dovolit málokdo, ale jsem opravdu šťastná za to, že jako máma, která je na dítě sama, můžu žít svůj život podle svých představ, hezky bydlet, mít za co jet na dovolenou i pozvat kamarády a pomáhat rodině, když to potřebuje.

Chtělo to ale hodně úsilí, že ano?

Pro to, abych měla práci a peníze jsem musela spoustu věcí udělat i obětovat a zažila jsem hodně hubené období ve svém životě, kdy jsem řešila mateřství, rozvody, rozchody, komplikace a to, jak se s nimi vyrovnat a spoustu jiných věcí...

Na rovinu ale musím říct, že jak to bylo kdysi špatné, tak teď je to dobré. A může za to podle mě právě ta kontroverze. Jsem toho názoru, že Zbyněk Drda a Vlastík Horváth jsou strašně fajn kluci, ale podívej se, kde jsou. A to proti nim osobně nic nemám. Třeba žijí svůj život přesně tak, jak chtějí, můj styl tohle ale není. Pokud jde o komerční svět, nudní lidé zkrátka nikoho nebaví.

Jednu dobu se o vás povídalo, že sama do redakcí rozesíláte fotky a informace ze soukromí, aby se o vás psalo. Jak to doopravdy bylo?

Vidíte, to jsem o sobě nikdy neslyšela. Nikdy jsem na tom nebyla tak zle, že bych musela psát novinářům a prosit je, aby o mně psali. Navíc sama víte, že novináři si tohle z dlouhodobé perspektivy nikdy diktovat nenechají, jediným argumentem je čtenost a to, jestli někoho zajímáte. Já si nemyslím, že bych bulvár nepotřebovala. Nejsem Karel Roden nebo jiná významná osobnost, abych si vůbec mohla dovolit tohle říct, dokonce ani áčková celebrita. Já moc dobře vím, kde je moje místo, a to je podle mě velmi důležité. Nikdy jsem na tom ale nebyla tak mizerně, že bych šla některým věcem naproti. Za to prostě plný diář a peníze na bankovním účtě nemám, to se vylhat nedá.

Jste si tedy vědoma toho, že bez novinářů byste vlastně neexistovala?

Bulvár mě vytvořil a mám díky němu peníze. Samozřejmě mě nějaké články bolí, ale nakonec nad nimi mávnu rukou a říkám si, že to k tomu patří. Český showbyznys je obrovská open space kancelář, bylo by divný, nemít za ta léta s některými přátelské vztahy a s některými naopak. Přistupuji k tomu jako k realitě, vůči které se nevymezuji. S médii se bojovat nedá, protože tenhle boj se v životě nevyhraje. Někdy bohužel, ale je to tak.

S kritikou se občas potkáváte nejen v médiích, ale i na svém Instagramu a zrovna pěkně na ní nereagujete.

Je to možný. Já hodně reaguji, jedu zpětný vazby často a jsem horká hlava, rťutovitý člověk. Jsem schopná na někoho hodně vyjet, pohádat se s ním, ale za hodinu o tom zase nevím. Ale takhle to mám celý život. Mám velkou míru zodpovědnosti kontra spontaneitu. Jsem tedy na jednu stranu příkladnou matkou, která má všechno srovnané v krabičkách, rázem ale bum a jsem kvartální živel, mejdanista, který je schopný vypnout na tři dny a kalit. Mlátí se ve mně svazák i pankáč. A přesně tohle vystihuje i ty moje reakce.

Kateřina Kristelová: nesnese kritiku a arogantně napadá svoje fanoušky!

Kateřina Kristelová

Proč to těm lidem takhle v klidu nevysvětlíte?

Víte, myslím si, že v mém obýváku by na mě neměl nikdo plivat. A jako svůj obývák beru i svůj Facebook a Instagram, protože lidem odkrývám své soukromí. Pokud na mě někdo chce plivat, ať založí diskuzi nebo na internetu pod články má taky dost šancí a tam na mě společně s ostatními plive. Ale na mých sociálních sítích opravdu ne.

Vadí vám tedy jiný názor, než máte vy?

Ne to ne, vůbec. Neblázněte, já v nich žiji denně, pořád mě někdo hodnotí. Cizí názor přijímám, ale vadí mi, jakým stylem to bývá podané. Myslím tím hejty a ošklivé poznámky. Pak si ale dávám záležet i s těmi hezkými komentáři, na které mnoho celebrit neodpovídá, já jo. Mně tam píšou hodně maminky s podobným osudem, co zůstaly na dítě samy. A já jsem za takové fanoušky ráda, protože jim ráda poradím, odpovím nebo jen tak zlepším den. Komunita mého instagramu je úžasná.

