Úřadující sportovkyně roku čelí kritice okolí, které ji napadá z nekolegiálnosti a staví ji do role neoprávněné kritičky, která začala o kolezích mluvit v momentě, když začala mít kariérní potíže.
Gabriela v rozhovoru s Martinem Veselovským pro DVTV nařčení vyvrací: „Knížka začala vznikat asi rok a půl zpátky, když jsem vlastně měla období největší slávy, když jsem věřila, že vyhraju olympiádu. To se bohužel nepovedlo, ale ta témata, která jsme chtěli popsat, tak tak byla známá dávno předtím, než se stalo to, že jsem nemohla odjet na olympiádu.“
Proč se Gabriela rozhodla tak kontroverzní knihu vydat? Mohlo jí být přece jasné, jaký poprask to vyvolá a že taková témata neprojdou bez povšimnutí.
„Rozhodla jsem se asi před dvěma lety zpátky, že bych chtěla ty věci říct, protože věřím, že se dá předcházet těm situacím a dá se sportovat dobře a vést lidi hlavně třeba v tom dorosteneckém věku tak, aby nesklouzli k něčemu takovému, k čemu jsem sklouzla já,“ zamýšlí se v DVTV nad tím, proč trenéři neumí zacházet se svými svěřenci.
Obecně má ale za to, že za tím stojí mezery ve vzdělání, nedostatek empatie a nesprávný přístup trenérů v práci s mládeží.
Mám pocit, že jsem na všechny brala stejný metr
Dále se rozhovor ubíral směrem k bývalým kolegům a trenérům sportovkyně. Martin Veselovský se Gabriely zeptal, proč se tak kriticky vyjadřuje o lidech, se kterými trénovala, i proč se pustila do trenérů samotných. Koukalová se ale bránila tím, že v knize se snažila vystupovat maximálně spravedlivě.
„Veškeré ty věci píšu na základě toho, že mám pocit, že jsem k sobě tam byla sama nejkritičtější, protože tam přiznávám spoustu věcí, na které vůbec nejsem hrdá. Když jsem byla sama k sobě tak upřímná, tak jsem měla pocit, že nemám tendence líčit někoho v lepším světle, když jsem sama sebe také nelíčila v lepším světle. Mám pocit, že jsem na všechny brala stejný metr. Přece nemůžu říct půl pravdy a někde zase, co se mi hodí, toho víc,“ vysvětluje Gabriela, proč kritizovala například Veroniku Vítkovou nebo trenéry Ondřeje Rybáře a Jindřicha Šikolu.
„Bylo to komplikované, určitě v tom hrála roli i ta moje nemoc, protože v momentě, kdy nejíte, tak samozřejmě člověk je podrážděnější a na spoustu věcí reaguje úplně jinak, než by reagoval za běžných okolností. Věřím, že ani pro ten tým to nebylo jednoduché se mnou vycházet, věřím, že zrovna nejsem úplně osoba, se kterou by se jednoduše dalo zacházet, která je prostě natolik jiná než ostatní lidi v tom sportu, že věřím, že pro ty lidi, kteří tam žijí v nějaké pospolitosti a jsou si hodně podobní, tak ani pro ně není jednoduché mě tam přijmout. Já jsem byla vlastně úplně jiná od začátku,“ přiznala sebekriticky Gabriela, že i vlastním dílem přispěla k nefungujícím vztahům mezi kolegy.
Fotogalerie |
