Juraj Kukura (71) dnes patří mezi nejznámější slovenské herce. Žije střídavě v Česku, na Slovensku a v Německu, kam v roce 1984 odjel natáčet a už se nemohl vrátit zpátky. Co se tehdy stalo?
„Točil jsem v Německu seriál Via Mala. Natáčení se protáhlo a já neměl na tak dlouho povolení k pobytu. Německý producent i já jsme to brali tak, že mi československé úřady pobyt prodlouží, jak mi bylo osobně tlumočeno a slíbeno ředitelem Slovenského filmu, který za mnou vycestoval do Mnichova. Takže jsem byl spokojený a natáčel dál. Pak přišel dopis. Já si myslel, že to je potvrzení o prodloužení. Místo toho tam bylo oznámení, že jsem byl odsouzen ke třem a půl roku vězení a zabavení majetku,“ vzpomíná.
Poté ocitl ve svízelné situaci, protože s rodinou zůstal bez majetku a střechy nad hlavou. Navíc veškeré peníze z Německa šly na vrub filmové československé společnosti Filmexport, nikoliv herci samotnému.
Přes veškeré obtíže se herec dokázal „protlouct“, hrát Shakespeara v němčině a natáčet v padesáti zemích. Když o zkušenosti přemítá, bere to jako cennou lekci, přestože si jako rodina tehdy nevyšli deset let do restaurace.
„Byla to pozitivní a důležitá zkušenost, protože naučila mou rodinu a mě sociálně cítit, vážit si věcí, které se často považují za samozřejmé,“ vzpomíná Kukura, jak měl neustále pocit, že musí šetřit, ačkoliv měl hodně práce.
Pak se vrátil na Slovensko, a ne vždy se setkával s nadšenými ohlasy. Ještě v dobách, kdy žil v Československu, šířily se o něm pomluvy, že v zahraničí točí porno, komunistům i obecně lidem vadil jeho úspěch.
„Já myslím, že jsem prostě vadil. Nejen komunistům. Moje kariéra vadila. Měl jsem úspěch, hodně jsem točil tady i venku. Tak jsem vadil. Pořád vadím,“ zamýšlí se herec nad tím, proč ho lidé vnímali a stále vnímají kontroverzně.
Teď vede bratislavské Divadlo Aréna, kde pro změnu provokuje repertoárem, což zároveň považuje za hlavní úkol divadla. Divákům, kteří se chtějí jen pobavit a oddechnout si, vzkazuje, ať jedou do lázní!
„My jsme divadlo, které chce diváka oslovit především aktuálními tématy. Ale vždycky trvám na tom, že divadlo se nemá podbízet divákovi. Za omyl považuji názor, že se mají lidé do divadla chodit jen bavit a oddechnout si. Na to nedostávám dotaci, aby se u nás pobavili a oddechli si. Ať jdou do lázní. Divadlo má provokovat, přivádět k zamyšlení a být v kritickém dialogu s mocí. Proto se v našem repertoáru objevují témata jako holokaust, komunismus, kapitalismus, komercializace kultury,“ vysvětluje herec.
Fotogalerie |