Vy máte opravdu hodně ošklivého za sebou. Jak na to koukáte s odstupem času? Je něco, co vás dodnes hodně mrzí?

Tohle je pandořina skříňka, kterou otvírám hodně pomalu sama před sebou, natož v rozhovorech nebo před někým dalším. Mlčela jsem, mlčím do teď. Nemám potřebu někoho natírat a už vůbec ne svého muže, protože s ním mám dítě... Pokud bych ale měla odpovědět na otázku – mojí největší prohrou je stále to, že jsem nezvládla mít kompletní rodinu. Tohle je moje jizva, jediná velká. Ostatní zahladil čas.

Vztah s Martinem Tůmou byl a je velmi komplikovaný.

Obecně se sportovci to v tomto ohledu ale není úplně jednoduché.

To je pravda, ale já tehdy toužila po chlapovi, ke kterému můžu vzhlížet a byl tu právě Martin, který byl v té době úspěšný a já se zamilovala. Měla ho ráda i celá moje rodina, přátelé...

Hrálo velkou roli, že je hokejista?

Proč se tajit tím, že to holkám imponuje. Jasně, že jsem doufala, že budu mít rodinu s úspěšným hokejistou a nic nám nebude bránit ve štěstí, ale nevyšlo to. Na druhou stranu z toho vztahu vzešlo úžasné dítě a já jak tu stojím dnes. Vývoj byl správný. Právě díky tomu, že jsem dostala pár facek to teď všechno možná funguje. Kdo ví, kdyby nebylo Claudie, kdyby nebylo Martina a dalších mých vztahů, kde bych teď byla. Tohle všechno mi totiž nakopalo tolik zadek, že je ze mě normální člověk a ač to kohokoli překvapí, tak i vyrovnaný.

Jak byste samu sebe popsala před tím vším?

Byla jsem pako, který si myslelo, že se nedá nic zničit, všechno vyjde na první pokus a že jsem dítě štěstěny. Nevěděla jsem plno věcí. Život servíroval hlavně ty příjemný stránky, které chutnají líp.

Znovu se dostávám ke srovnání s Agátou Prachařovou – právě s ní máte dost podobný osud. Ona byla také takové pako, ze kterého vyrostla soběstačná matka poté, co dostala od života ránu...

To máte pravdu, ale ona měla větší štěstí než já. Má totiž Kubu, který jí ustálil a dost pomohl. Moc jí to přeji a jsem za to ráda.

Co vám pomáhalo ze dna?

Dítě. Když se na něj podíváte a víte, že musíte. Zažila jsem období, kdy jsem byla totálně sama, stála na sídlišti na Černém mostě v 2+1 a věřila, že další vztah, který v té době přišel, bude tím pravým, který mě může z problémů vytáhnout. Ale ono to bylo ještě horší. Cítila jsem se jako když má dno papírové vrstvy a ty proletíš tím jedním a potom nevíš, kde vlastně končí. No a pak vidíte to dítě, jak leží a potřebuje vás. To vás nakopne.

Claudie je pro moderátorku naprosto vším.

Měla jste vůbec na vybranou?

Měla. Vždycky máte. Mohla jsem skončit jako alkoholik a tragéd, hodně ženských to v podobné situaci zabalí, protože důvod našeho rozvodu byl vážný, nebo to opravdu totálně obrátit. Rozhodla jsem se pro to těžší, ale zároveň pozitivnější. A trvalo mi to tři roky. Po rozvodu o mě nikdo nestál, nikdo mi nedával práci. Prošla jsem si fakt strašným obdobím. Stálo mi to ale za to, protože pokud mi to mělo zajistit život, jaký mám teď, tak jsem za to vděčná.

Z čeho jste žila v tom nejhorším období?

Já jsem pořád pracovala, jenom jsem ztratila svou cenu a nemohla jsem si vybírat. Když mi tedy někdo nabídl malou sumu za moderování, vzala jsem to a tu práci udělala. Protože jsem věděla, že si nemůžu vybírat, natož určovat větší částky. Musela jsem, protože jiné podpory se mi nedostalo.

Ani od Martina?

