Muzikant, zpěvák a režisér Jordan Haj je tedy pěkný svéráz, dělat s ním rozhovor je vlastně zábava a nula práce, nemusíte totiž položit jedinou otázku, všechno si odvykládá sám a ještě si pro vás navíc přijde. Ne, vážně! Když jsme potkali Jordana na Instax party s jeho partnerkou Emmou Smetana, požádali jsme je o rozhovor zrovna v momentě, kdy byli zaneprázdněni. Emma se omluvila, že se necítí, ale Jordy řekl, že za chvilku přijde a opravdu přišel! (Celkem běžné na akcích je, že to k lidem, se kterými chcete mluvit, musíte jít za chvíli zkusit znovu, jelikož je pořád někdo zastavuje a odvádí jim pozornost.)
Přišel a málem našeho kameramana připravil o obě ruce, neboť mluvil necelých osmnáct minut a mluvil je správné slovo, jemu ani nemusíte klást otázky, dokonce během jeho vyprávění padla tma a ještě se u toho stihl po centimetrech otočit celý kolem své osy. A takové respondenty máme nejraději!
„Já jsem měl zadání přijít na rozhovor a hlavně říct jednu a tu samou věc, a to, že mám třicátého října v Roxy koncert, ale ani jsem se k tomu nedostal, což je možná ten důvod, proč máte klást otázky?“ smál se Jordan na naši poznámku v půlce rozhovoru, že se ho nemusíme na nic ani ptát.
Nicméně od začátku.
„Já sbírám instaxové fotky a dávám si je u sebe v kumbálku, protože já nemám skříň jako šatnu, za rám dveří a mám jich tam už hrozně moc, je to jakási květina udělaná fotek a je to hezké, trochu umělecké dílo. Na ledničku s magnetkami to u nás nesmí, protože tam to vypadá příšerně. Ono je to vlastně Fuji a já jsem začal před pár měsíci fotit na Fuji, je to moje hobby a už jsem si udělal i speciální instagramovou stránku,“ popisuje Haj svou účast na Instax party.
Jordan se momentálně chystá na vydání dvou desek, na svůj koncert v Roxy, na společný koncert s Emmou Smetana a na společný nový song inspirovaný hitem Nicka Cavea Kylie Minogue Where the wild roses grow. Jedna deska mu vyjde v angličtině a druhá celá v češtině, což je i pro něj samotného novinka.
„Donedávna bylo pro mě nemožné skládat v češtině, jediné, co jsem udělal česky, byl song pro Emmu s Richardem Müllerem s názvem Tahle jedna vteřina a na to byly hrozně krásné reakce. (...) Čeština je zábavná, je jiná, je závazná. Když člověk zpívá v angličtině, a dnes už většina lidí u nás mluví anglicky, pořád to není tak, že úplně přesně prožíváme to, co zpěvák říká. Jakmile jde o češtinu, tak je docela důležité, co říkáte, a já jsem se hrozně chtěl vyhnout směrům jako láska-páska, i když těm, co píšou láska-páska, se to vyplatí dělat a jejich kariéry letí raketově do nebes,“ přemýšlí.
„Každá věta je hrozně důležitá, když vám řeknu miluju tě nebo jdi do hajzlu, tak hned víte a je to jednoznačné. (...) Vlastně se trochu stydím. Když dám ven desku a jsou tam osobní texty a je to nějaké sdělení, takže v tomto případě je čeština daleko víc jako vzrušující než angličtina,“ říká Jordan.
V zahraničí prorazí něco, čemu nikdo nevěřil
Jenže umělci, kteří píši a skládají v angličtině, to dělají proto, že mají touhu prorazit na mezinárodním trhu, tak jak se na to Jordan dívá? Je pro něj důležitější, aby jej hráli v našem rádiu, nebo aby si jej vyhledávali zahraniční fanoušci sami na streamovacích platformách?
„Být světový interpret a nebýt lokální interpret, no... Ono to zase tak moc neznamená. Nebo jinak, jasně, že znamená. Dá se strávit celý život tím, že si člověk myslí, že by měl být někde jinde a dopadnout na lepší úrodnou půdu. Já jsem došel do stadia – a bude to znít jako hrozná fráze – že když vidím nějaké člověka v publiku, který se mnou zpívá text nebo mu vidím na očích, že jsem ho dojal, tak mně to stačí. Jde samozřejmě říct, že teoreticky chci, aby mě znal celý svět, ale je to pro umělce hrozně svazující. Všechny postupy, jakože udělám to komerčně, udělám to popově nebo udělám to dávno, tak z toho nic neplatí. Pak stejně prorazí něco, čemu nevěřil nikdo nebo co není úplně perfektně napsané a úspěch je dílem náhody,“ popisuje.
Takovou mezinárodní zkušenost měl i s Emmou na Eurovizi, není mu líto, že další šance nepřišla?
„Nemám teď už tu touhu. Měl jsem ambici, přišlo mi jako dobrý nápad v době, co jsme se tam hlásili a pak to nedopadlo,“ říká Jordan a dodává: „Ale české publikum, na které jsme sázeli, má hrozně malý procentuální poměr. My máme silné publikum, ale jejich hlasy neznamenaly nic v tom celku. Nicméně ta zkušenost nebyla špatná, bylo to milé a dalo nám to jen dobré věci. Moje žena vložila během propagace singlu By Now úsilí, šli jsme na všechny rozhovory, byli jsme s tím všude a mělo to hodně výstupů, takže to určitě posunulo naši kariéru a rozšířilo okruh posluchačů.“
Ať mě nahradí, jen ať nejsem falešný!
A co umělá inteligence? Nebojí se autor jako Jordan Haj toho, že jednou jeho dílo nebo jeho samotného někdo zneužije?
„To je trošku složité, protože já jsem zároveň filmař a některé věci, které se teď už využívají, pomáhají. Nedávno se tady točil zahraniční film a jedna postava tam má mluvit německy a umělá inteligence umí udělat to, že si nahrajete barvu hercova hlasu, pak se to spojí v počítači a herec najednou mluví plynně cizím jazykem. Ale když se začne brát kreativcům práce, tak je to špatně. Je to jenom o tom, co si z toho vezmeme a jak to použijeme, pořád to není žádný partner,“ zamýšlí se Jordan.
„Ale asi se nedá nahradit umění stejně jako se nedá nahradit umělec,“ pokračuje dál a na náš dotaz, zda by jednou přímo nahradili jeho zpěv a styl pobaveně dodává: „Ať ho použijí, ale ať mě nedělají falešně, klidně mu předám všechna práva, když mě udělej perfektně zpívajícího!“
Fotogalerie |
