Osudy zapomenutých hvězd: Nucený vstup do KSČ a romance s Janžurovou

Temperamentní herec Josef Bláha se narodil v bývalé Jugoslávii. Maminka byla Slovinka, otec Čech. Od 11 let žil v Praze, kde brzy začal ochotničit. Hereckou kariéru mu však přerušila druhá světová válka. Byl totiž totálně nasazen do Německa. Pracoval v mlékárně, skládal brambory a obsluhoval jako pikolík.

Po osvobození se navrátil k svému koníčku. Dal se na studium DAMU. Chodil do ročníku například s Jiřinou Jiráskovou nebo Ladislavem Peškem. Po absolvování působil rok v Hradci Králové, poté se přesunul do pražského Divadla na Vinohradech, kde strávil 40 let svého života.

Ještě během studií byl však nucen učinit něco, co se doslova příčilo jeho morálce a přesvědčení.

„Ročník, ve kterém jsme studovali, vstoupil hromadně do Komunistické strany Československa. Stalo se tak ještě před rokem 1948 a jediný, kdo nám ten profil kazil, byl Pepík Bláha. My jsme ho přesvědčili, že je to jeho povinnost dodržet ten postoj, který v tom ročníku je, a tak se Pepík nechal přemluvit a vstoupil do partaje,“ vzpomínala v pořadu České televize Příběhy slavných Jiřina Jirásková.

Studijní výkaz Josefa Bláhy z DAMU.

Zatímco ostatní byli naplnění ideály, Bláha si o komunistické ideologii nedělal iluze. Snažil se navíc jako herec chovat apoliticky. Politické řeči vždy sváděl do humoru.

Pár měsíců poté přišel Bláha do divadla a říkal: „Stala se mi strašná věc. Vytrousil jsem legitimaci partaje.“ Za to mu hrozil vyhazov ze strany, což Josef moc dobře věděl. A také musel následně odejít. Po letech pak přiznal, že má stranickou legitimaci v nočním stolku.

Udržoval velmi blízké přátelství s Vlastimilem Brodským.

Vzájemně se ctili a uznávali. Kdo je neznal, mohl si prý i myslet, že se ti dva nesnášeli. Jejich vzájemné špičkování a slovní útoky nebraly konce: „U nás třeba v 11 v noci zazvonil telefon a tam se ozvalo: Tady Bróďa, prosím tě, je taťka doma? Jenom mu vyřiď, ať si políbí prdel,“ vzpomíná s humorem Bláhův syn.

Brodský si vzal život 20. dubna 2002.

Josef měl štěstí na manželku Lušu. S tou se poznal po válce, když ochotničil v Rakovníku, a strávil po jejím boku celý život. Společné soužití jí však neulehčoval. Jako vášnivý milovník žen se totiž otočil za každou sukní a ve své době měl i regulérní přítelkyni, s kterou pravidelně jezdil na výlety a doma se tím netajil. Manželka o jeho románku věděla a ač ji to bolelo, zachovala si tolerantní postoj.

Na společné výlety mu byla ochotná i zabalit.

Milostnou aféru měl mít dokonce i s Ivou Janžurovou, která sama přiznává, že si jejich vzájemnou blízkost a poblouznění vykládala jako lásku.

„Mně ten jeho humor tak strašně imponoval a byla jsem tak šťastná v jeho blízkosti, že jsem na čas ten náš přátelský vztah proměňovala v zamilovanost,“ vzpomíná.

V 80. letech se postupně začal vytrácet z televizních obrazovek. Bylo to způsobeno jeho narůstajícími zdravotními komplikacemi. Měl problém se zažíváním. To se stupňovalo, odmítal však jakýkoliv zákrok.

S ubývajícími rolemi pak přišla prázdnota, kterou zaháněl alkoholem. Chřadl, hubl.

Úbytek rolí a zdravotní komplikace Bláhu přivedly na scestí. Začal až příliš holdovat alkoholu.

Poslední představení měl 23. června 1994. Jednalo se o inscenaci Mistr a Markétka. Poté už takřka nevycházel z domu. Nechtěl, aby ho jeho herečtí kumpáni viděli v tak zuboženém stavu. Začátkem prosince 1994 ochrnula Bláhovi polovina těla. Převezli ho do nemocnice. Tam mu ještě manželka nosila rum a na Mikuláše zemřel. Po smrti mu objevili nádor na mozku.

„Dopoledne jsme měli zkoušet a režisér Dudek tu zkoušku zrušil. Ta atmosféra byla hrozná. Věděli jsme, že to přijde, byli jsme připravení, ale i tak nás to paralyzovalo. Tak jsme se šli všichni opít do divadelního klubu,“ uzavírá Bláhův příběh Karel Hovorka, tehdejší inspicient vinohradského divadla.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii