Jaroslav Sypal svůj filmový debut prožil v roce 1982 ve snímku Pásla kone na betóne, na životní roli si ale musel počkat téměř dekádu a půl. V roce 1995 si ho vybral režisér Jaroslav Soukup do role poručíka Hrubce.
Sám Sypal po letech přiznal, že ani nečekal, že roli dostane.
„Šel jsem na kamerové zkoušky, kde nás bylo opravdu hodně. Já jsem v tu dobu už měl zaplacenou letní dovolenou v Chorvatsku a myslel jsem hlavně na ni. Byl jsem překvapený, když za mnou později přišel režisér Jaroslav Soukup a požádal mě, zda bych dovolenou mohl případně zrušit. Film se měl totiž začít natáčet v létě. A tak jsem začínal něco tušit. Castingu se ale účastnilo mnoho známých herců a mě tenkrát nikdo neznal, proto mě stejně překvapilo, že nakonec vybrali právě mě,“ zavzpomínal Sypal s tím, že z celé trilogie má nejraději druhý díl. A to ze zcela sobeckých důvodů.
„Ten už mi psali rovnou na tělo. Spolupráce to byla opravdu plodná a já si myslím, že každý herec by měl potkat ‚svého‘ režiséra, tak jako já jsem potkal Jaroslava Soukupa. Bez něj bych nebyl nic,“ říká na rovinu herec, který není daleko od pravdy.
Právě režisér Jaroslav Soukup ho obsadil do jeho na dlouhou dobu poslední role, a to ve filmu Jak ukrást Dagmaru. Ačkoliv opět díky své malé postavě a nezaměnitelné mimice předvedl nezapomenutelný výkon, na další roli si musel počkat dlouhých dvacet let. Důvodem mohl být i fakt, že podle ČSFD.cz je snímek devátým nejhorším filmem všech dob.
Další nabídku dostal až loni od Tomáše Magnuska a zahraje si ve filmu Stáří není pro sraby.
A nutno říct, že v době, kdy nebyl v záři reflektorů, o sebe příliš nepečoval. To je zřejmé i ze snímků fotoreportérů Expresu, na nichž má Sypal špatně padnoucí bundu a značně ošoupané džíny.
Sami se podívejte na fotografie a uznejte, jak moc se věčně usměvavý herec změnil. Po jeho až nakažlivém úsměvu již není ani památky, zub času se na něm pořádně vyřádil.
Fotogalerie |
20
16
15
13
13
11
