V době, kdy spolu tento rozhovor děláme, je to patnáct dní, co vás propustili. Lidé se ptají, čím se Jiří Kajínek bude živit. Máte plán?
Jsou tady určité projekty, na kterých se pracuje. Uvidíme, co bude.
A bude to něco v showbyznysu? Protože Petr Jákl mi něco takového naznačil v rozhovoru, že jste o to kdysi projevil zájem.
Nevím, co bude. To ukáže čas. Teď existují určité nabídky, zatím nevím, jestli to dopadne dobře, nebo špatně.
Přišla nabídka i přímo od Petra Jákla?
Nabídky přišly ze všech možných stran. Nechci to konkretizovat. Dokud to nebude hotové, neuzavře se to a nebude to venku, nehodí se to.
Umíte si představit, že jezdíte besedy a mluvíte k lidem? Nabídl vám to i Josef Klíma, takže o to asi zájem je.
Josef Klíma mi poslal dopis s tím, že televize Prima mi něco nabízí a že za to dostanu nějaké peníze. V tom dopise, který jste nejspíš viděl, stálo, že ho lidi zastavují, protože ho považují za mého guru. Já bych takový dopis nikdy nezveřejnil, kdyby Josef Klíma nedělal to, co dělá. To, co on dělá dneska, nechápu.
Můj dotaz ale zněl, zda si umíte představit, že byste jezdil po besedách a setkával se s fanoušky.
Já vám rozumím a na to chci odpovědět. Josef Klíma v tom rozhovoru říká, že bychom jezdili po besedách a besedovali. Já bych si to i uměl představit, ale musí to mít určitou formu. Hlavně to ale nemůžu dělat s člověkem, který v době, kdy prezident republiky řekne v Čáslavi na náměstí, že vážně uvažuje o milosti pro Jiřího Kajínka, tak Josef Klíma neváhá jet do Rakouska točit s Pokošem něco proti Kajínkovi a Zemanovi. On tak ještě mohl ovlivnit pana prezidenta před podepsáním milosti a ten si to mohl rozmyslet. Pak za mnou Klíma přijde a nestydí se mi říct, že budeme po kulturákách dělat besedy. To se na mě nezlobte, kdo je tady ten bezcharakterní? Kdo komu bude dávat lekce ze slušného chování?
Proč si myslíte, že Josef Klíma tak jednal? Chtěl na vašem příběhu vydělat?
Třeba to tak není, ale řeknu vám, co se odehrálo. Chodím po ulicích, kde mě zastavují lidi a říkají mi: My jsme tak rádi, že jsme vás podpořili. A já jim za to děkuju s tím, že si toho vážím. A oni mi vysvětlují, že chodili na besedy s panem Klímou, kde prodával své knížky, které o mně vydal, a když se ho ptali, zda z prodeje dostávám podíl, tak jim tvrdil, že ano. Tak je prý kupovali s tím, že mě podpoří. Na tohle těm lidem vždy říkám, že je pan Klíma, pokud se to vážně takto stalo, obelhal. Já jsem měl smlouvu s Petrem Jáklem a smlouvu se společností Fragment, dneska je prodaná Albatrosu. Za knihu jsem dostal nějaké peníze, za film jsem dostal nějaké peníze. Tím to končí. Ale od Kroupy a Klímy jsem nikdy nedostal ani korunu. Za žádný rozhovor ani knížku. Pak ale, když vám to lidi vykládají, vám přijde divné, že by si to vymysleli úplně všichni. A Klíma řekne, že to není pravda, že to nikdy neřekl. Mně je to ale nepříjemné.
Zpátky k práci. Když by se natáčelo pokračování filmu Kajínek, chtěl byste si v něm zahrát sám sebe?
Já nejsem herec a zase vám k tomu řeknu historku. Když se začínal točit film Kajínek, tak úplně prvotní režisér měl být Filip Renč. Ten za mnou byl ve vězení ve Valdicích a říkal mi: Mně by se nejvíc líbilo, když byste hrál ve filmu sám sebe. Byl by to světový unikát. Na to jsem odpověděl, že to nejde, protože jsem zaprvé ve vězení a za druhé nejsem herec. Filip Renč na to tehdy řekl, že to není problém, protože bych nic nehrál, byl bych sám sebou. Tehdy se to snažili nějak zařídit, což vězeňská služba nepovolila. Ale v tu dobu to vypadalo, že bude milost nebo obnova řízení, takže se čekalo, jestli se nedostanu ven. Takže pokud bych to zvládl a odborníci od filmu by řekli, že můžu hrát sám sebe a jsou schopní to financovat, tak proč ne. To je nádherná věc. Já ale nejsem člověk, který se žene do filmů nebo televize. Já jsem již dostal několik nabídek do různých pořadů, za ně děkuju a odpovídám, že není čas. V televizi bych mohl být okamžitě. Dostal jsem několik nabídek. Moje touha není se zviditelňovat. To je až druhotný efekt. Já jsem chtěl být svobodný člověk, což jsem. Klidně bych to dneska někomu přenechal, ať je slavný za mě, a já bych byl neznámý, ale svobodný. To, že mě lidi dneska poznávají, je mi zatím příjemné, neobtěžuje mě to a vážím si těch lidí. Musím se usmívat nad tím, když někdo pracuje na tom, aby byl slavný, a pak si stěžuje, že ho ti ubožáci na ulici obtěžují. Já bych si to nikdy nedovolil říct. Když chceš být slavný, holt tě pak bude někdo obtěžovat. A když ti to vadí, jdi čistit ulice. Já jsem ale nechtěl být slavný a dneska jsem známý. Dneska jsem zastavil na benzínce a všichni mě hned poznali. Lidi jsou příjemní a nemůžu si stěžovat.
Říkáte, že jste dneska zastavil na benzínce. Řídíte sám?
Nemám problém.
Kajínek si sedá na místo řidiče, před sedmi lety si ve vězení obnovil řidičák.
Dostal jste se do řízení hned?
První dva dny řídila paní doktorka, třetí den jsem sedl za volant a jel jsem, jako by se nechumelilo. Někde se psalo, že jsem zabloudil. Dobře, odbočil jsem nesprávně. Já jsem zvyklý jezdit podle map, ne podle navigace. I když dneska i já mám v mobilu navigaci. Taková je totiž doba. Po 23 letech jsem vyšel z vězení, třetí den jsem řídil auto a všichni byli v šoku. Mám řidičák a občanku, proč bych nejezdil?
To bylo první, co mě napadlo, jak to, že jste si nechával udělat řidičský průkaz. Proč?
Tehdy jsem čekal, že půjdu z vězení. Řešilo se obnovení řízení a prezident sliboval milost. Já prostě chtěl být připravený, protože to tak obvykle dělávám. Snažím se být připravený.
Jiří Kajínek si dopřál oběd v restauraci.
Máte dostatek peněz na to, abyste nějakou dobu žil, aniž byste musel do práce?
Přesně tak. Mám dostatek peněz, abych se mohl rozkoukávat. Delší dobu, než by si kdokoliv mohl myslet.
A nenarážíte na lidi, kteří četli články, že je z vás milionář, a říkají si vám o půjčky? Třeba Karel Gott a Lucie Bílá se s tím setkávají.
Slyšel jsem Lucii Bílou, jak říkala, že někomu dala dvacet tisíc a ženská jí napsala, že by to potřebovala každý měsíc. To ale není můj případ. Já se setkávám s tím, že mě lidi zastavují na ulici a věnují mi boty za 4300 korun. V Brně jsem potkal jednoho kluka z bývalé Jugoslávie, který mě zval do baru na oběd. Chtěl jsem zaplatit, ale on nechtěl. Říkal mi, že až pojedu do Prahy, mám jet do Slovanského domu, kde má bratrance, kterému hned volal, a ten mi řekl, abych dorazil, že mě bude hostit zadarmo. V mém případě je to opačně. Lidi po mně nechtějí peníze, ale naopak mě chtějí potěšit. Je to ještě tak, že za mnou chodí a říkají, že mi přejí obnovu řízení, aby mi stát musel zaplatit těžké miliony. Prý mi přejí, abych dostal co nejvíc peněz. To, že si lidi závidí vše, je jasné, ale mně lidi přejí, abych nemusel dělat nic.
