Psychiatr Radkin Honzák platí ze zkušeného odborníka a vtipného i pohotového glosátora. Jenže co fungovalo v momentě, kdy byl pozván jako host nebo měl jen krátký vstup, ve čtyřicetiminutové stopáži nefunguje.
Je jedno, jaké hosty si pozvete, když jim skáčete do řeči, nenecháte je domluvit a sám si odpovídáte na otázky, vlastně je ve studiu ani nepotřebujete.
Když jsme u toho studia, kulisy asi dělali ti, kdo vybavovali prostory pro seniorský pořad Barvy života. Není to hezký pohled, na druhou stranu hostům ani Honzákovi nemusí divák závidět, že sedí v hezkém prostředí.
Člověk by čekal alespoň ten gauč, když už je u psychiatra. A ono nic.
Je s podivem, že uznávaná kapacita Honzák neměl tolik soudnosti na to, aby odmítl formát, který mu nesedí a od začátku se v něm trápí. Nehledě na to, že ve svém věku má ještě zapotřebí se takhle „harcovat“. Trochu to připomíná „nesmrtelnou tetu“ Jiřinu Bohdalovou, která se moderování Hobby naší doby ne a ne pustit.
„Pan doktor mě odborně skoro uspal. Vzbuďte mě, až bude dělat talk show Karel Schwarzenberg. To bude další stadium české talk show. Při vší úctě k panu doktorovi, který je jistě kapacita a jinak příjemný starý pán, je toto už úplně špatně. Koptashow mě rozčilovala, vypnul jsem a nikdy víc, tohle mě spíše uspává. Úspěch!“ zhodnotil projekt České televize jeden z hodnotitelů na stránkách ČSFD.cz, který si servítky rozhodně nebral.
Už začátek Kabinetu Dr. Honzáka, který nabízí témata jako „Slavné příjmení“, „Výhoda, nebo zátěž?“ či „Cizinci v Čechách“, je na pozornost náročný a nepřidá tomu, že talk show startuje kolem 22. hodiny.
Dozvíme se, že všichni jsme xenofobní, protože nechceme třicet syrských sirotků (a dle Honzákova výrazu bychom se měli stydět), pak přicházejí stokrát provaření hosté jako Osmany Laffita, Aleš Cibulka nebo střihačka Krasimira Velitchkova, dáma, již jistě znáte ze závěrečných titulků českých filmů a dokumentů, pokud na ně vůbec někdy koukáte.
Hosté neřeknou nic nového, celé je to nemastné neslané, prostě polévka, kterou pořád nemůžete dochutit. Nic, co by vás zaujalo natolik, abyste se chtěli dívat zase příští týden.
Když pak Jan Hrušínský zapáleně mluví o tom, jak to měl se slavným jménem těžké, div že se nepřejmenoval na Jablečného nebo Švestku, už jste naštěstí v limbu. I bez rohypnolu.
Který se navíc léta nevyrábí, zatímco show jde každou neděli...
Fotogalerie |
