Jiří Menzel se řadí mezi nejuznávanější české režiséry. Už v roce 1966 získal Oscara za svůj první celovečerní film Ostře sledované vlaky. Snímek Vesničko má středisková si o necelých dvacet let poté vysloužil nominaci na další Cenu Akademie. Tu však neproměnil. Mezi jeho další filmy patří například Postřižiny, Slavnosti sněženek, Na samotě u lesa, Obsluhoval jsem anglického krále nebo jeho poslední snímek Donšajni.
V životě musel Menzel coby umělec čelit i jistým politickým tlakům. Mnozí mu zazlívají, že v roce 1977 podepsal Antichartu.
Podpisu Anticharty nelituji
Když došlo k podepsání Charty 77, rozpoutali komunisté nenávistnou kampaň, která měla signatáře uvrhnout do propasti. Označili je za ztroskotance.
V reakci na to byli do Národního divadla sezváni umělci, kteří měli podepsat dokument, jenž měl signatáře izolovat od zbytku společnosti. Odsoudit je. Takzvanou Antichartu. Objevila se tam jména jako Jan Werich, Bohumil Hrabal nebo právě Jiří Menzel.
V roce 1966 získal Menzel Oscara za film Ostře sledované vlaky.
Ten svůj podpis nikdy nezpochybňoval, snažil se ale ospravedlnit. „Když přišli Rusové, nesměl jsem dělat. Nějakou dobu to trvalo, ale pak jsem se postupně dostal k práci. A najednou to vypadalo, že o ni zase přijdu,“ řekl kdysi.
Po sametové revoluci se podle jeho slov Anticharta zbytečně nafoukla.
„Anticharta je něco, co je v českém národě zakalené. Je to stejné, jako že za války spousta lidí pracovala pro německý průmysl, ale odnesl to Vlasta Burian. Na někoho se musí ukázat prstem,“ tvrdil.
Jiří Menzel v roce 2000
Nikdy přitom komunismus neobhajoval. Dodnes ho připodobňuje k rakovině, která zlověstně obchází Evropu.
Toho, že podepsal dokument proti Václavu Havlovi a dalším chartistům, nelituje.
„Podpis Anticharty je sranda proti tomu, že někdo platil příspěvky do strany a sloužil režimu, což byla většina populace. To není moje ostuda. To je ostuda těch, kteří mě k tomu donutili,“ dodává.
Láska na sklonku života
Jiří Menzel žil staromládeneckým životem. On miloval ženy a ženy milovaly jeho. Do manželského svazku se nehnal. Věděl, že by den co den balancoval na hranici mezi „šťastně až do smrti“ a rozvodem.
„Věděl jsem, že na mě ženy letí, ale také jsem tušil, že asi nikdy nebudu poslušný a věrný manžel. Stále by mi hrozily rozvody a ty by mě asi zruinovaly,“ řekl Blesku Menzel.
Když před mnoha lety poznal svou budoucí manželku Olgu, studovala žurnalistiku, s Jiřím dělala rozhovor. „Měla jsem z něho respekt, ale on byl nepříjemný a nervózní, protože měl před premiérou v divadle,“ vzpomínala kdysi Menzelová.
Olgu a Jiřího od sebe dělí čtyřicet let.
Po rozhovoru své dojmy režisérovi také sdělila. Tím ho zaskočila. Menzel ji pozval na představení do divadla a následně k sobě domů. Tam už zůstala.
„Když jsem poznal Olinku, věděl jsem, že ona o mé peníze nestojí. Během chvíle jsem věděl, že jinou ženu už nikdy nechci,“ vysvětloval Menzel. Protože měli lidé tendenci vnímat Olgu jako režisérův doplněk pro pobavení, rozhodl se ji pojmout za svou choť.
Stalo se tak v Bangkoku v roce 2004.
Děti Menzel přesto nechtěl, na rozdíl od Olgy. Pohledná blondýnka se tedy zařídila jinak.
Nemanželské dítě
Přivedla na svět holčičku, Aničku, a i když to dlouhou dobu popírala, vyšlo najevo, že dítě zplodila s režisérem Jaroslavem Brabcem.
„Jirka říkal, že děti nikdy nechce. Myslela jsem, že se to zlomí, ale nezlomilo. Řešila jsem to po svém. Když jsem otěhotněla, okamžitě jsem mu to řekla. Byli jsme domluvení, že až se to stane, naše cesty se rozdělí,“ přiznala tehdy.
Olga Menzelová a Jaroslav Brabec se dodnes vídají. Režisér se k dceři hlásí.
Situace v rodině byla napjatá, nakonec se Menzel rozhodl přijmout Aničku za svou.
„Nerozvedli jsme se, protože mám Olgu rád. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se přes to přenesl, protože každý člověk je tak trochu samolibý, ale nakonec jsem to zvládl. Andulčina otce si velmi vážím, protože má obě holky rád, i když mezi ním a Olgou nic není. Ukázalo se, že zkrátka dokážeme leccos přežít hlavně proto, že Andulka stojí za to, aby nebyla předmětem hádek,“ vysvětlil.
Menzel přijal za svou i nemanželskou dceru Aničku.
Rodičovství Menzela dokonce natolik chytlo, že zplodil druhou dceru, Evu Marii. O jejím biologickém otci se také dlouho spekulovalo, podoba mluví jasně. Je Menzelova.
Poslední dobou už žil manželský pár odděleně. Nestála za tím ovšem partnerská krize, ale Menzelovo pohodlí. „Bydlíme odděleně hlavně kvůli mně. Mám rád své soukromí a klid a jsem Olince vděčný, že to toleruje. Jsem ješitný manžel a dost možná i špatný otec,“ řekl režisér loni Expresu.
Roky bez práce
Přestože svoji práci miloval, poslední roky se jí příliš nevěnoval. Ne že by nechtěl, ale nepřicházely nabídky. Nastalo období stagnace.
„Já si neumím říkat o práci. Nikdy jsem to nedělal, celý život jsem nabídky dostával a jsem na to také moc nafoukaný,“ řekl pro Seznam.cz před pár měsíci Menzel.
Menzel si o práci neříkal. Celý život mu padala do klína sama.
Česká kinematografie podle jeho názoru upadá. Produkuje se příliš filmů a často na úkor kvality. Technické vymoženosti umožňují, aby se ujal režie i člověk, který není kovaný v oboru. Blbne podle jeho slov i český divák.
Jiří Menzel se svými filmovými počiny rozhodně zapsal do historie a brát za příklad si ho budou mladí režiséři ještě mnoho a mnoho let.
Fotogalerie |
