Patřila mezi nejvýraznější tváře druhé řady reality show Survivor. Slovenská tanečnice Johana Fabišíková (30) byla jednou z favoritek na celkové vítězství, doplatila však na empatii, která ji vyřadila ze hry těsně před finále. Nejprve zachránila před duelem bývalého jehovistu Martina, který začal mít na ostrově problémy s hemeroidy. Jenže právě Martin byl nakonec ten, který jí po 73 dnech ukončil naděje na zisk titulu Survivor 2023. „Bylo mi ho líto, ale zřejmě se s hemeroidy dá žít normální život,“ hodnotí zpětně Martinovy zdravotní problémy Johanka, která se v rozhovoru pro Expres rozpovídala o návratu do reality i životě po boku slovenského hokejového reprezentanta Mária Luntera (28).
Johanko, jak dlouho jste se vyrovnávala se skončením v Survivoru těsně před finále?
Akorát dnes (ve čtvrtek 12. května, pozn. red.) jsem se dostala k 31. dílu. Cestovala jsem do Rigy na mistrovství světa v hokeji a zatím jsem neměla odvahu si ho pustit. Člověk se s tím srovnává nějakou dobu. Myslela jsem si, že to mám už nějakým způsobem v sobě zpracované, ale včera mi začalo chodit obrovské množství zpráv i od fanoušků jiných hráčů se slovy, že mi vzdávají hold a že česko-slovenský Survivor dosud neměl hráče, jako jsem já. Ty ohlasy jsou skutečně velmi pozitivní, ale o to více to bolí.
Bránu do finále vám zavřel Martin, jemuž jste do top trojky sama pomohla díky darování skryté imunity. Nezalitovala jste zpětně tohoto kroku?
To je přesně to „kdyby“, ale na kdyby se nehraje. Neměla jsem důvěru k Pepovi a Tomášovi, takže jsem věděla, že hrát s nimi se mi nepodaří. S Adamem jsme vymysleli plán, aby Martin ještě zůstal ve hře, potřebovali jsme jeho hlas. Do posledního momentu jsem netušila, jestli budou psát Adama, nebo Martina, proto jsem na kmenové radě byla tak velmi napjatá, úplně mi bušilo srdce. A jestli toho lituji? Po bitvě je každý generál. Když teď povím, že jsem ho už předtím měla poslat domů a moje skrytá imunita by vyšla nazmar, dopadlo by to třeba jinak, ale na druhou stranu bych pak pravděpodobně šla do duelu s Adamem. A otázka je, jak by tento duel dopadl.
Aktuálně se řeší, že Martin svoji bolest záměrně předstíral. Karolína vám měla také říct, že je Martin každým dnem silnější. Co si o tom myslíte?
Na Karolínina slova si živě pamatuji, ještě teď si to celé přemítám, jak jsme byly s Kájou před tím duelem v táboře a ona mi říká: „Holka, dávej si na něj pozor. Ty ho takhle obskakuješ, se vším mu pomáháš, nosíš mu vodu, jídlo, léky, pomáháš mu natahovat kompresní punčocháče a on jen nabírá sílu. Já si myslím, že to nemá tak hrozné, dá se s tím v pohodě fungovat. Dávej si pozor, aby tě pak neporazil.“ V tom momentě mě to nenapadlo, já jsem mu jeho stav věřila, bylo mi ho líto, ale Kája měla zřejmě pravdu. Zřejmě se s hemeroidy dá fungovat a žít normální život, ale na začátku měl skutečně bolesti. Pak dostával analgetika, lokální anestezii, takže nevím, je to těžké hodnotit. Ale pokud to jen předstíral, v tom případě to hrál velmi dobře.
Nezarazila vás jeho vítězná oslava, která vzhledem k jeho údajné bolesti byla poměrně bujará?
Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do
13:29
neděle 10. září 2023. Anketa je uzavřena.