Bude obnova řízení? Pokusíte se o to?
Uvidíme, co se stane. Věřil byste před rokem, že mi Miloš Zeman udělí milost? Nevěřil byste. Říkal, že nebude udělovat milost. Život je větší režisér než všichni dohromady. Já bych samozřejmě rád, aby došlo k obnově řízení a ukázalo se, že jsem ve vězení neměl být ani den. Otázkou je, zda se to povede. Já pro to samozřejmě něco udělám. Nevím ale, zda to bude trvat týden, měsíc, půl roku nebo rok. To já nevím.
Jste v kontaktu s Klárou Slámovou, nebo pokus o obnovu řízení budete řešit přes jiné právníky?
V kontaktu jsme, ale budu to řešit přes jiné právníky. V této věci mě zastupuje doktor Tomáš Zejda, tak to třeba bude mít na starosti on.
Po vašem propuštění všechny zajímalo, kde se usadíte, a vy jste si vybral Brno. Nebyla by lepší volbou pro vás Praha, kde byste měl větší anonymitu?
V Praze bych neměl větší anonymitu. Byl jsem tam první den po propuštění a všude byly moje fotky. Pro mě může být anonymita jedině, když se odstěhuju do Mnichova nebo do Řecka. Nesmí tam ale přijet čeští turisti. To je jediná varianta. Až na mě tady bude někdo příliš útočit, seberu se, odjedu do Řecka, lehnu si na pláž a budu sedm let čekat. Za sedm let se vrátím, řeknu, že uběhla podmínka, ať mi to smažou a vlezou mi na záda.
Když jste vyšel ven, nechtěl jste, aby kdokoliv věděl, kde bydlíte. Dneska to ví celá republika. Dojde k dalšímu stěhování?
Já se nehodlám před nikým schovávat. Nemám k tomu důvod. Ať se schovávají jiní. Ať se bojí jiní, kteří vědí, proč se bojí. Kdyby neudělali něco špatně, neměli by důvod se bát. A když někdo křičí, že se bojí, tak asi ví proč.
Když by teď kdokoliv přišel a řekl, že to udělal on, nic se mu nestane? Ten případ je promlčený.
Je to tak. Proč by to ale někdo dělal? Nikdo to neudělá. To jsou fantazie pana Klímy. Dvacet tři let tady žije někdo, kdo to udělal a mlčel, tak proč by teď promluvil? Třeba jednou promluví Vojta Pokoš a řekne pravdu. Pan Klíma říká, že Vojta Pokoš nikdy neřekne nic jiného, ale jak víte, co bude za pár týdnů? Třeba Vojta Pokoš přijde a řekne: Ano, já teď řeknu pravdu, bylo to takhle a takhle.
Vy jste naznačil cestování, dovolené. Smíte vycestovat z České republiky?
Podmínečný trest mě nijak neomezuje. Můžou mi nastavit probační službu, které bych se musel každý den hlásit, abych dokázal, že mám na svačinu.
Kajínek se po 23 letech dočkal milosti. Před věznicí rozdával rozhovory a autogramy
A máte nějaké takové nařízení?
O ničem nevím. Já hlavně nejsem ten případ. Já nemusím probační službě dokazovat, jestli mám kde bydlet, zda mám na svačinu a jestli nepiju alkohol nebo neberu drogy. Já takový problém nemám. Mám víc peněz, než mají oni.
Kolik tedy máte peněz?
Teď v peněžence asi dvě stě korun. Mám na živobytí. Mám tolik peněz, že nemusím krást. Abychom si rozuměli, já jsem byl za krádež odsouzený v roce 1985. To je 32 let a pořád mi to někdo předhazuje. Správně je to tak, že když vězeň vyjde z vězení, společnost by mu měla umožnit se do ní začlenit. Mělo by dojít k jeho resocializaci a nápravě. A nikdo by mu neměl připomínat, za co byl ve vězení. A já patnáct dní poslouchám, že jsem vrah, masový vrah, brutální vrah. A když to třeba novinářům vyčtu, řeknou mi, že jsem za to byl odsouzený. Ano, ale oni mi to už nemusí připomínat. Já toužím po začlenění do společnosti.
