V roce 1984 jste natočil asi svůj nejlepší seriál – Sanitku. Věděl jste po přečtení scénáře, že to bude mimořádný seriál, který se bude reprízovat i desítky let po natočení?

Ne, to mě rozhodně nenapadlo. Zpočátku to ani nemělo tu ambici. Byl to prostě seriál jako každý jiný, které televize realizovala. Že se to takhle povedlo a přežilo desítky let, je více méně náhoda.

Jaromíra Hanzlíka jste chtěl do hlavní role od začátku?

Hanzlíka chtěl především scenárista Jiří Hubač. Já jsem chtěl Bartošku do role, kterou tam hrál. Musel se předkládat papír s podrobným obsazením, a když tam byl nějaký „škůdce režimu“, přišel požadavek ho přeobsadit. Mně se to stávalo málokdy. Stalo se mi to v jednom případě v Sanitce, ale neřeknu vám, ve kterém.

Musel jste Jana Šťastného dlouho přemlouvat, aby vzal v Rodácích hlavní roli Petra Vitáska, kterou mu po revoluci dlouho otloukali o hlavu?

Nemusel. Ale musel jsem se domluvit s Janou Hlaváčovou, která byla jeho ročníkovou vedoucí na DAMU, aby mi ho pouštěli na natáčení.

Jak vznikl seriál Pojišťovna štěstí?

Na Nově zjistili, že by potřebovali velký seriál. A protože tehdy končila v České televizi jako dramaturgyně Šárka Baborovská, oslovili ji, přešla na Novu a dělala tam stejnou práci jako v České televizi. Vymysleli seriál Pojišťovna štěstí a mě k tomu přizvali jako režiséra.

Kde jste objevil Miroslava Etzlera a Alenu Antalovou, ze kterých Pojišťovna štěstí udělala velké hvězdy?

Etzler tu roli původně hrát neměl. Chtěl jsem, aby ji hrál Honza Čenský, který tam nakonec dostal menší roli. Líba Šmuclerová mi na něj ale řekla ne, tak jsem hledal dál. Vzpomněl jsem si na Etzlera, dali jsme si kafe a bylo rozhodnuto. Jak jsem našel Alenku Antalovou, to už vůbec nevím. Moje pomocná režisérka mi řekla, že je ze všech nejlepší, a já na ni dal.

Nebál jste se do velké role obsadit Kateřinu Brožovou, která je jako herečka často označovaná za afektovanou?

Myslím si, že ona je velmi dobrá herečka, jen je potřeba s ní umět pracovat.

Jiří Adamec se na narozeninách Františka Janečka potkal s Kateřinou Brožovou, kterou pravidelně obsazoval do svých seriálů.

Proč jste nerežíroval pokračování Sanitky v roce 2013?

Původně jsem byl k té Sanitce 2 přizván. Dokonce jsem seděl s tehdejším generálním ředitelem České televize Jiřím Janečkem a celý seriál jsme probírali. A najednou to dělal někdo jiný. Údajně prý nikdo z těch autorů nechtěl, abych to režíroval já.

Byl jste naštvaný na Jaromíra Hanzlíka nebo Zlatu Adamovskou, že do Sanitky 2 šli bez vás?

Ne. Vůbec mě to nenapadlo. To je tak, že za některé věci chcete bojovat a za jiné ne. Třeba si mysleli, že na režisérovi nezáleží.

Myslíte si, že umí být herci vděční, nebo to jsou jen „prostitutky“, které jdou za tím, kdo jim nabídne práci, slávu a popularitu?

Řekl bych, že nejsou jedno ani druhé. Herec je člověk, který buď má práci, nebo ji nemá. Pro herce je důležité, aby měl práci. Když ji nemá, tak je to špatně.

V roce 2019 jste natočil svůj první a zatím poslední film do kin Léto s gentlemanem podle scénáře Jaromíra Hanzlíka, který hrál hlavní roli, a oba jste do snímku vložili i svoje peníze. Přestože šlo o romantickou komedii, ve které hráli i vaši herci Alena Antalová a Igor Bareš z Pojišťovny štěstí, velký úspěch se nedostavil. Vrátily se vám peníze, které jste do filmu vložil?

Ne. Nedostal jsem ani korunu z honoráře. Celý honorář jsem vložil do toho natáčení, abychom nezůstali nikomu nic dlužni. Pokud vím, tak jsme zaplatili všechno, akorát já jsem nedostal nic. A Hanzlík asi taky ne.

Vy jste ale do toho filmu investoval i svoje peníze…

Zpočátku jsme samozřejmě museli něco investovat, ale to je taky pryč. Navíc už je to dávno. Milion to byl určitě.

V čem byla podle vás chyba, že Léto s gentlemanem nebylo úspěšné?

Podle mě byl problém v tom, že ten film oslovoval generaci, která nechodí do kina. Byl prostě pro starší. Ti, kdo chodí do kina, se tam nenašli. Proč by chodili do kina na film, který není o nich a pro ně? V televizi to fungovalo jinak.

Jiří Adamec a Jaromír Hanzlík museli film zafinancovat z vlastních úspor.

Máte dnes, v šestasedmdesáti, ještě nějaký režisérský sen, něco, co byste chtěl natočit?

Ne nemám. Chci jen v klidu žít.