Myslíte alimenty? Ne.

A teď fungují?

Ne. Probíhají soudy. Nechci to rozebírat, protože jsou to věci, které se stále řeší.

S Claudií se tedy stále nevídá?

Nežije v Čechách. Je to opravdu hodně citlivé téma pro nás obě. To víte, že moje dcera nemá standardní rodinu a jak už jsem říkala, beru to za své největší životní selhání. Ale nebude jediná na světě. Vyrůstá v láskyplném prostředí a má spoustu jiných mužských vzorů.

Koho?

Mám obrovskou rodinu, která dbá na pospolitost... Skvělé přátele, prarodiče...

Vy sama jste pro Claudii asi dost výrazným vzorem vzhledem ke své minulosti.

To doufám! Nedávno mi řekla: ,Mami, ty jsi nejstatečnější holka na světě.' To mě dostalo, protože jsem pochopila, že i ona ty věci nějak vnímá. Takže pokud to vezmu z té stránky, že jí to má do budoucna nastartovat k tomu, aby se rvala za správné věci a nevnímala se nikdy jako oběť, tak ano. Myslím si totiž, že z toho bulvárního paka, kterým jsem byla, vyrostla normální ženská, která má skvělý život, vcelku zajímavý klienty a honoráře. A jsem z toho opravdu moc dojatá, že mi někdo zavolá a dá mi výši normálního platu jenom za to, že tam přijedu.

Šetřila jste kvůli špatné finanční situaci někdy na jídle?

Zhruba v těch osmnácti, kdy bylo jenom na špagety a kečup. Ale poté po rozchodu s Martinem ne. Hodně mi pomohlo, že jsem byla známá tvář a spoustu firem mi dávalo výbavu pro Claudinku zadarmo. Rozhodně to ale nebylo období, kdy bych chodila po nákupáku a mohla si vybírat oblečení. To nešlo. A nešlo to strašně dlouhou dobu.

Teď si toho můžete nakoupit kolik chcete?

Asi jo. Ale hodnota v tomhle není. Můžu si prostě dovolit věci, které jsem dřív nemohla a dost si to užívám. Všechno si z radosti fotím a dokumentuju, abych měla vzpomínky, kdyby náhodou nastalo jiný období.

Dokážete si představit, že by znovu spadla na samotné dno?

Rozhodně ne. Jediný, co by mě srazilo, je Claudina. Nic jiného. Cokoli by se teď stalo - ať už bych přišla o práci nebo by o mně vyšel nějaký hnusný nepravdivý článek, nikdy by mě to nesrazilo tolik, jako bych přišla o ní. Vím, že ten moment, kdy umřu, bude kdyby se jí něco stalo. Obdivuju všechny, kteří přežili smrt svého dítěte, protože já si nejsem úplně jistá, jestli bych na to měla. Moje dcera je alfa a omega mého života, nepředčí to žádný chlap a díky ní už dávno neřeším nedůležité věci a jde mi o podstatu.

Nejhezčí vztah má podle svých slov Kateřina s dcerou.

Z vašeho vyprávění se mi zdá, že jste na Claudii trochu závislá, mám pravdu?

Jsem závislá! Jasně. Já jako malá třeba milovala, když jsem mohla k našim přijít do manželské postele a být tam, protože to byl svátek. Claudinka to naopak nesnáší, protože já si jí tam tahám násilím.

Je to tím, že jste spolu samy?

Asi taky. Snažím se jí spíš ukázat, že máma je kamarádka, se kterou by měla chtít ráda trávit čas, ne nepřítel, ale zároveň musí být autoritou. Umím být i hodně přísná máma, protože nesnáším rozcapené, rozmazlené děti, které obtěžují a rodiče se nad tím usmívají, jaká jim doma roste osobnost. Na její výchovu tedy dost dbám a vyplácí se to. Ve školce je hodně chválená. Umí pozdravit, poděkovat a poprosit. Podle mě je to základ. Já přímo nesnáším ty rozmazlené showbyz děti, postrach každé akce.

Chtěla byste, aby se dcera v showbyznysu pohybovala?

Nechtěla. Je to tím, že vidím, jak strašně těžký to je. Navíc tam jde se stigmatem matky, což nikdy není dobře. Bojím se, že ona by se v tom jednou ráda pohybovala. Teď mi například říkala, že chce být DJka. Je ale také extrémně talentovaná na sport, tam tedy zřejmě geny od otce zapracovaly a povedly se. Já neumím nic, každé mužstvo na škole se modlilo, aby mě nevyfasovalo, protože jsem zkazila všechno. Claudina je naopak kapitánka, která všechno dává na terč hned.

