Jitka Čvančarová je zapálená do pomáhání druhým, charitě se věnuje dlouhodobě, i když se tím nijak přehnaně nechlubí. Svůj hlas a sílu toho, že je veřejně známou osobností, využívá k tomu, aby lidi informovala o tom, že jsou kolem nás i lidé, kteří řeší daleko větší problémy než většina z nás. Že je Jitka člověk s citlivou duší, tím se nijak netají. Teď jsme ji potkali na křtu knihy Malý mnich, která vznikla ve spolupráci s organizací UNICEF, s níž Jitka vyrazila na cestu do Bhútánu nebo do Afriky.
„Byla jsem v africkém Mali, v jedné z nejchudších zemí na světě, tím jsem začala a tím jsem i poznala UNICEF. Už jsem taková, potřebuji se přesvědčit na vlastní oči, než někam dám svoji pečeť, musím se přesvědčit o důvěryhodnosti organizace,“ vysvětlila nám v rozhovoru herečka.
„V Mali jsem byla v roce 2010 a byla jsem nesmírně překvapená, nakolik je ten pavouk pomoci široký, lidé vás vítají se slzami v očích a objímají vás a jsou šťastní, že jste přijeli. Rozhodně si to ale nepředstavujte tak, že by to bylo něco na způsob toho, že přijede velký bílý muž a něco jim vnucuje, byl to emotivní zážitek,“ říká. Rozhodně nejezdí nikam nikoho přesvědčovat o tom, že to „máme v Evropě lepší“, naopak o jiných kulturách mluví s hlubokým respektem a je zřejmé, že chce hlavně pomoci.
Nejvíce ji prý překvapila Afrika.
„Kdo cestuje, poznává nové kultury. Nemyslím tím hodit se na pláž někam do rezortu, ale skutečné poznávání lidí jiných národností. Takový člověk nemá předsudky, má velký rozhled a nadhled. Afrika byla pro mě obohacující nesmírně,“ má jasno Jitka, která si jako matka dokáže představit utrpení tamních žen jen se slzami v očích.
„Říkala jsem si, jestli mají ženy, které porodí patnáct dětí a sedm z nich jim zemře, nějakou obranu organismu, že třeba tolik netrpí. Je to přece hrozná nálož, když vám umřou děti. Jak se člověk proti něčemu takovému obrní? Mateřská láska je všude silná,“ pokračuje.
Z Jitky jde i neskutečný klid, s klidem mluví, i když ji něco nebo někdo rozčílí. Pořád si udržuje nadhled. Sama to vysvětluje tím, že ví, kde stojí a kam kráčí.
„Myslím, že člověk potřebuje víru. S náboženstvím mám trošku problém, ale víru, ideály a sny člověk potřebuje, musí směřovat k vnitřnímu světlu,“ vysvětluje s tím, že se charitativní práci věnovat jenom tak nepřestane.
„UNICEF a Debra jsou společnosti, které neopustím. Jsme v tom celá rodina, manžel s námi teď točil spoty do televize pro organizaci Debra, která pomáhá pacientům s nemocí motýlích křídel,“ dodává Jitka, která jako veřejná osoba moc ráda pomůže tomu, v co věří. A takových je na světě málo.
Fotogalerie |