Když jsem ten duel prohrála a viděla jsem, jak vykopl tu kladinu, kterou jsme drželi, v tu chvíli mi to došlo. Není možné, že do té chvíle si nedokázal jít ani pro vodu, a pak najednou jednou nohou vykopne předmět z masivního dřeva, který byl skutečně těžký. Byla jsem v šoku, ale už bylo po všem, takže nemělo smysl to nějakým způsobem komentovat.
Johanka patřila mezi nejsilnější hráčky.
Kdybyste mohla vybrat jakéhokoliv účastníka, kterému byste nejvíce přála vítězství nezávisle na tom, zda se dostal do finále, kdo by to byl a proč?
Nejednou jsem se vyjádřila, že bych chtěla, aby letos zvítězila žena. Byly jsme tam velmi silné ženy, takže by se mi líbilo, kdyby se to jedné z nás podařilo. Bojím se, že mě za to lidé sežerou, ale pro mě to byla Andrejka. Velmi jsem jí fandila, už když byla u Hrdinů, mi byla velmi sympatická. Věděla jsem, že ona bude ta, která dostane moji skrytou imunitu těsně před sloučením. Nakonec získala individuální imunitu, takže tím pádem jsem mohla tu skrytou imunitu darovat Karolíně. Hned po sloučení jsem tajně doufala, že se Andrejka přidá ke mně, ale ona se velmi pevně chytila Tomášovy ruky.
Andrea byla skutečně velmi silná hráčka, ale spojení s Tomášem se jí stalo osudným...
Ona mi mimo kamery vysvětlovala, že se k Tomášovi neotočí zády z morálního hlediska. Velmi si to na ní cením, že je taková správná, ale na druhou stranu jsem nerozuměla, proč se rozhodla schovat pod jeho křídla, když po ní v tom kmeni celou dobu šli. Andrejka byla výborná ve všech soubojích, atleticky i balančně byla neskutečná, a hlavně má srdce ze zlata. Strašně mě baví její hlas, styl jejího vyjadřování a vyprávění příběhů. Bylo ale vidět, že Tomášovu ruku nepustí a půjde společně s ním a Pepou do finále. Z toho důvodu jsem souhlasila, abychom napsali Andrejku, a doufala jsem, že dokáže Tomáše porazit. Nejsou to jen sladká slova, všichni jsme tomu věřili, ale nepodařilo se to.
Kdo vám na ostrově nejvíc přirostl k srdci po lidské stránce?
Byla to určitě Hanka, Bára. Potom Kulhy a Adam.
Je naopak někdo, koho po skončení Survivoru už nemusíte znovu vidět?
Asi není nikdo takový. Možná jsem se nestihla poznat se všemi členy Hrdinů, takže nevím, kdo tam jaký byl. Asi bych si s každým dokázala prohodit pár slov.
Johana si rozuměla s Martinem Kulhánkem alias Kulhym.
V čem vás účast v Survivoru nejvíce posunula?
Kdybych šla do Survivoru o dva nebo tři roky dříve, nedokázala bych zahrát takovou hru, jakou jsem zahrála v této sérii. Zocelilo mě to, cítila jsem vnitřní sílu, rozvahu a pokoj. Těžko se to popisuje, ale je to celkem paradox, že jsme na ostrově neměli v podstatě nic a neměli jsme ani spojení s naším skutečným světem. Vnitřně jsem se ale cítila velmi dobře. Zažila jsem pocit komfortu, který jsem v reálném světě ještě nikdy nezažila. Je to něco, co bych si ráda v sobě udržela i do budoucna. Zatím se ale stále necítím ve své kůži, takže cítím ten rozdíl.
Je něco, na co jste po třech měsících strávených na ostrově změnila názor?
Tím, že mám uspořádaný život a pevné a pěkné zázemí, Survivor pro mě nebyl doktorem vztahů. Vím, že mnozí si tam prošli očistou vztahů a uvědoměním si, že rodina a zdraví je nejvíce, co člověk v životě potřebuje. V mém případě se mi upravil vztah s jídlem. Předtím jsem si častokrát odříkávala jídlo a byla jsem na sebe neskutečně přísná ve směrech stravování. Řekla jsem si, proč jsem si tak ubližovala a to jídlo jsem si pro sebe zakazovala. Začala jsem si ho užívat a nyní si dovoluji to, co jsem si předtím nedovolila.
