Ztepilý herec známý svou jadrností a temperamentním projevem je důkazem, že herci nemusí mít školu, když mají přirozený talent.
Josef Šebánek se vyučil automechanikem. Za život si prošel celou řadou nejrůznějších povolání. Pracoval třeba jako taxikář, vorař, soustružník, autojeřábník nebo řidič náklaďáku. Nikdy netoužil být hercem. Dělnická povolání ho naplňovala.
Osud mu však postavil do cesty kameramana Miroslava Ondříčka, jehož žena byla neteří Šebánkovy manželky.
Miroslav Ondříček a Miloš Forman v roce 1968.
Představil ho režisérovi Miloši Formanovi. Ten byl jeho humorem a bezprostředním projevem doslova okouzlen. Zavolal proto Josefově manželce a sdělil jí nabídku, zda si nechce Šebánek zahrát v jeho nově připravovaném filmu. Psal se rok 1965.
Když to manželovi přetlumočila, rozzlobil se. Necítil se býti hercem a měl problémy učit se nazpaměť texty. Nakonec nabídku přijal, svou hereckou kariéru bral však s nadsázkou.
„Neherci mají jednu velikou výhodu. Oni se vůbec nestydí před kamerou. Oni se stydí lidí. Což mají herci většinou naopak. Josef Šebánek měl obrovský cit pro to, o čem ta scéna je. O čem mluví a co hraje,“ vzpomínal před lety Forman v pořadu České televize Příběhy slavných.
Miloš Forman s Natalií Portman v roce 2007 na tiskové konferenci k filmu Goyovy přízraky v Praze.
Nechával mu přitom volnou ruku. Mohl improvizovat. Texty lovil z paměti a přeříkával je většinou podle toho, jak mu, lidově řečeno, zobák narostl. A právě to byla jeho přednost. Scénky dával zpravidla na poprvé a byly dokonale autentické.
Premiéry však vždy vynechával. Nechtěl se jich účastnit. Nejčastěji se vymlouval na služební cesty.
Premiérám se Šebánek zpravidla vyhýbal.
Jeho nejslavnější role je bezesporu děda Homolka. Třetí díl z filmové série však točil s velkými obtížemi. Už tehdy, v roce 1972, měl totiž zdravotní problémy. Od dětství ho provázela špatná funkčnost srdce. Syn se po jeho smrti dokonce svěřil, že se už tehdy bál, že během natáčení zkolabuje.
Začala se mu objevovat krev v moči. Lékaře však odmítal navštívit. Až když nemohl volně vykonat potřebu, šel dobrovolně k doktorovi, kde mu diagnostikovali rakovinu. Močový měchýř byl tím nádorem prakticky vyplněný. Podařilo se ho však odoperovat.
Šebánkův syn Bohumil je otci neuvěřitelně podobný.
Jedny zdravotní potíže však vystřídaly další. Zhoršení funkce srdce, což mělo za následek otékání nohou, problémy s ledvinami a cukrovka. Jedna nemoc zhoršovala druhou a Šebánek chřadl.
Dostal dokonce nabídku zahrát si s Janem Werichem, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu to však odmítl. Nejen proto, že už neměl tolik sil, ale bál se, že by po boku velikána, za kterého byl Werich považován, neobstál. Že by zklamal.
Šebánek si mohl na sklonku života zahrát s Werichem.
Problémy se srdcem se stupňovaly. Čas od času si musel jít lehnout na týden nebo dva do nemocnice.
Poslední léta navíc začal nesnášet tmu. Spal s rozsvíceným světlem. Tvrdil, že má z toho úzkostné stavy.
Zemřel v březnu 1977 synovi v náručí. Bylo mu 61 let. Povídali si na chodbě v nemocnici, když v tu ránu zkolaboval. Srdce bylo natolik opotřebované, že se zastavilo. Už mu nebylo pomoci.
Fotogalerie |