Není to třeba tím, že jí vodíte často do společnosti?

Já jí neberu zase tak často. Spíš hodně přebírám, kam jí vzít a kam ne. Beru jí vlastně primárně na dětské akce. Nejvíc jí ale prezentuji na sociálních sítích, kam zkrátka patří, protože souvisí s mým životem. Neumím to oddělit. Ze začátku jsem se snažila, ale bylo to mnohem umělejší, než když jí tam dávám. Claudie je navíc obrovský extrovert, který se rád předvádí. Nejsme navíc v Americe, abychom dávali na dítě závoje, když půjdou do Zoo.

Určila jste si, kdy jí do společnosti přestanete brát? Přeci jen puberta je něco jiného, než dětství.

Nedávno jsem se o tom bavila s Bárou Basikovou, u které si holky zkrátka řekly ne. A já si myslím, že to u mě bude podobně. Ten její názor pro mě bude rozhodující.

Je pro vás dcera rozhodující i ve vztahu s mužem?

Rozhodně. Nejsem to jen já, ale i ona, a tak mě musí každý chlap vnímat.

Máte teď někoho?

Rozhodla jsem se, že už nebudu říkat, jestli jsem sama nebo ne. Vždy, když jsem se pro ten vztah nadchla a začala o něm mluvit, nevyplatilo se mi to. Ti partneři se ze začátku tvářili, že nestojí o medializaci, ale nakonec se v tom tak nějak podivně našli. Pro mě už bude soukromí vždycky soukromé, což tedy taky trvalo dlouho, než jsem pochopila.

Prozraďte mi alespoň svůj mužský ideál!

Chlap, který bude ve všem lepší než já. To zní strašně trapně, když to takhle řeknu nahlas, ale vlastně nevím, jak to jinak říct. Já totiž dokonalá žena nejsem. Například vůbec nevařím... Ale ten chlap musí být výrazný, musím k němu vzhlížet. Ze mě se totiž stala holka, která zvládne všechno sama a zařídí si všechny věci rychle a nejlíp. Byla jsem před to v životě postavená, jsem samostatná produkce.

Podobné heslo razí i Mahulena Bočanová.

Je to tak. A právě díky tomu je strašně těžké najít ten pravý protějšek. Navíc přímo s Mahulenou v těchto věcech dost souhlasím.

Mahulena Bočanová zanevřela na muže: Vytáčí mě dnes a denně!

Mahulena Bočanová

Jste tedy také názoru, že muže k životu vlastně nepotřebujete?

Jsem samostatná jednotka, která jede a jen tak se nezastaví. A tak si říkám, na co toho chlapa vlastně mít? Proč? I proto si stojím za tím, že by měl být lepší, než já. A ne ve smyslu lidském, protože já zase tak dobrá nejsem, ale ve smyslu, aby byl soběstačný, schopný, spolehlivý. Něco se teď děje, tak uvidíme. Teda já jo, čtenáři Expresu ne. I když u Vás se zrovna bojím, protože víte všechno rychle.

Docela velké požadavky v dnešní době...

Máte pravdu, je to hodně těžké. Několikrát za život mi ale bylo nabídnuto, abych žila ve zlaté kleci.

Proč jste odmítla?

Mám v sobě nějakou záklopku, přes kterou to zkrátka nejde. Bohužel v tomhle nejsem jako jiné slečny, které by v mém věku dokázaly žít se sedmdesátiletým pánem. Potřebuju ke vztahu mnohem víc. Jak sis sama všimla, většinou jsem si vybrala totálně neperspektivní kluky.

Co vám dál muži nabízí?

Jé, ti toho nabízejí!

Ozývají se spíš starší nebo mladší?

Obojí, ale v poslední době hodně ti mladí. To je strašně roztomilý! Dvacetiletí hokejisti nebo fotbalisté, kteří si myslí, že s nimi někam půjdu. Vždy jim napíšu, ať se podívají na to, kolik mi je. Ale obecně mi přijdou chlapi legrační!

Proč?

Asi je to mými nevšedními zkušenostmi. Mám totiž obrovský fanclub úchylů, kteří se mě drží právě od dob T-music.

Dostáváte tedy oplzlé zprávy?

