Během čtyř let, kdy Josef Laufer v umělém spánku, se probíraly šance na jeho probuzení. Mluvilo se také o možném poškození mozku, se kterým by herec musel bojovat, pokud by se to povedlo.
Rodina, zejména dcera Ester přesto věřila, že si s tatínkem ještě někdy promluví. Bohužel se tak nestalo. Podle serveru Blesk.cz měla právě Ester rozeslat kolegům z branže smutnou zprávu: Táta odešel.
Milovník doutníků a nezapomenutelný mafián Kohn z Kameňáku se bohužel trápil už před rokem 2020. Manželka Irena byla ve vážném stavu v nemocnici i soukromé LDN po toxickém šoku, který utrpěla.
Irena pak zemřela v roce 2022, tedy dva roky poté, co její manžel byl uveden do umělého spánku.
Bohém se zajímavým příběhem
Hercovo pravé jméno znělo dost vznešeně a také nezapamatovatelně, jak bylo dlouhé. Josef Laufer, pravým jménem Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes de Laufer byl napůl Španěl po mamince a po tatínkovi Čech, který se ale narodil ve Francii.
Jak se vůbec jeho rodiče dali dohromady? Už jeho narození bylo plné slávy, byť se narodil těsně před druhou světovou válkou.
„Už jsem to vyprávěl mnohokrát, takže telegraficky. Občanská válka ve Španělsku. Otec tam odjel pomáhat jako lékař. Maminka, rodilá Španělka, si udělala zdravotní kurz a tak se spolu seznámili. Otec pak odjel do Francie a maminka si ho tam tzv. našla,“ rozpovídal se herec o tom, jak se vlastně nakonec ocitli ve Francii.
Sám se tam byl podívat až ve stáří. Místo narození ho doslova dojalo.
„Byl ve Francii a náhodou jsem zjistil, že jsem asi 90 km od svého rodiště. Odjel jsem tam ve svých 74 letech a představte si, že v archivu se tam našly informace o mém narození. Měl jsem z toho husí kůži,“ dodal pro iRozhlas. cz Laufer.
Pořád byl plný energie a nadšení pro práci.
Jenže rodina ani v té Francii nevydržela kvůli postupujícím nacistickým vojskům a utekli do Anglie, kde malý Josef strávil dětství.
Jeho otec byl vojenským lékařem u RAF a až v roce 1947 se všichni vrátili do Československa, kde táta dál pokračoval ve své doktorské praxi. A kde se konečně malý chlapec cítil jako doma.
„Jsem tu totiž už od sedmi let. Vychodil jsem tu školu, poprvé jsem se v Československu jako kluk popral, měl jsem tu první děvče, zažil jsem tady vojnu,“ řekl se smíchem deníku Aha!.
Josef Laufer zazářil v komedii Kameňák.
Rodiče syna poslali do učení do vrchlabské Tesly. Dokonce Josef pak začal pracovat i ve výzkumném ústavu, z čehož měli rodiče radost.
Ale temperament polovičního Španěla se v něm prostě nezapřel. Odmala se rád předváděl, tančil, zpíval a předváděl nějaké scénky, proto není divu, že jeho srdce jednou zabrousilo k umění, kde už zůstal do konce svých dní.
Byl stvořen pro bavení publika
Během vojenské základní služby začal hrát ochotnické divadlo a režírovat. Po vojně hostoval v Divadle ABC, pak se rozhodl pro studium herectví na DAMU, při které se ještě živil jako překladatel, protože byl vždy hlava na jazyky.
„Je pravda, že se domluvím několika jazyky, ale nedovolím si říct, že je všechny umím perfektně. To přichází až ve chvíli, kdy okamžitě dokážete vyluštit v tom jazyce křížovku. Domluvím se dobře anglicky, španělsky, německy, částečně rusky, trošku francouzsky a italsky,“ řekl Josef skromně.
Po studiu založil vlastní divadelní soubor RADAR a tím odstartoval svou sólo kariéru. Začal vystupoval v televizi, zpíval, hrál v divadlech, učil na taneční konzervatoři. Měl i svou kapelu Golem, se kterou hrál až do posledních chvil, kdy to jen šlo.
S jednou ženou žil přes padesát let
Vlastně se dá říct, že jeho kariéra a sláva rapidně stoupaly, fanynky před ním omdlévali a jeho plakáty visely snad ve všech dívčích pokojíčcích. Díky jeho šarmu se o něm začalo mluvit jako velkým lamači srdcí.
I ve svém věku byl pořád štramák.
Jenže on se nakonec zamiloval do umělecké kostymérky Ireny Greifové a jiná už neměla šanci. I když rád hodil očkem i po nějaké sličné dívce, jeho srdce vždy zůstalo u manželky a žil s ní více než padesát let.
Narodila se jim jediná dcera Ester. Rodina nemohla být šťastnější. Manželům se dařilo v jejich povolání, dítě skvěle prospívalo, i když jí to do umělecké branže netáhlo, ale tátu vždycky šla podpořit na nějaký jeho velký koncert.
Měl být agentem StB
Zdálo by se, že život Josefa Laufera byl protkám jen krásnými věcmi, ale našli se i tací, kteří mu nemohli přijít na jméno. A to kvůli jeho nechvalně proslulé písni na podporu agenta StB Minaříka, který měl vyhodit rádio Svobodná Evropa do povětří.
Tím se sice zalíbil režimu, ale spousta kolegů se k němu otočila zády. Třeba Jan Vyčítal či Pavel Bobek s ním nechtěli stát ani na jednom pódiu. Prý měl pochybné morální kvality.
Jan Vyčítal nemohl Lauferovi zapomenout jeho minulost.
Sám zpěvák se o celé události nechtěl bavit, jako by se s tím nesmířil. I když se sám kdysi snažil obhájit tím, že ta píseň byla recese, nikoliv podpora komunismu.
„Vůbec nechápu, proč ho to napadlo, jak to vzniklo. Moje odpověď na to byla, že když si to myslí, tak to asi tak bude. Nikdy jsme to spolu neřešili a asi už to ani nebude jinak,“ dodal naštvaně Laufer na dotaz o zmiňovaném Bobkovi.
Josef Laufer byl také uveřejněn na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti jako důvěrník StB, krycí jméno Vostrý, evidenční číslo 14 075, ale o této etapě života se odmítl bavit.
Josef Laufer měl nezapomenutelný šarm.
Chtěl jen rozdávat radost, až ho nakonec jeho temperamentní a horlivé zradilo při banální operaci a skončil v umělém spánku, ze kterého se už neprobudil.
Fotogalerie |
