Jiří Suchý patří k našim nejvýznamnějším skladatelům, zpěvákům a občasným hercům. Divadlo Semafor roky vzkvétá pod jeho taktovkou a sám si toho v životě prožil jako někdo za několik životů.
Sám si moc dobře uvědomuje, že se vždycky nezachoval pouze hezky, ale nějaké to máslo na hlavě má. I tak se snaží na minulost neohlížet a kráčet velkými kroky vstříc budoucnosti. Bez ohledu na zdravotní stav.
Pane Suchý, jak byste zhodnotil svůj život? Pral jste se lehce se životem, jak se nazývá dokument o vašem životě?
Zpočátku nebylo proč se prát. Později občas ano, a tak jsem se pral, nějaký sport jsem provozovat musel.
Jste typ, co by nad životem bilancoval, nebo se radši neohlížíte na minulost?
Na minulost se ohlížím rád, ale bilancování to není. To si nechám na dobu, kdy budu stár.
Je něco, co byste chtěl v životě změnit, kdyby to šlo?
Napáchal jsem v životě spoustu pitomostí, kterých lituju, a kdyby to šlo změnit, neváhal bych. Nechtějte ale po mně, abych je tu vyjmenoval. Nerad se chlubím.
Jaké máte plány do života?
Velké. Ten nejbližší velký je uvést znovu na scénu muzikál Nižní Novgorod, který jsme s Jitkou Molavcovou hráli před 30 lety. V novém obsazení a v nové podobě. Z původního obsazení jsme tam zbyli už jen tři: Jiří Suchý, Jitka Molavcová a Olinka Patková.
Dokument o vašem životě „Lehce s životem se prát“ byl nominován na nejlepší dokumentární film, co na to říkáte? Čekal jste takový úspěch?
Věděl jsem jen bezpečně, že to bude dobrý film, protože Olga Sommerová špatné netočí.
Nebylo vám nepříjemné jít s kůží na trh a vymluvit se ze svého života?
Kdyby mi to bylo nepříjemné, nerozpovídal bych se.
Fotogalerie |