Denně! Jednou jsem dokonce musela podat trestní oznámení. Ten člověk měl Facebook vytapetovaný mými fotkami a fotkami mojí dcery a zašlo to tak daleko, že chodil okolo školky a hledal mě v místě mého bydliště. Dokonce si zjistil číslo na mou sestru a volal jí, jestli neví, zda jsem doma, protože nám veze dárky. To mi bylo hodně nepříjemné, protože to trvalo dlouho. Rozhodla jsem se proto, že to vyřeším touto cestou. Víc takových případů ale naštěstí nebylo. Posílají mi spíš videa a fotky.

Proč si myslíte, že to dělají?

Já nevím. Je to strašně úchylný.

Teď jste se ale přestěhovala. Najít vás, bude tedy o něco složitější!

Máte pravdu, jsme v novém bytě.

A jak se bydlí?

Je to strašně hezký, děkuju. Pro mě je to neuvěřitelný skok z Černého mostu, kde jsem žila předtím. Užívám si to proto náramně. Jde o určitou formu luxusu, který si člověk užije jen když si to předtím pořádně odtrpěl.

Narážíte na vztah s Martinem, se kterým jste plánovala velkou rodinu a skvělou budoucnost?

Ale Martin se ze začátku projevoval jako muž, na kterém není chyba. Všechno bylo v naprostém pořádku. Já jsem ho navíc velmi milovala, jinak bych s ním neměla ani dítě. Řekla bych, že jsem ho dokonce milovala nejvíc ze všech svých partnerů.

Ještě v dobách, kdy vypadali jako šťastná rodinka.

Je vztah, kterého ve svém životě litujete?

Všichni mi hodně vyčítali vztah po Martinovi. Říkali mi, že jsem blázen. A když skončil, moje rodina si strašně oddechla.

Šlo o Kazmu?

Proč ho zmiňovat.

Proč jste s ním tehdy byla?

Myslela jsem si, že mám poslední post pubertální možnost se vymezit, navíc to bylo ve složitém období, že bych se zamilovala do kohokoliv. Když je ženská zraněná, jednoduše uvěří všemu. Protože strašně chce.

Tenhle vztah vám tedy dal také hodně přes prsty, mám pravdu?

Ano. Ale nerada se o tom bavím.

Proč?

Zkrátka je to věc, která by ve mně měla zůstat ukrytá a nerada bych se k ní jakkoli vracela. Bylo tam hodně věcí, které by lidi zajímaly a někdy se k nim možná vrátím, teď ale ne.

Prozradíte mi alespoň, jestli jste do něj byla zamilovaná?

Měla jsem Kamila strašně moc ráda! Podle mě je to velmi kreativní člověk, hodně šikovný. Do jisté míry i internetový vizionář plný nevyrovnaných elementů a touhy po tom uspět a mít uznání. Někdy za každou cenu. Pokud ve mně tedy převládal pankáč, kterého tam mám, byl ten vztah skvělý a adrenalinový, v momentě kdy se objevila ta moje racionální forma, začínalo peklo.

Vztah s Kazmou přirovnává ke zběsilé jízde.

Myslíte svou roli matky?

Ano. Věděla jsem, že to není ono, že nemůžu být mámou na sto procent, tím čím chci být nejvíc. Že je to sousto, ke kterému musí chlap dospět, být vyrovnaný a rozhodnutý, mít známou holku s dítětem. Náš vztah byl prostě divoká jízda, kde není brzda, takže je jasný, že když jedeš z kopce na sto dvacet, zraníš se. Díky tomu jsem si ale uvědomila, že určitým způsobem se ke mně jako k holce a ženě už nikdo chovat nebude. Žila jsem v kleci, která nebyla zlatá, ani náhodou, měla spíš ostnatý dráty. Při první příležitosti jsem se proto rozeběhla z okna a skočila proti sklu, abych mohla fungovat pro sebe i malou. Střepy jsem si vytahovala dlouho. Složitá věc, protože extrémní zkušenost, kdy jsi denně pod bičem a dostáváš rány pro sebevědomí z tebe na chvíli udělá jiného člověka. I já jsem v tom vztahu chybovala. Měla jsem ho useknout dávno a jít si žít přesně ten život, který si žiju teď.

Existuje vůbec chlap, který vám v životě neublížil?

Já těch srdcí taky pár zlomila, takže jsem dostala zaslouženou porci.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii