Komentář: Me Too aktivistky se zachovaly jako bestie, zaútočily na těhotnou vévodkyni

Koho ještě aktivistky z kampaně Me Too uštvou? Věc, která se původně zrodila na podporu obětí chlípného filmového producenta Harveyho Weinsteina, se dostává do dimenzí, z nichž se elementárně příčetné ženě musí kroutit prsty u nohou.

A nejedná se jen o výpovědi hereček, u nichž je poslední dobou až příliš jasné, že si do náruče náruživého producenta naběhly samy (viz Rose McGowan, béčková herečka, u níž je již známo, že si s Weinsteinem dávala dobrovolně SPA nahé koupele, aby ho následně označila jako násilníka, dále označovaná jako autorka celého hnutí), ale je to už celosvětový problém, kdy se prostřednictvím sociálních sítí k tématu může nejenže vyjádřit každý, respektive každá, a taky každá z nás může bez postihu a nadto bez důkazů obvinit nejen všechny muže, jimž jsou okamžitě bez jediného předložení důkazu odebírány zásluhy a jsou společensky odstřeleni, ale taky dokonce i ženy, které se nepřizpůsobí fašistickému myšlení těchto aktivistek.

Začalo to u Meryl Streep, osmioscarové herečky, která byla obviněna právě Rose McGowan z toho, že o Weinsteinových choutkách věděla, ale nic s nimi neudělala (jako by snad Meryl zastupovala práci policie, kde Rose McGowan nikdy nebyla nahlásit sexuální násilí?), skončilo to veřejným útokem na těhotnou vévodkyni z Cambridge, která se v neděli objevila na britských filmových cenách BAFTA.

Tam přišly hollywoodské herečky oblečeny v černé róbě, stejně jako na Zlaté glóby, s jedním jediným úmyslem – dát černou barvou najevo jakousi solidaritu s oběťmi sexuálního násilí.

Problémem je, že veřejnost dodnes neslyšela výpověď jediné oběti skutečného sexuálního násilí, jelikož psychické trauma je natolik silné a niterní, že se s ním s žádnou veřejností nikdy dělit nebudou. Namísto toho neustále posloucháme již krajně humorné stížnosti žen na situace, které se staly před dvaceti lety a v nejlepší vůli se dají nazvat sexuálním výtržnictvím, tedy něčím, co se děje v rámci neobratného flirtování, možná někdy dohnaného až do nátlaku, s nímž si ale musí umět poradit každá dospělá žena.

A o co hůř – když dojdou muži k obvinění, zaměří se až příliš aktivní jednání těchto aktivistek do vlastních řad – na ženy. A to na ty ženy, které jednak s Me Too kampaní nic společného možná mít nechtějí, ale hlavně ze svého společenského statusu ani mít nemohou. Jaký je vlastně smysl obvinit vévodkyni Kate z nedostatku solidarity s nepřiznanými oběťmi v ujeté kampani, která se změnila v nesmyslný hon na čarodějnice?

Začněme od začátku, od dob, kdy se jí říkalo „Waity Katie“, tedy „Čekající Kačka“. Holka z lidu, která oslnila o rok mladšího prominentního synka prince Williama poté, co na univerzitě, kam oba chodili, předváděla na tamní módní přehlídce spodní prádlo.

Zásah číslo jedna.

Pokračujme s manželkou, která britskému následníkovi trůnu porodí potomka číslo tři, přestože každé těhotenství u ní začíná neskutečnými komplikacemi v podobě nemoci hyperemesis gravidarum, kdy jí hrozí selhání organismu a potrat.

Zásah číslo dvě.

A skončeme u ženy, u členky královské rodiny, která si ve vysokém stupni gravidity dopřeje výsadu doprovázet na společenské události svého manžela, budoucího krále, vědoma si toho, že je celá oteklá v obličeji a nebude vypadat perfektně na fotkách tak, jak byla doposud zvyklá.

Zásah číslo tři.

A přesto přese všechno, kdy dnes jsou ženy bez jakýchkoliv skrupulí schopny a nadto je jim umožněno (!) frivolní společností vinit muže bez důkazů, si v ní najdou cíl své frustrace. V těhotné apolitické osobě, která ani nesmí dát s ohledem na protokol najevo, co si vlastně o tomto světě plném podivností myslí.

Těhotná vévodkyně vedle manžela, prince Williama. Schytala kritiku za to, že nepřišla v černé.

Vévodkyně z Cambridge je členkou královské rodiny, sňatkem v podstatě ztratila nárok na vlastní názor. Jí nepřísluší vyjadřovat se ke společenskému či politickému dění, to zaprvé. Zadruhé členka královské rodiny nesmí (nebo spíš nemá, pravidla nejsou zase tak přísná) na veřejnosti ve velké večerní vynášet černou barvu, pakliže nedrží smutek.

Tato tradice byla několikrát porušena Williamovou matkou, lady Dianou, a vždy se setkala s mrzením nejen od královské rodiny, ale i britského tisku. Je až s podivem, kolik lidí netuší, jak vlastně funguje protokol v moderní královské rodině, o němž je tolik toho k dohledání na veřejně dostupných stránkách a jenž je tak často v tisku omílán.

Ale přesto všechno je právem každé ženy vzít si na sebe cokoliv podle svého uvážení a svobodné vůle, aniž by byla kdy vystavena ponižujícím a nenávistným komentářům na sociálních sítích ve smyslu toho, že když neoblékla černou, měla raději zůstat doma. Nadto v čase, kdy se už nejedná jen o ni samotnou. Jako kdyby snad ty hollywoodské herečky ve svých honosných domech a za své milionové honoráře někdy snad kromě hashtagu na Twitteru udělaly něco, čím by se přiblížily ženám každodenního světa.

Hanba jim.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii