Slováková není sama. Předražené roušky za dva tisíce prodávají i „Poneři“. Čím to obhajují?

Z aktuální situace se snaží profitovat nejen Nela Slováková, ale rouškový byznys rozjelo i sourozenecké duo Nikol a Jakub Ponerovi. A ani ti se nebojí si za jednu „obyčejnou“ roušku, která může zachránit životy, říct o částku, z níž se vám protočí panenky. Jejich limitovaná edice stojí bez koruny dva tisíce. A oni nezištně přiznávají, že shání peníze na chod svého ateliéru, jehož sídlo je v Pařížské ulici, která je považována za nejdražší ulici v Česku.

Od 19. března po celé republice platí zákaz vycházení bez pokrývky úst a nosu. Zatímco tisíce žen včetně Lucie Bílé, Dagmar Havlové či maminky Jaromíra Jágra sedly za své šicí stroje a začaly šít roušky pro potřebné zdarma, našli se i tací, kteří chtějí na aktuální situaci profitovat.

Mezi ně, jak se zdá, patří i sourozenci Jakub a Nikol Ponerovi.

I ti se přizpůsobili trhu a na svých stránkách nabízí roušky. Tu nejdražší, kterých je pouze 200 kusů, dokonce za neuvěřitelných 1999 korun. Ponerovi sice píší, že za každou prodanou limitovanou edici věnují pět roušek pro potřebné, ale přiznávají také, že z výtěžku hodlají pokrýt i náklady kolem chodu ateliéru.

„Poneři“ také rozjeli akci Daruj roušku, což v kostce znamená, že vy jim pošlete 149 korun a oni za vás ušijí jednu roušku pro potřebné. Pochopitelně jde o velké gesto, pokud bychom nevěděli, že například návrhářka Hermine Khalaf Pogosyan za stejnou cenu ušije roušku nejen pro dárce, ale zbudou jí finance i na roušku pro nemocnice, pro něž již od začátku krize spolu se svými švadlenami ušila tisíce roušek.

Pokud bychom brali, že běžná výrobní cena jedné roušky i s minimální odměnou pro švadlenu je 75 korun, výrobní cena pěti roušek by činila 375 korun. Ponerovým by tak k jedné ušité roušce na chod ateliéru zbylo 1624 korun. Při počtu 200 kusů to dělá 323 800 korun.

To je trnem v oku některým lidem na sociálních sítích.

Šiju roušky i s megapupkem

„Je to velké zklamání. Stydím se, že mám doma Poner triko. Proboha, šijte, šijte a dávejte. To je celé. Žádné omáčky kolem, že pár kusů Bohnice a zbytek za dvojku. Cesta ke dnu jde velice rychle, už to všude na netu koluje a myslím si, že ani ponožky Poner, leda by je darovali do domova důchodců. To má smysl,“ rozčiluje se například Veronika Buzková, která si od dua Poner už asi nikdy nic nepořídí.

Nad jejich chováním se podivuje i Veronika Vargová, která roušky zdarma šije i v pokročilém stadiu těhotenství. „Sedla jsem s tím megapupkem ke stroji a spíchla 52 roušek pro dětský domov a moje kámošky. Samozřejmě zdarma. Byznys chápu, ale dělat si ho z tohoto? Jako reklama nic moc. Snad jen dávat ty vydělané peníze na nějakou nadaci, jinak je to ostuda,“ míní nastávající maminka.

„Taky šiju pro potřebné a i ty, co by i zaplatili, ale přijde mi hloupé si za takovou věc, jako je rouška, říct o peníze. Holt asi nemám toho správného podnikatelského ducha. Ohánět se tím, že látky něco stojí, s tím souhlasím. Taky jsem si materiál na výrobu musela koupit,“ vzkázala Ponerovým Lucie Jurajdová.

Snad neskončíme v Bohnicích

A co na kritiku říkají návrháři? Stejně jako Nela Slováková ani oni ve svém jednání nevidí nic špatného.

„Mír a lásku. Všichni, kdo si kupujete tuhle roušku, ji kupujete proto, protože máte rádi naši značku, protože věříte v nás a protože s námi pomáháte. Podotýkám, že nikomu ji nenutíme, ale jsem ráda, že se vám líbí, když nám ji tak aktivně sdílíte. Dnes i díky ní jsme mohli předat 300 kusů roušek do Bohnic. Snad tam brzy neskončím,“ vzkázala Nikol Ponerová.

Co si myslíte vy? Je horší chování Nely Slovákové, nebo sourozenců Ponerových? Nutno říct, že „Poneři“ i pomáhají. Roušky už rozvezli nejen do Bohnic, ale i do dvou domovů pro seniory. Jen je otázkou, zda přispěli nějakými penězi i ze svého, nebo „jenom“ darují roušky, které zaplatili jiní. 

Vyjádření sourozenců Ponerových k prodeji roušek

Nechtěli jsme se k tomu už více vyjadřovat, ale nečekali jsme tak velkou nenávist, kterou nám někteří lidé kvůli tomu dávají najevo.