Před Survivorem jste byla celý život vegetariánka, během soutěže jste však začala jíst maso. Jíte maso i po návratu domů?
Jsem příležitostná masožroutka, tak bych to nezvala, ale stále mám v sobě nutkání si vybírat vegetariánská jídla. S přítelem jsme si už ale grilovali klobásky, takže krok po kroku ochutnávám věci, které jsem předtím nejedla. Takže klobásky, slaninka, křidýlka, burger, hotdog... Tohle vše jsou moje malá vítězství, co se týká masa.
Jaký byl návrat do reality z hlediska socializace?
Skočila jsem do toho rovnýma nohama. Na letiště pro mě přijel přítel a oznámil mi, že jde trénovat s reprezentací a že se stěhujeme. Neměla jsem ani nějaký čas na pomalou socializaci, hned jsem šla do středu událostí. První a druhý týden byl fajn, ale pak se to začalo lámat tím, že mi vyskočil cukr, takže se dávám do kupy. Prožívám vnitřní stres, nemám komfortní spánek a stále si zvykám na místa, kde je více lidí a hodně hluku. Ještě to asi chvilku bude trvat.
Johana Fabišíková je profesionální tanečnice.
Poznávají vás lidé na ulicích?
Ano a je to velmi příjemné. Lidé se i se mnou fotí, ptají se a chtějí nahlédnout pod pokrývku Survivoru. Chtěla bych zmínit, že nejtěžší bylo vyrovnat se s negativními komentáři. Netušila jsem, že lidé dokážou být až tak nekompromisní ve svých názorech. Musela jsem se s tím vypořádat a nějakým způsobem se vůči tomu obrnit. Ze začátku jsem to brala s nadhledem, ale potom mi začaly chodit některé zprávy, které nebyly vůbec fér. Bylo toho na mě moc, takže jsem se svěřila svému příteli.
Co vám váš přítel, který je profesionální hokejista, řekl?
Tím, že si už v životě něčím prošel a ví, že mnozí jsou fanoušci úspěchu, ví moc dobře, jaké to je. Lidé vám fandí, jen když se vám daří a děláte věci podle toho, jak si oni představují. Jeho slova byla zaměřená na to, že si z toho nemám nic dělat, že to není charakteristika, která je pravdivá. Je to jen hra a lidé vidí jen zlomek z toho, co se na ostrově dělo. Jsem citlivý člověk, ale čím více mi přišlo nepěkných zpráv, tím více jsem se stala silnější a takové zprávy už ani neotvírám.
Jak váš partner zhodnotil vaši hru?
Abych byla upřímná, na začátku vůbec nebyl nadšený z toho, abych šla do Survivoru, nebyl fanouškem této reality show. Bral to možná jako takový můj výstřelek, ale jakmile sledoval ty první díly, začal to velmi prožívat a stal se fanouškem číslo jedna. Dal mi to najevo i svým vzkazem, který mi četla moje mamka. Teď má velkou radost, když mě někdo osloví a chce se třeba se mnou vyfotit nebo si popovídat. Je na mě hrdý.
Váš přítel Mário Lunter je hokejista slovenské reprezentace. Jak prožíváte hokejové zápasy?
Myslím si, že v Survivoru se ukázalo, že jsem bouřlivý fanoušek. Křičím, skanduji, tleskám a povzbuzuji. Možná to někomu lezlo na nervy, ale ze mě to zkrátka vylítne, takže i na hokejových zápasech hodně fandím. A když je můj přítel na ledě, tlačím puk do brány. Musím zaklepat, že Mário se nebije, takže nemám žádné šoky, že by byla krev na ledě, ale párkrát už dostal pukem do obličeje, takže to nikdy není příjemné, když člověk musí čekat do konce zápasu, aby věděl, jestli má stále všechny zuby nebo jestli má v pořádku nos.