Kde jste se začátkem devadesátých let seznámil s Janou Novákovou a čím vás okouzlila?

Měl jsem cestovní kancelář a potřebovali jsme udělat prospekty v anglickém znění. Hledal jsem někoho, kdo umí anglicky, a potkal jsem Janu. Ona umí velmi dobře anglicky. Navíc se mi od začátku líbila.

V roce 1994 začala na Nově, stejně jako vy, působit v Bingu, moderovat Sportovní noviny a postupně další pořady. Pomáhal jste jí a umetal cestičku, aby se na Nově dobře uchytila?

Ano, byla v Bingu v komparzu. Ale dokázala se prosadit sama, protože byla šikovná.

Vy jste byl v té době ženatý. Co se stalo doma, když váš vztah s o málem čtvrtstoletí mladší dívkou praskl?

Na to se radši neptejte. Rozhodně to nebylo přivítáno potleskem.

Je pravdivá historka, že jste byl s rodinou u moře na dovolené a Jana bydlela ve vedlejším hotelu a vy jste odbíhal od rodiny za ní?

Úplně takhle to nebylo, to je trochu zkreslené, ale plus minus tak nějak to bylo. Nebylo to ve vedlejším hotelu, ale v sousedním městě. Manželka o tom jedenáct let nevěděla, ale věděli to všichni kromě ní.

S první manželkou máte tři děti, Marka, Terezu a Kristinu, a všechny zůstaly na straně maminky a s vámi odmítaly komunikovat. Urovnal čas jejich nenávist a bavíte se spolu dnes?

Dodneška jsou na straně maminky a nekomunikují se mnou. Já bych rád, ale nejde to.

Sledujete zpovzdálí jejich životy, víte, zda mají partnery, zda z vás už udělaly dědečka?

Samozřejmě, to ano. Děti mého syna dokonce chodily se synem Danielem, kterého mám s Janou, do stejné školy.

Viděl jste někdy svá vnoučata?

Vnoučata mám asi čtyři, ale ani s nimi se nevídám. Nikdy jsem si s nimi nepodal ruku, ale viděl jsem je. Nesmíte zapomínat, že jsem ten zrádce. Vnoučata za to nemůžou, ale já jsem děda, který je na ho*no.

Není to moc velká daň za lásku, kterou jste musel zaplatit?

To víte, že je to vysoká cena. Kdysi mě to mrzelo, ale už je to mnoho let.

A co vaše první manželka, jste spolu v kontaktu?

Ano, občas si zavoláme, ale to je všechno. Děti o kontakt se mnou prostě nestojí, protože jsem zrádce.

Už pár let prosakují informace o konci vašeho vztahu a chystaném rozvodu. Jak jste na tom dnes?

Pojďme nerozebírat soukromé věci.

Na druhou stranu to teď můžete uvést na pravou míru.

Momentálně spolu nebydlíme. Jana bydlí s dětmi v domě, který jsme měli na Hanspaulce, a já bydlím v bytě nedaleko odtamtud.

Myslíte, že se k sobě ještě vrátíte?

Už je to na ho*no.

Jaký byl vlastně problém mezi vámi?

Asi jsem nebyl ten správný model, který by jí vyhovoval.

Jaký je vůbec život s režisérem?

Špatný.

Režíruje i své nejbližší doma?

Bohužel ano. Byl to jeden z důvodů, proč jsme se rozkmotřili. Možná jsem byl moc autoritativní.

Nejde to změnit?

Možná by to šlo, ale na tom se musí dlouhodobě pracovat.

Budete se tedy rozvádět?

Zatím to vypadá, že ne.

Jana Adamcová, Jiří Adamec

Jste zámožný muž, který vlastní několik vil na Hanspaulce a máte byt v Dejvicích

Momentálně máme na Hanspaulce dům, ve kterém bydlíme. Pak dům, ve kterém je indická ambasáda, to je všechno. A ten můj byt.

Četl jsem, že jste před třemi lety koupil za padesát milionů tři pozemky vedle sebe na okraji Prahy. Chystáte se i s dětmi, až povyrostou, stavět tři domy vedle sebe?

To jsem původně chtěl, ale už nechci. Něco už jsem prodal, ale část jsem si nechal. Vypadá to, že stavět zatím nebudeme. Máme byt v Americe. Původně jsme tam měli vilu, tu jsme prodali a koupili jsme byt na pláži na Floridě. Jezdíme tam málo, ale samozřejmě poplatky platit musíme. V podstatě to jsou vyhozené peníze. Na druhou stranu nevíme, co bude dál s dětmi, až budou větší. V létě tam jezdíme a obě děti mluví perfektně anglicky. Já bych tam natrvalo žít nechtěl a myslím, že ani Jana ne.

Co vám dnes dělá největší radost?

Možnost číst si a přemýšlet o tom, co jsem v životě udělal špatně.

A o tom, co jste udělal dobře, nepřemýšlíte?

O tom přemýšlejí jiní. Zatím mi slouží zdraví. Věk už mám, takže jednoho dne to přijde. Víte, kolik mi v poslední době umřelo kamarádů?

Chodíte na pohřby?

Ne úplně rád. Na pohřbu Jana Kačera jsem nebyl, i když jsme se znali osobně. Pokud možno na pohřby nechodím.

Fotogalerie 12 fotografií