A teď zpátky k cestování. Zvažujete, že pojedete v létě na dovolenou k moři?
Já mám teď dovolenou. Můžu se sebrat a letět na Bali, ale to moře se neztratí. Bude tam pořád.
Je nějaká vysněná země, do které byste se chtěl podívat?
Nemám takový sen. Užívám si Českou republiku. Lidi jezdí do zahraničí a neznají svou zemi. Já jsem dřív byl v nějakých zemích. Mě to nemůže ohromit a uchvátit, jestli se vykoupu ve Vltavě, nebo v moři. Pořád je to voda. Po 23 letech pekla jsem v ráji. Co bych chtěl víc?
Máte trvalý vztah s paní doktorkou. Přemýšlíte o svatbě, když už můžete?
Paní doktorka již jednou vdaná byla a další manželství ji neláká.
Takže se brát nebudete?
Do toho nikomu nic není.
Souhlasil jste s rozhovorem, takže mě to zajímá.
Pokud se rozhodneme jinak, tak se tak stane, ale proč bychom se měli brát? Já přece nebudu zakládat rodinu.
Dobře, že jste to nakousl, a co děti? Je vám 56 let a produktivní část svého života jste byl ve vězení. Netoužíte po potomcích?
Když jsem byl ve věku, že bych měl mít děti, dělal jsem nezákonné věci. Otvíral jsem cizí domy, byty, trezory, dělal jsem obchody se zlatem. Měl jsem partnerky, které se mnou chtěly mít děti a vzít si mě. Já jsem tehdy říkal, že i když je miluji a miluju i děti a chci je mít, tak při své zodpovědnosti bych nikdy nedopustil, aby moje dítě zůstalo na svobodě a já šel do vězení. Takže dokud jsem dělal nezákonné věci, říkal jsem, že se nemůžu ženit a mít děti. Měl jsem v plánu, že až nastane čas, přestanu dělat nezákonné věci, založím rodinu a budu žít normálním životem. To se nepodařilo, vše se změnilo. Proto jsem neměl děti. Nemohl bych to tomu dítěti udělat. Nemůžu dítě nechat doma a jít do vězení. To ať si dělají ostatní.
Jiří Kajínek se svou přítelkyní Magdou.
A dneska?
Zmiňoval jste prvně Karla Gotta a já ho mám strašně rád a uznávám ho. Líbí se mi, že si už se sebe dokáže udělat legraci. Když byl mladší, byl jiný, upjatý. Dneska je z něj frajer. Starý chlap, frajer. Karel Gott ale asi nemá problém s tím, že má malé holčičky a ty se nedočkají toho, že jim tatínek popřeje, až půjdou k maturitě, protože se toho s největší pravděpodobnosti nedožije. I když já bych mu moc přál, aby se toho dožil. Ale já bych neudělal to, abych měl dítě po šedesátce a dítěti by bylo dvacet let v době, kdy by mně bylo osmdesát. Z mého pohledu bych to bral jako sobectví vůči tomu dítěti. Nikomu svůj názor nevnucuju. Přeju starým chlapům, kteří chtějí mít děti, ať je mají. Asi jim to rozsvítí život a obohatí. Když budovali kariéry, neměli na děti čas. O své děti, kterým je dneska čtyřicet, tak o ty se nestarali, ale starají se nyní o děti, které by měly být jejich vnuci, možná pravnuci.
Takže jste smířený s tím, že nikdy nebudete mít děti?
Ano, jsem s tím smířený. Ale je to tak, že si dneska něco říkáme a za rok to může být jinak. Nikdy neříkej nikdy. Nevíme, co se stane.
Většinu svého produktivního života jste byl ve vězení. Počítáte s tím, že nebudete mít důchod?
S největší pravděpodobnosti budu mít tolik peněz, že mi to bude stačit. Je tady ale varianta, že budu deset let vydělávat tolik peněz, že zaplatím vše, co je potřeba, abych důchod dostal. Když na to přijde, já ty roky můžu doplatit. Nebo si ty peníze nechám a budu žít z toho, co budu mít naspořené. Mám to promyšlené. Ostatně jako vše.
První část rozhovoru si můžete přečíst ZDE.
Fotogalerie |