Mluvíte doma s přítelem o hokeji?
Vždy jsem se s ním snažila analyzovat různé věci, co se týká prohraných nebo vyhraných zápasů. Častokrát mi ale řekne, že tomu nerozumím nebo mám na to jiný názor, protože jsem nikdy nebyla v momentě, kdybych prohrála nebo vyhrála něco, pro co jsem dřela. Ale i v tomto směru mi Survivor otevřel oči, protože jsem porozuměla tomu, co znamená vyhrát nebo nést zodpovědnost za prohru celého týmu, protože párkrát stačil právě ten můj bod na to, abychom vyhráli. Naučila jsem se prožívat výhru nebo naopak si vytrpět tu prohru a nastavit si na druhý den mysl tak, že jdeme vyhrát.
Váš přítel ukončil angažmá v Mladé Boleslavi. Líbilo by se vám žít v zahraničí?
Nevadilo by mi Švédsko, Německo nebo krajiny, kde je větší zima nebo méně slunečního světla, ale můj přítel se necítí na to, abychom šli do skandinávských krajin. Myslím si, že zůstaneme v Evropě, ale je to stále otevřené. Nejraději bych zůstala v Česku a je mi jedno, jestli to budou Pardubice, Třinec, Vítkovice, nebo třeba Sparta. Budu ráda za vše.
Johanka s přítelem, hokejistou Máriem Lunterem.
Máte nějaký cestovatelský sen?
V Karibiku jsem strávila tři měsíce, Středozemní moře mám také poměrně procestované. Asi Bali, Maledivy nebo Thajsko. Takové klasické dovolenkové destinace, kde můžete mít celý den vyložené nohy a výhled na azurové moře a bílý písek.
Nedávno jste si střihla epizodní roli v seriálu Ulice. Jak jste se dostala k této příležitosti?
Vybrali si mě tvůrci seriálu, protože se jim líbí moje energie a můj vibe. Pasovala jsem jim tam jako velmi příjemná zákaznice a zároveň jako žena, která každému zvedne náladu a udělá hezký den. Byla to skvělá zkušenost, díky níž jsem mohla poznat, jak tato legenda Novy vzniká.
Bavilo by vás herectví?
Když jsem byla menší, snívala jsem o této profesi. S postupem času se tento sen rozplynul, ale myslím si, že bych se toho uměla zhostit. Bylo by to něco, co bych si ráda vyzkoušela a v čem bych se chtěla zlepšit, avšak nevím, jestli bych se uchytila. Ale určitě by mě to bavilo.
Několikrát jsem v Survivoru vzpomínala, že bychom si s Máriem chtěli založit rodinu, ale stále není vhodný moment na to přivést mezi nás nový život. Chtěla bych také napsat hokejovou kuchařskou knihu s recepty pro sportovce, především pro hokejisty. Byla by tam zápasová, předtréninková i potréninková jídla. Doma jsem hodně vařila a připravovala jsem různé snacky, počítala jsem kalorie a nutriční hodnoty, takže to mám víceméně v oku. Chtěla bych to prodat dál. Vím, že nic takového neexistuje a hodně partnerek hokejistů se mě ptalo na nějaké rady a tipy. Bylo by to proložené osobními příběhy, například jak jsme se dali s Máriem dohromady, jak jsme odešli do Boleslavi, pak by se tam objevily různé hokejové historky ze zápasu nebo od jiných manželek. Tak nějak bych si koncept té knihy představovala.
Nelákala by vás účast v MasterChefovi?
Mě tam všichni účastníci ostrova posílali, že tam musím jít a že to určitě vyhraji. MasterChefa ale vyhrála Besky, která je jedna z mých spřízněných duší, takže ona je pro mě tím jediným MasterChefem. Je to její oblast a já se do ní nechci motat.