Je nám z toho velmi smutno. Je nám líto, že se musíme obhajovat. Za to, že se snažíme udržet nad vodou naši firmu, naše zaměstnance. Pokud bychom nešili roušky a neprodávali je, končíme. A to dost rychle. Na dlažbu a pracák bychom poslali nejen sebe, ale i desítky lidí, kteří pro nás pracují.

V době této krize, kdy se každý bojí, co bude dál, jestli a jak dlouho to utáhne, my stále jedeme v nezměněném režimu. Našim lidem vyplácíme stejné mzdy, nezkrátili jsme jim je ani o korunu.

Posílili jsme tým o několik dalších lidí z řad těch, kteří jsou už nyní bez práce (z řad gastra), nabídli jsme práci dalším švadlenám, které jsme nikdy neviděli a nejspíš ani nikdy neuvidíme. V současném pracovním náporu se s nimi nestíháme seznamovat a vozit jim práci. To za nás dělají lidé, kterým samozřejmě hradíme pohonné hmoty na cesty po celé ČR.

V našem ateliéru je nás víc než obvykle, bez lidí, které jsme najali na obkreslování, stříhání, navlékání roušek, by naše produkce byla třetinová. Všem zabezpečujeme každý den obědy. Měli jsme nabídky na dovoz jídel zdarma. Odmítli jsme. Bistru Národní zavřeli tři provozovny. Objednáváme tam a platíme beze slev všechno. Snažíme se tak pomáhat i jinde. Dovolíme si mít jeden den v týdnu volno. Bez výjimky jsme tu všichni vyřízení.

Nešijeme z materiálů, které máme v ateliéru. Máme tu krajky a hedvábí, teď absolutně na nic. Ty tisíce metrů látek na roušky jsme také museli nakoupit.

Prodáváme roušky za 159 Kč a 299 Kč. To jsou ceny, za které je prodávají i ostatní. Tisíce a tisíce roušek jsme již darovali. Za každou z nich jsme ale švadlenám zaplatili a platit budeme.

Ta tolik diskutovaná „limitka“, roušky za 1999 Kč, tvoří necelé jedno procento naší produkce. Jsou lidé, kteří si je okamžitě a rádi koupili a nemají s tím problém, protože nás podporují a pochopili charitativní princip i situaci, ve které se nacházíme. Vědí, kdo jsme a co pro koho děláme, a chtějí pomáhat. A tato forma příspěvku je pro ně snadno dostupná.

Nám ta „dvojka“ sakra nejde do kapsy! Pořídíme a poskytneme za ni stovky dalších roušek zdarma pro potřebné. Platíme chod ateliéru, výplaty a jídlo lidem, dezinfekce, materiály, benzín, obalové materiály, platíme všechno!

Umíte si vy, kteří nás tak kritizujete, představit, jaké množství peněz celý tenhle kolotoč stojí? Že je obrovský rozdíl mezi člověkem, který sám zvládne ušít roušek pár desítek, které může rozdat, a firmou, která jede v tisících? Vy všichni, kteří můžete a dle svých možností pomáháte, jste úžasní a skvělí!

Je nám obrovsky líto těch, kteří nedobrovolně musí sedět doma na zadku a klepou se strachy, že další měsíc už finančně nezvládnou. My to u nás našim lidem udělat nechceme, ani sobě. Proto nejen darujeme a zdarma rozdáváme, ale i prodáváme. Musíme. Dělá to tak většina lidí.

Spousta jich šila zadarmo, rozdala se a teď jsou již nuceni prodávat. Musí. Jsou bez peněz. Udělali, co mohli, ale teď už nemají z čeho prodávat. Funguje tu neuvěřitelná solidárnost, přesto se najde spousta kritiků. Dokonce i někteří lidé, kteří dostali roušky zdarma až do domu, se ozvou, že chtěli jinou barvu, tady to má křivý šev, přišlo to o dva dny později, chtěli medvídky, a ne růžičky, gumičky jsou placaté, ne kulaté. A že jich je.

Od té chvíle, co jsme limitovanou edici s cílem příspěvku na ostatní roušky zveřejnili, hrnou se na nás ty největší invektivy a vulgarity, jaké si umíte jen představit. Je to nepříjemné, smutné a stresující a frustrující.

Děkujeme lidem, kteří pro nás pracují. Děkujeme těm, kteří se nabízíte s dobrovolnou pomocí s odvozem, děkujeme za podporu všem, kteří nám fandíte.

Děkujeme a velmi si vážíme milých slov od všech zdravotníků ze zařízení, kterým roušky věnujeme.

Lidé, kteří to nebudou chtít chápat, to nepochopí. Budou nás nenávidět, protože ta „strašlivá drzost“ něco prodávat, a ještě draze, je přece hyenismus. Jde totiž o úhel pohledu a vnímání věcí v širších souvislostech. Na tom se nic nezmění.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 15:19 pátek 31. července 2020. Anketa je uzavřena.

  • 216
  • 47
  • 41
  • 30
  • 29
  • 24