Společně se svým bratrem Petrem Traxlerem zhudebnil v představení Erbenovu Kytici a Máchův Máj, který se stal událostí sezony 1968. Josef Škvorecký, který tehdy inscenaci zhlédl v pražské Viole, ji označil za svůj největší kulturní zážitek roku.
Hudební skupina Skiffle Kontra vznikla v roce 1961 v dnes již zrušeném pankráckém divadélku Rampa pod názvem Čtyřlístek, v období let 1965 až 1969 se jmenovala Skiffle Kontra a až do roku 1971 Skiffle Contra. Skupina vystupovala v obsazení: Jiří Traxler, Petr Traxler, Heda Hošková a Petr Kozel.
Jiří Traxler spolu se svým bratrem Petrem připravil pro Violu řadu legendárních programů. V 60. letech například Písně lidu pražského aneb Román služky a České písně vlastenecké.
V 70. letech Traxleři vystupovali v pořadech ostravského televizního studia, kde uváděli zhudebněné verše klasiků české poezie. Jako autor několika televizních a filmových scénářů Jiří Traxler také účinkoval i ve svých vlastních autorských pořadech.
Čtrnáct let Traxleři spolupracovali s Miroslavem Horníčkem. Vznikly inscenace: Na vaše zdraví, pane Seifert, Dobře utajené housle, Listy z Provence a Hovory o smíchu. Přímo pro Traxlery napsal Miroslav Horníček v roce 1971 scénář hry Žáci darebáci a kantor Barnabáš.
S Miroslavem Horníčkem odehráli Traxleři více než 1200 představení v mnoha divadlech po Čechách, na Moravě i na Slovensku. V Praze vystupovali snad na všech tehdejších divadelních scénách, nejčastěji v Divadle ABC, Rokoko, v Komorním divadle, v Divadle Na Fidlovačce a samozřejmě ve Viole. Skiffle Kontra šířili slávu českého historizujícího folku.
Od roku 1987 sklízeli úspěchy v Německu, především na známém bavorském festivalu „Kaltenberger Ritterturnier“, koncertovali ve Francii, natáčeli pro stuttgartský rozhlas i pro televizi v Kolíně nad Rýnem. Zpívali nejen česky, ale také latinsky a německy. Traxleři měli na svém kontě na 7000 odehraných živých vystoupení.
Od roku 1994 byl Jiří Traxler zaměstnán v Etnologickém ústavu AV ČR, kde pracoval jako folklorista. Jako vědecký pracovník se věnoval především žánrům na pomezí lidovosti a historickým písňovým pramenům. Jeho dvousvazková edice sbírek Jana Jeníka rytíře z Bratřic představila světu v nezkreslené podobě jednu z nejstarších českých kolekcí písní. Podobně se podílel na vydání a vědecké reflexi dalších opomíjených oblastí, například lidových písní z Prahy ze sbírek Františka Homolky.
Vedle těchto velkých vědeckých děl pracoval jako jazykový redaktor časopisu Český lid, kde uplatnil své bohaté znalosti historie i jazykový cit.
Na přání zesnulého bude pohřeb bez smutečního rozloučení.
Fotogalerie |
