Prostor Trčkovy síně se rychle zaplnil armádní elitou. Muži s drátky v uších, kteří očekávali příchod prezidenta, vážně hleděli na obrazovky, kde se promítaly záběry z válečných misí – patrolování v afghánských horách, adrenalinová vyčerpání, ale také hrůzy zranění a pády vrtulníku. Na videu se promítly i momenty odpočinku, kdy mezi vojáky vznikala nezničitelná přátelství a kde se vedl typický vojenský humor.
Válečné historky i trpké vzpomínky
Válečné historky i trpké vzpomínky Fiedor ve svých vzpomínkách otevřeně popisuje nebezpečné situace a každodenní rizika na misích. V jedné z kapitol – nazvané „Majorka na válečné stezce“ – vzpomíná na zvláštní incident s americkou důstojnicí, která ho obvinila ze sexuálního obtěžování. Sám na to dnes hledí s ironií, ale ve své době to byla pro něj vážná kauza, která ohrozila jeho kariéru i pověst. „V tomhle duchu, kdy se na válku vzpomíná nejen s vážností, ale i s humorem, se nesl celý večer,“ komentoval Pavel Hénik, který vzal roli vypravěče do vlastních rukou.
Fiedorovy zážitky z Afghánistánu zahrnovaly i okamžiky, kdy létal s afghánskými vojáky, jejichž bezpečnostní opatření byla často na úplném minimu. Když jim byla zima, jednoduše zavřeli dveře vrtulníku, což znamenalo, že si přestali krýt záda. „Věří, že Alláh jejich osud už předpověděl. Na všechno měli jednu odpověď: ‚Dá-li Bůh,‘“ přidal Fiedor s úsměvem při vzpomínce na tyto zkušenosti.
Jako speciální host dorazil na křest prezident Petr Pavel.
Ostrý humor a doznání vojenského dezertéra
Jedním z vrcholů večera byla řeč generála Karla Řehky, který pochválil české vojáky za schopnost improvizace: „Český voják umí uplést z ničeho bič,“ prohlásil s hrdostí. Dodal, že díky této dovednosti si česká armáda dokáže poradit i ve složitých situacích, což vojáci potvrdili pobavenými úsměvy.
Večer přinesl i nečekané přiznání. Spisovatel Pavel Hénik, který před povinnou vojenskou službou utekl na Nový Zéland, kde prodával džíny, řekl: „Tou knihou splácím svůj dluh armádě.“ Prezident Pavel jeho slova přijal s úsměvem a uklidnil ho: „To už je promlčeno.“
Prezident Petr Pavel vedle armádní psycholožky plukovnice Heleny Sovákové a syna Jana.
Prezident Pavel se křtu účastnil jako soukromá osoba, rozhovorům se však vyhnul. Vedle svého syna Jana, s nímž si večer mezi bývalými souputníky z armády viditelně užíval, působil uvolněně. Jan Pavel má jinak zcela obyčejný život v Tanvaldu, kde žije s manželkou a dcerou Aničkou, a s otcem tráví čas spíš mimo veřejné akce. „Zajdeme na výlet, někdy na pivo, dřív jsme chodili s pejskem, teď s dcerou Aničkou,“ prozradil Jan, jak vzácné chvíle se slavným otcem tráví.
Fido – z anděla smrti andělem dobra
Po více než pětadvaceti letech služby se Fiedor s armádou rozloučil a dnes jezdí jako řidič odtahového vozu. Sám sebe popisuje jako „anděla smrti, který se proměnil v anděla dobra“. Na křest pozval i své kolegy z odtahové služby, což vytvořilo neobvyklou směsici válečných veteránů, aktivních vojáků, prezidenta republiky a civilistů, kteří dnes pomáhají v jiných oblastech. Fiedor v tomto novém životě našel druhou kariéru, která mu dodává smysl – tentokrát bez kulometu a výbuchů.
Jaroslav Fiedor (uprostřed), spisovatel Pavel Hénik (vlevo) a náčelník generálného štábu Karel Řehka jako kmotr knihy.
Na závěr večera Fiedor s dojetím prohlásil, že to nejlepší, co mu armáda dala, jsou právě jeho kamarádi. „Vyznamenání za zranění a bojový kontakt jsem nedostal, ale získal jsem přátele na celý život,“ řekl. Jeho slova si získala respekt přítomných a připomněla, že armádní kariéra není jen o misích, ale hlavně o pevných vazbách, které přetrvají celý život.
Večer také ukázal pravý chlapský kodex. Vedle sebe stáli obyčejní bojovníci, veteráni, generálové, prezident – a také „obyčejní“ chlapi z odtahovky. Křest knihy „S prstem na spoušti“ byl víc než jen o vzpomínkách na válečná nasazení. Byla to oslava odvahy, nadhledu a obyčejného lidského života, kde není potřeba příkras ani okázalosti.
Fotogalerie |
