Samozřejmě při velkém vzpomínkovém rozhovoru s Josefem Zímou nesměl chybět dotaz na jeho roli v legendární pohádce Princezna se zlatou hvězdou, kam si ho do role prince vyhlédl režisér Martin Frič. „Já ani nevím, jak k tomu došlo. Pokud si dobře pamatuju, tak jsem ani nedělal žádný konkurz. Mě si režisér asi nějak vybral sám. Možná mu mě někdo doporučil. Hrála v tom určitě roli muzika, protože tam se hodně zpívá. Režisér potřeboval zpívajícího prince,“ zavzpomínal Zíma. Absolvoval pohybovou přípravu, ale největší problém mu dělaly verše a rýmy. „Recitací jsem se nikdy moc nezabýval, ani na škole,“ dodal Zíma.
„Poprvé jsem ten film viděl v jednom zastrčeném kině. Měl jsem pro jistotu černé brýle. Já se vám přiznám, že se na sebe nerad dívám, protože vidím chyby. Jak by se to dalo udělat jinak.“ řekl Zíma s tím, že obecně má raději spíše dějové pohádky, jako jsou Hrátky s čertem, kde hrála jeho žena jednu z hlavních postav. „Ta moje pohádka má jen jeden souboj, to je jediná dramatická věc, co v tom je,“ uzavřel tuto záležitost Zíma.
Zamyslel se i nad tím, jestli se neměl stát hercem. „Člověk nemůže mít všechno a já jsem si i tak v životě zahrál krásné role. Ale takhle jsem si tu svojí dráhu vybral a takhle jsem jí přijal,“ řekl Zíma. Popularita tehdy měla jinou podobu a jinak se projevovala. „Ale taky jsem měl fanynek spoustu. Ale to bylo tím režimem tak dobře hlídané a usměrňované, že to nikdy nebylo ve velkém,“ uvedl Zíma s tím, že ho lidé zdravili na ulici. „Dokonce mi děvčátka volala i v noci. Třeba z nějakého baru, byly dvě v noci, a ony si řekly: Tak zavoláme Zímovi,“ dodal s tím, že ho tím ale budily.
Kekely se ho zeptal, jestli je mu líto, že nestojí legendární Vlachovka z jeho hudebního pořadu Sejdeme se na Vlachovce. „Toho baráku mi líto není. Byla to obyčejná periferní hospoda, kam chodili místní kmánové na pivo. Teprve televize z toho udělala známý hudební lokál,“ odpověděl Zíma.
Vyjádřil se i k soutěži Český slavík. „Já jsem byl nejlépe bronzový, to bylo v 64 roce. Tehdy to bylo hodně závislé na tom, jak se skupovaly hlasy. Mluvila do toho politika a byly tam podvody,,“ řekl Zíma s tím, že dnešní podoba slavíků se mu nelíbí. „Nemám rád excesy. Spoustu lidí ani neznám a nikdy jsem je neslyšel zpívat. Nevím, jestli bylo šťastné to znovu obnovit,“ dodal s tím, že mu u slavíků chybí společenská úroveň.
Řeč přišla i na Karla Gotta, se kterým se znal. „Karel Gott byl rovnej, pracovitej a solidní člověk. A měl obrovský talent a smysl pro humor. On se velmi vzácně choval. Málokdo se choval k lidem tak, jako se choval on,“ zavzpomínal Zíma. Věděl, že je na tom špatně, takže se na jeho odchod připravoval a nebyl jím zaskočen. „Neznám podrobnosti, ale vím, že ty jeho konce byly velmi těžké,“ uzavřel téma Zíma.
Nešlo se vyhnout ani tématu nehody z roku 1959, kterou Zíma zavinil, když usnul za volantem. Při nárazu do stromu v autě zahynul režisér Jiří Jungwirth a byla těžce zraněná zpěvačka Judita Čeřovská. Až po mnoha letech Zímovi prokurátor sdělil, že Jungwirth nezemřel kvůli nehodě, ale protože lékaři nechali v jeho ráně drén. I tak si Zíma celou věc stále vyčítá. „To je celoživotní problém. To mě bude držet až do smrti. Že se taková věc stala. Nerad o tom mluvím, ale nosím to v sobě. Udělal jsem chybu,“ uvedl zjevně stále pohnutý Zíma. Navíc manžel Čeřovské se ho podle jeho slov snažil zničit. S Čeřovskou se ale dokázali usmířit.
Také jeho manželství s Evou Klepáčovou bylo nehodou poznamenáno a celkově bylo složité, ale nakonec vydrželo pohromadě. „Nikdy jsem nebyl svatej, ale se ženou jsme vždy patřili k sobě. Nikdy bych nedokázal odejít, to je zajímavé. To snad mám po rodičích. Ať jsem provedl cokoliv, tak vždycky tady byla jedna jasná, tutová věc, a to byla moje žena,“ vysekl poklonu své manželce, která zemřela v roce 2012.
„Základ je vždy rodina. A rodina je pěkná a já si toho vážím, protože mnohde to tak není. To dělá dnešní šílená a chaotická doba. Je to doba digitální. Lidé, místo aby se vzali za ruce a šli někam do lesa, tak se seznamují pomocí počítače,“ dodal Zíma.
Tehdy ještě doufal, že mu zdravotní stav umožní zase zpívat lidem. „Když mi to půjde, tak nemám o nic strach. Tak budu zpívat a budu jezdit za lidmi. Pokud na mě přijdou, budou se na mě usmívat a budou mi tleskat, tak o co jde? Ale jde o to, aby vydrželo zdraví. Bejt zdravej a sedět doma nebo ležet někde ve špitálu, ... Já vím, že k tomu nakonec dojde a lidský život s tím musí srovnat. Já vždycky říkám: Nemusí být líp, s tím se srovnám. Ale nechtěl bych, aby bylo hůř,“ uzavřel rozhovor Zíma.
Fotogalerie |
Čtenáři hlasovali do 10:19 sobota 5. července 2025. Anketa je uzavřena.
-
24
-
2
-
2
-
2
-
0
-
0
10
23
17
6
17
14
