Psal se konec roku 2014. Manželka Zdeňka Pohlreicha čelí drtivé diagnóze. Lékaři jí oznámili, že má rakovinu prsu. Poprvé přitom onemocněla už před 12 lety, kdy jí v důsledku rakoviny děložního čípku vyjmuli dělohu.
„Už měsíc před tím, než mi oznámili rakovinu prsu, jsem byla jsem v nervech a říkala jsem si, že mám v sobě snad nějaký nádor, že mě něco žere zevnitř. V noci jsem pociťovala chvilkové slabosti v prsu, až jsem si ho musela chytnout. Po půl minutě to odeznělo. Pak jsem si namydlená v koupelně při sprchování nahmatala bulku,“ započala své vyprávění v pořadu 13. komnata Pohlreichová.
Když svůj nález oznámila manželovi, okamžitě ji hnal k doktorce. Na vyšetření šla ihned druhý den. Prohlídka ukázala, že je situace vážnější, než se zdá. Zdeňka měla podstoupit biopsii, aby se ukázalo, zda se jedná skutečně o nádor. V ten moment však přišel zkrat.
Vzdor a zdrcující diagnóza
„Na internetu jsem se dočetla, že ti biopsie může rakovinu roznést po celém těle,“ vzpomíná Zdeňka. Rozhodla se neléčit. V ten moment zavolala lékařka Pohlreichovi a nastínila mu situaci. Měl za úkol manželku za každou cenu donutit, aby vyšetření podstoupila.
Zdeňka Pohlreichová bojovala s rakovinou dva roky.
„Zdeněk mi volal úplně šílený, že okamžitě musím na tu biopsii. Takhle naléhat jsem ho ještě nikdy neslyšela, takže si myslím, že měl opravdu strach,“ uvádí Pohlreichová.
„Je to mix hrůzy a naděje, když čekáte na výsledek a doufáte, že se dozvíte něco pozitivního,“ dodává její manžel. Happy end se však nekonal.
Biopsie ukázala, že se jedná o agresivní nádor se zasažením mízních uzlin. Pohlreich stál manželce pevně po boku, diagnózu si však vyslechla sama. Zdeněk čekal na chodbě.
„Když mi to ta doktorka oznámila, začala jsem brečet. Předtím jsem nebrečela léta. Odběhla jsem na záchod. Zdeněk stoprocentně věděl, co se děje. Když jsem se vrátila, jen jsme na sebe pokývali. Ani jsem to nemusela říkat.“
Pohlreich svou manželkou nenechal padnout.
Další fáze vzdoru, odmítání chemoterapie
„Propadla jsem se do totálních depresí a strachu o život. Nebyla jsem schopná racionálně jednat a myslet. Jen se bojíš. Co bude s dětmi, co bude s prací, co bude s manželem, už vidíš rakev, už se pohřbíváš. Ten šok byl obrovský.“
Emocionální napětí, úzkost a strach přivedly Zdeňku na scestí. Opět podlehla tlaku dezinformací.
Doktorka jí řekla, že pokud ihned nezačne s chemoterapií, do roka zemře. Nedůvěřivá Zdeňka se však konvenční léčby bála.
„Na internetu jsem začala vyhledávat možnosti alternativní léčby. Myslela jsem si, že mě ty chemošky totálně zdevastují, že budu hnusná, odporná, bojíš se, že budeš neschopná matka, nepřitažlivá pro muže. Viděla jsem scénáře, kdy zvracím a je mi 14 dní špatně,“ vysvětluje.
Rozhodla se odjet do Bělehradu za léčitelem, který měl do nádoru píchat jistou léčivou látku. Když s tím přišla za manželem, opět se strhla hádka a naléhání, kterému také nakonec podlehla. Odevzdala se do rukou lékařů. K tomu meditovala a pomáhala si alternativou. Rodina si ulevila.
Proces uzdravení a vlastního uvědomění
Po druhé chemoterapii začal Zdence nádor rychle mizet. Po tři čtvrtě roce podstoupila mastektomii levého prsu. Dalších šest měsíců docházela na ozařování. Celou léčbu přitom snášela lépe, než očekávala. Byla plná energie a uvědomovala si hodnotu vlastního života.
Jak sama tvrdí, vlivem utrpení, které prožila, našla jeho smysl a raduje se z každé maličkosti. Zbytečně se nezlobí, neutápí se v nespokojenosti pramenící z jejího perfekcionismu. Konečně naplno žije. „Před nemocí jsem měla nádherná prsa a byla jsem se sebou naprosto nespokojená. Teď svoje tělo miluju,“ nastiňuje životní obrat.
Dnes je Pohlreichová šťastná. Utrpení nelituje. Došla díky němu totiž prozření.
Dokonce si vyřešila vztahy se svou rodinou, především s maminkou.
„Za svoje problémy jsem vinila mámu a tátu jsem měla postaveného na piedestalu. Ono to ale bylo obráceně. Táta nebyl doma a všechny problémy s námi řešila máma. Táta nechodil domů, měl ženy, pil a já obvinila toho nejhodnějšího člověka, který se nás snažil chránit. Prevít byl ten táta. Byl motorkář, žil svobodomyslně a na rodinu kašlal.“
Jiří Pomeje zvolil smrt
Boj s rakovinou prožívá právě také Jiří Pomeje, kterého lékaři postavili před nejtěžší rozhodnutí jeho života. Buď podstoupí odstranění hrtanu, což mu zanechá v krku otvor s dýchací trubicí, nebo zemře. Rozhodl se zemřít.
Pomeje odmítá operaci. Přehodnotí ještě své stanovisko?
„Nechci slintat, nechci smrkat krkem, nechci se utopit, když se ponořím do vody. Nedopustím, abych zkazil život manželce a dcerce. Na to nemám právo! To si radši s nimi užiju chvilku ještě hezké věci a potom zmizím,“ pronesl v zápalu emocí Jiří.
V naději ho drží alternativní léčba. Dieta, jejíž zásluhou by měl nádor ustoupit. Změní ještě své rozhodnutí?
Fotogalerie |
79
51
23
19
7
6
